Interkom: Coníček

Na NeoCONíček jsem dorazil později, takže mi uniklo zahájení a nejspíše i jedna přednáška, takže o tomto poreferovati nemohu. Vyjímečně neporeferuji ani o své cestě, páč se (neprosto neočekávaně a ojediněle) nic kuriózního nestalo. Tento prazvláštní jev (mé cestopisy byli do teď prodchnuty iracionálními údalostni par exelenc) ve mně vyvolal počínající paranoidní sklony. Hlavou se začaly honit otázky typu: Co se to děje? Vlak nemá spoždění, nikdo mne neotravuje, průvodčí je přívětivý, sedím v kupé sám, slunce svítí, to přece může znamenat jen jedno! Něco se na mne chystá a Bůh chce odvést moji pozornost. Byl jsem napnutý jak struna, oči mi těkaly ze strany na stranu a ve svalech si od neustálého neklidu lebedila křeč.

Ha! Praha! Pomalu jsem vystoupil a po očku se rozhlédl. Nic. Kruciš. Takže se to odehraje až na conu, už abych to měl za sebou, pomyslel jsem si a v podvědomí hbitě vykouzlil pár hrůzných prorockých obrazů, ve kterých vystupovala má osoba coby oběť masového vraha, povýšeného policisty či rodinné oslavy. Brr.

NeoCONíček se conal u Jungmannova náměstí, takže jsem to měl kousek a nestačil jsem v kanálech načichnout (pro jistotu jsem se totiž plížil místní kanalizací, abych tak oblafnul na ulici marně čekající individua). Místo conání jsem díky srozumitelnému značení nalezl bez sebemenších problémů (další znamení o tom, že se něco chystá) a na presenci jsem se podrobil zdárné identifikaci. Následně jsem byl odeslán na právě probíhající přednášku Leonarda Medka.

V příjemné sklepní místnosti seděla opravdová elita sci-fi kultůry včetně Vlado Ríši, Egona Čierného či samotného presidenta fandomu Zdeňka Rampase. Na stole ležely koláčky a vzduchem se linul Leonardův melodický hlas popisující fascinují dobrodružství jeho hrdinů. Vtipné a výstižné ukázky z Leonardovy tvorby mne příjemně naladily, už se těším, až to vyjde oficiálně.

Když Leonard skončil, byl pozván „na plac“ Egon Čierny, který se nás snažil přesvědčit o tom, že alternativní historie je takřka nemožná. Musím pod tlakem jeho argumentů uznat, že má pravdu. Egon demonstroval své teze na nejrůznějších románech a na závěr se zmínil o některých vtipných zvycích současných autorů.

Po Egonovi následovala jedna z mnoha historických přednášek. Dějiny vůbec byli takovým ústředním tématem a návštěvníci se mohli seznámit se životem Slovanů či populárních Keltů, dozvědět se, co je v zachovaných kronikách špatně a co dobře. To vše podáno velmi stravitelně a v atraktivní podobě. Diskuse se objevovaly náhle a spontálně, tak si představuji ideální program.

V deset hodin se konal neskutečný ohňostroj, který prakticky znamenal zoufalou snahu přítomných nestát v cestě zběsile poletujícím raketám a zoufalou snahu raket tyto lidi zasáhnout. Jedna ze zmíněných pyrotechnických hovadinek byla obzvláště vynalézává a namířila si to rovnou proti zdi, o kterou se vzápětí roztříštila. Jiskry se tak mohly neočekávaně vrhnout na dole stojící dav jako vyhladovělý roj kobylek na bezmocné klasy. Tady jsem očekával hlavní ránu osudu a už jsem se smiřoval s představou, že se zítra v novinách objeví článek hlásající, že nešťastný ufolog uhořel po zásahu jedné z raket. Abych to měl jednodušší, tak jsem se začal polévat benzínem (rychlejší smrt = méně utrpení), ale v tom ohňostroj skončil. Ztráty na životech nulové. Škoda. Mohl jsem to mít za sebou.

Když už tak popisuji tamní večer, tak musím také napsat o grandiózní kuchyni, která provázela celý con. Každý se olizoval až za ušima (což způsobovalo značné komunikativní potíže).

Večer byl korunován závodem o to, kdo vydrží co nejdéle vzhůru. Bez dalších okolků prozradím, že já to nebyl (upadl jsem do komatu asi ve 4.00), ale někteří z pořadatelů prý jeli nonstop (což vysvětluje ten neočekávaný výskyt zombií).

Ráno bylo poznamenáno rozvláčnou apatií, kterou jsem se snažil zahnat ledovou vodou aplikovanou na některé mé anatomie. Po vydatné snídani byla další „historická“ přednáška a pak už jsem šaškoval já sám (na téma Mangy).

Tady udělám malou odbočku a zmíním se o tamním video programu, byl totiž nadmíru zajímavý. Promítaly se takové pecky, jako je film Brazil, skeče Monthy Python, Asterix nebo geniální Akira.

A šup zpátky: Program pokračoval zdařilými přednáškami např. o Cyberpunku. Samozřejmostí bylo, že vyvrcholením a takovou třešničkou na dortu byla přednáška Františky Vrbenské. Nakonec probíhala tombola, ve které jsem, věřte nebo ne, dvakrát vyhrál (Tolstého Vojnu a mír a sebrané spisy Karla Čapka). Tím však con skončil a mně se stále nestalo nic negativního. Hmm. Hmm.

Všude se uklízelo a návštěvníci byli vypouštěni z prostor pouze s podmínkou, že sebou vezmou igelitku „bordelu“, kdo odmítl, musel zaplatit „mýtné“. Nakonec jsem se přece jenom profiltroval ven a prchl na metro. Vlak mi jel okamžitě a mé představy o skonu mé osoby se pomalu rozplynuly vniveč.

Já totiž zapomněl na conu své zánovní paraple!!!!! Bylo blankytně modré, s dřevěným lakovaným držátkem. Chromované součásti se ve světle leskly jako by ony samy měly radost ze života. A pokud sprchlo - nechal jsem kapky vyhrávat o azurovou látku. Jak krásně bylo na světe s mým paraplíčkem. Ááááááááááááááách.