Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Jedná se o sedmý titul, který autor vydal pod tímto jménem, používaným na rozdíl od kratší verze Iain Banks pro práce spadající žánrově do science fiction. Bez znalosti předchozích SF titulů, s nimiž Excession sdílí prostředí, nemohu poskytnout srovnání s jinými autorovými pracemi ani adekvátně posoudit, jaké místo v jejich kontextu zaujímá - tj. do jaké míry je s nimi provázán, kam patří v jejich časové posloupnosti a především, nakolik je hendikepován čtenář, který se s Banksovým vesmírem setkává poprvé právě na stránkách tohoto románu.

       Podobně jako řada dalších autorů SF, vytvořil Banks pro několik svých románů společné prostředí, v němž se odehrávají. Tímto prostředím je vesmír velice vzdálené budoucnosti, obývaný panoptikem kosmických společenstev nacházejících se na různém stupni kulturní a technické úrovně. Dlužno říci, že Banksův budoucí vesmír patří jednoznačně k těm nejpestřejším a nejpropracovanějším. Je obýván mnoha civilizacemi, které se společně označují jako Kultura, a které vedle sebe existují - na rozdíl od jiných budoucích historií, například notoricky známé Asimovovy - v maximální představitelné harmonii: a to bez jakýchkoli mocenských struktur, vertikálních či horizontálních. Vedle Kultury existují též Sublimovaní - civilizace, které přešly do vyššího, odhmotněného stádia existence, podobně jako v Clarkově Konci dětství - a civilizace, které se ke Kultuře z různých důvodů nehlásí. Soudě podle Excession, právě konflikt mezi Kulturou a těmito nepřizpůsobivými civilizacemi poskytuje autorovi vděčné dějové zápletky.

       V rámci science fiction by se Excession dalo zařadit do podskupiny charakterizované jako setkání s cizím artefaktem (nabízí se odkaz na další Clarkův román, Setkání s Rámou, či Eon Grega Beara). Základní dějová zápletka vychází z toho, co se stane, když se v poměrně zapadlé části vesmíru znenadání objeví záhadný artefakt - černá koule o průměru něco přes 50 kilometrů - který svou existencí a několika skrovnými projevy aktivity dává tušit zcela nové možnosti v poznávání vesmíru.

       Tento objekt, označovaný jako Excession, se stává ohniskem pozornosti několika intrikujících zájmových skupin hlásících se ke Kultuře a zároveň záminkou k vyhrocení již dlouho doutnajícího konfliktu mezi Kulturou a momentálně nejaktivnější nepřizpůsobivou civilizací Affronterů (Drzounů).

       Přestože základní zápletka je poměrně jednoduchá a celkově děj nevybočuje ze schématu space opery, text zdaleka jednoduchý není, a to jak pro čtenáře, tak (a zejména) pro případného překladatele. Vzhledem k tomu, že autor si ponechává celou řadu vysvětlení na pozdější dobu, je úvod knihy dvojnásob obtížný pro čtenáře, pro něhož je Excession prvním setkáním s autorovým vesmírem (a stylem).

       Vývoj situace je střídavě sledován z pohledu více či méně důležitých účastníků děje, jimiž jsou (zjednodušeně řečeno) lidé, Affronteři a především kosmické lodě, které nejen že se Banksovým budoucím vesmírem mohou pohybovat mnohonásobkem rychlosti světla, ale hlavně jsou nezávisle existujícími, nezávisle uvažujícími jednotkami tvořícími podstatnou část Kultury jako takové. Výpisy komunikací mezi těmito loděmi (že by autorův parodický osten namířený proti technické SF?), které jsou do textu na mnoha místech zařazeny, rovněž nepřispívají k jednoduchosti četby, přinejmenším do doby, než si na ně čtenář zvykne.

       Přestože se na první pohled může zdát, že většina textu je věnována složitě intrikujícím kosmickým lodím, jimž Banks dává svérázná jména, často vystihující jejich osobitost (Postřílejte je později, Ocelový lesk, Polib čepel x Očekávání příjezdu nové milenky, Upřímná výměna pohledů), postupně se z příběhů a mikropříběhů vydělují osudy tří hlavních postav, shodou okolností lidských nebo svůj původ od Homo sapiens poměrně těsně odvozujících, jejichž cesty se ve vrcholící mezicivilizační krizi sbíhají. Jsou jimi Genar-Hofoen, velvyslanec u Affronterů, který by se z nedostatku jiných vzruchů rád Affronterem stal, Dajeil Gelianová, jeho bývalá partnerka, která se po jejich rozchodu uchýlila na obří loď, jež sehraje v konfliktu rozhodující roli, a Ulver Seichová, rozmazlená, ambiciózní kráska, která je v jisté fázi intrik na Genar-Hofoena nasazena.

       Komplikované spiknutí, jehož cílem bylo vyprovokovat „definitivní řešení otázky Affronterů“, je sice úspěšně změřeno, ale záhadné Excession, s nímž se srozumitelnou komunikaci nepodařilo navázat, znovu mizí ze známého vesmíru a osudy tří individualit se v závěru opět rozcházejí. Něco se přesto změnilo - odstrašení Affronteři již nejsou tak arogantní, jak bývali, a Excession mizí obohaceno víc, než zúčastnění tuší.

       Banks tímto románem dokazuje, že se může postavit se po bok autorů jako jsou Kurt Vonnegut, Ursula K. LeGuinová nebo Brian Aldiss, autorů schopných přinést do rozporné kvality science fiction literární úroveň mainstreamu, autorů, kteří mohou posloužit jako argument proti odsouvání science fiction do suterénu literatury. Patrně největším kladem románu je autorův bohatý, intelektuálně vděčný styl, ostře kontrastující s řemeslností a sterilitou obrazotvornosti vykazovanou Asimovem v seriálu Nadace a jeho četnými napodobiteli. Pokud se Excession dá něco vytknout, pak asi délka, která určitě nemusela dosáhnou 455 stran, aniž by kniha doznala vážné újmy, a to, že barvitost a černý humor, jež zejména ve středu knihy přispívají k celkovému dojmu zápletky s Affrontery, nevydržely autorovi do konce, z něhož se Affronteři oproti očekávání vytratili.