Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Mike Resnick je v našich luzích a hájích už jakžtakž zaveden, přeložili mu nějaké povídky v tuzemské mutaci Magazínu fantasy and science fiction a u nakladatelství Winston Smith mu vyšel rozsáhlý román Santiágo: Mýtus daleké budoucnosti. Už z této zkušenosti víme, že Resnick je zručný vypravěč, ale občas má problémy s jemnou prací se spřádáním příběhu. Román Walpurgis III není vyjímkou.

       Děj se (kupodivu) odehrává na planetě Walpurgis III, která je celá jaksi uhozená. Je totiž převážně obývána stoupenci Satana, ostatní lidé na tom nejsou o moc lépe a tak celá populace připomíná hodně šílenou halucinaci předávkovaného narkomana zkoušejícího pod vodou holotropní dýchání. Všude to je samej kult a sekta. Brrr. Autor to omlouvá a vysvětluje tím, že v budoucnosti není o obyvatelné planety nouze a tak si každý může zažádat „o tu svou“. Toto využili i satanisti a zabrali si pro sebe jednu planetu, kterou pak osídlili. Udělali si zajímavé zákony, jako že třeba jedna lidská oběť ročně na církev atd..

       Do takovéhoto světa přichází největší zločinec všech dob - ďábelský Konrád Bland. Není tedy divu, že je obyvateli přijat coby ztělesnění Satana a všeobecně oslavován. Bland je ale trnem v oku celému širému vesmíru (podařilo se mu totiž zmasakrovat několik planet), všechny prostředky na jeho likvidaci selhaly a proto je nutno obrátit se ke krajním řešením. Právě takovýmto alternativním zdrojem rozhřešení má být elitní zabiják Jericho, který je najmut, aby Konráda Blanda zlikvidoval. Tolik asi k ději, protože větší zápletky se nedočkáte. Jericho je vržen na podivnou planetu a jen díky svému umění se probíjí blíže a blíže k Blandovi, aby mu ve finále stanul tváří v tvář.

       Celkově by to nemusela být špatná knížka, jen ten nápad se satanistickou planetou se mi zdá krapet přitažen za vlasy. Trvalo notnou chvíli, než jsem si na něj zvykl. Nejvíce se mi příčila existence sekty Bílých čarodějek, které jsou jaksi dobré a proklatě kladné. Jejich výskyt na takovéto planetě mi připadá pravděpodobný, asi jako bílé skvrny na šatech Moniky Lewinský.

       Další mínus je Resnickův nevyvážený styl psaní, celý román začíná jako hvězdné dobrodružství, snad nejvíce podobné eskapádám Ocelové krysy Jima diGrize z románů Harryho Harrisona, ale v průběhu vyprávění kolísá mezi akčním románem, hororem a detektivkou. Objevují se prvky humoru a nadsázky, ale v zápětí jsou odvrženy barvitým popisem satanistických obřadů, při kterých teče krev i sperma. První by se lépe hodilo k Harrisonovi a to druhé zase k Barkerovi. Část detektivní taky není žádnej med, máme tady takřka geniálního detektiva a jeho blbé poskoky, kteří se snaží Jericha dopadnout. Detektiv samozřejmě musí mít otravnou rodinu a nějakou tu úchylku (Kojak má rád lízátka, tanhle se zase s xmrti rád hrabe ve své zahrádce). Resnick se kolébá jako nadranej ožrala a ne a ne si vybrat, co chce vlastně psát. Výsledek působí takovým zvláštním dojmem. Kupříkladu scéna, ve které je hlavní hrdina donucen (aby se neprozradil) zúčastnit se černé mše, při které se bez mrknutí oka zapojí do análních hrátek, mne připadla až nemístná.

       Celý příběh vrcholí v sídle Konráda Blanda a je upřímně řečeno nejlepší. Resnick konečně získává kýženou stálost a gradace je fascinující. Vše spěje k očekávanému vyhrocení, které je však nápadité a originální. Alespoň tady je to fakt jízda. Díky posledním padesáti stránkám to stojí za to číst. Samozřejmě neprozradím pointu, i když Bůh ví, jaké mám cukání to udělat.

       Tak shrnout, sečíst a podtrhnout. Jaký je vlastně román Walpurgis III? Inu, je dobrý. Není to sice žádný zázrak, ale pokud máte rádi akci, dobrodružství a porádně chvátající děj, tak se vám to bude líbit. Budete muset překousnout celkovou nevyváženost a občasný dějový nesmysl, ale odměnou vám bude slušné vygradování a závěrečný orgasmus. Pokud bych uděloval hvězdičky, tak bych dal tak tři a půl z pěti - a to rozhodně není špatné skóre.