Interkom: Kim Stanley Robinson

Na Marsu jsou stále ještě poznat důsledky revoluce z roku 2061. Mnoho kolonistů se skrývá ve velkých utajených sídlištích, mezi nimi i mladík Nirgal, jehož domovem je sídliště Zygota pod polární čepičkou, a jehož rodiči jsou Hiroko a Desmond (známý spíš pod přezdívkou Kojot). Protože polární čepice taje, je třeba si vybudovat sídlo nové. Život jde dál a Nirgal s Kojotem jezdí po okolí na průzkumy.

Roku 2201 přilétá na Mars Arthur Randolph, jehož sem vyslal miliardář Wlliam Fort. Fort zastává názor, že na Marsu musí vzniknout úplně nový vztah člověka k okolí, který jediný může zabezpečit přežití lidstva. Jelikož na Zemi se lidé patrně octli na konci svých možností, je Mars místem, kde by lidstvo mohlo značít znovu a lépe. Artova mise na Marsu je v podstatě tajná, jeho krycím úkolem je pátrat po zbytcích prvního kosmického výtahu a vymyslet způsob, jak jich znovu využít, ve skutečnosti Fort Randolpha pověřil tím, aby kontaktoval lidi, kteří se od revoluce 2061 ukrývají v sídlech roztroušených po celé planetě.

Sax Russel, jeden z první Stovky kolonistů, už nechce dál žít v ilegalitě. Nechá si udělat plastickou operaci a vytvořit virtuální osobnost v centrálním registru, aby mohl vyjít zpátky mezi lidi a nastoupit práci v koncernu Biotique, kde se snaží vypěstovat geneticky upravené rostliny, které by snesly marsovské podmínky. Jmenuje se teď Stephen Lindholm a při jedné z vyjížděk do terénu se seznamuje a Phyllis Boyleovou, s níž prožívá i milostné dobrodružství. Účastní se i bouřlivé konference o dalším plánu teraformace, kde je stoupencem myšlenky pomalejšího tempa změn. Pátrá v archivech a zjišťuje, že události na Marsu r. 2061 byly ozvěnou toho, co se v témže roce událo na Zemi: tam vypukla čtvrt roku trvající třetí světová válka, v níž zahynulo asi sto miliónů lidí. Po několika měsících odloučení znovu potkává Phyllis, která mu rozhořčeně sděluje, že jej poznala a rozhodla se jej vydat úřadům. Tak se i stane a Sax je převezen na utajené místo, odkud se jej Maye a několika dalším podaří odvážným přepadem osvobodit - Sax je ale po mučení a vymývání mozku v hrozném stavu, Phyllis, která se na Saxově mučení rovněž účastnila, je Saxovými osvoboditeli nemilosrdně zabita. Sax se pak pomalu zotavuje na jednom utajeném místě.

Na straně 598 jsem odpadl. Už to nešlo číst dál, román je tak nepředstavitelně rozvláčný, že je doslova utrpením jej číst. Nevzpomínám si na žádné jiné dílo SF známého autora, možná s výjimkou románů C. J. Cherryhové, které by bylo až přímo do nemožnosti natahováno na skřipec. Nemohu tedy vylíčit, jak román končí a nemohu, bohužel, ani sdělit, o čem je třetí díl s názvem Modrý Mars.

Na závěr ještě pár poznámek. Představa budování ohromných „mohole“ je poněkud absurdní: dvacet kilometrů hluboké jámy o kilometrovém průměry by byly asi trochu větším stavebním oříškem, než jak ho prezentuje autor. Budování něčeho takového (plus mnoha dalších velkých staveb, jako je výtah apod.), by muselo trvat celé generace, rozhodně v podmínkách cizí planety! Už sama myšlenka „samozásobitelnosti“ kolonistů vypadá nereálně, lidé na Marsu od samého začátku disponují prakticky nevyčerpatelnými zásobami a zdroji prakticky všeho - od vzduchu až po těžké stavební stroje nebo moderní dopravní prostředky. A už vůbec není známo, z čeho žijí tisíce skrývajících se uprchlíků a psanců, kteří nemají přístup k zásobám, dopravovaným ze Země!

První polovina románu je nesnesitelně rozvleklá, prvních sto stran je doslova o ničem, podobně se čtou i další desítky stránek, na nich Fort vysvětluje svoje představy o budoucnosti lidstva. Druhý díl trilogie je celkově ještě rozvláčnější než první; faktem ale je, že jestliže chtěl autor napsat opus o úkolu, trvajícím celá desetiletí, neměl příliš na výběr. Tím pádem je trilogie o Marsu čtením pro skalní fanoušky románů s tematikou osidlování cizích planet.

Kim Stanley Robinson - Zelený Mars