Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Tak nám po osmičce přišla devítka. Po shlédnutí filmu jsem měl dojem, že tvůrci vykopali dávno mrtvou zlynčovanou sedmičku a za studena ji překovali na devítku. S nostalgií jsem vzpomínal na televizní seriál StarTrek - Nová generace a představoval si, jak Vzpouru objeví Borgové, asimilují ji a udělají z ní další díly.

       Osmička možná neměla v sobě tolik životní filosofie, zato ale měla spád a vtip. Například Data dostal kus živé kůže a Borgové ho ďábelsky pokoušeli jeho dávným snem - být co nejvíc člověkem. Teď ho, kromě dobrého začátku jako beztělního rytíře, pokoušel jen malý kluk pomocí dětských her. Kapitán Pickard byl znovu tenkrát Borgem Locutusem a to trauma bylo znát, nyní se jen lehce zamiloval a přišel o pár vrásek. Ale abych taky řekl něco pozitivního: Morální apel na mocné tohoto světa, aby ochraňovali menšiny, byl vcelku dobrý nápad, jen nevím, zda ti mocní tento film vůbec uvidí - mají zrovna starosti s nějakou menšinou. Taky narážka na pozvolné stárnutí celé posádky (bodejť ne, když seriál začal před více než deseti lety) ve mně vzbudila naději, že v dalším filmu zestárnou ještě víc a popadne je druhá míza. Pro mne osobně milý návrat Williama Rikera a Deanny Troi k dobám jejich intenzivního vztahu ve třech obrazech - krční masáž, vousatá pusa („yaooch?“) a svíčky kolem vany (hmm!!) - navnadil mé romantické já k tomu, aby zavolalo svým starým láskám. Jordi uviděl západ slunce, doktorce Crusherové se zvedla prsa a Worf měl nádherného beďara; dohromady ale, sečteno a podtrženo, jsem na odchodu z kina marně pátral po mrazivých nebo hřejivých pocitech, jaké po skvělém bijáku mívám.

       Na Pickarda-Locutuse Borga, Data z kusem lidské kůže a svérázného vynálezce nadsvětelného pohonu se půjdu podívat z chutí ještě jednou. Na příběh o tom, jak se nehodné děti vrátí nakopat rodiče a nakonec je obejmou, raději ne.

       Na konec ale všem fandům StarTreku doporučuji na to zajít. I kdyby jen proto, aby dostatečné tržby podnítily vznik desítky, která, jak doufám, bude aspoň přetavená osmička.

       Když jsem si přečetl tu uštěpačnou kritiku výše, vzpomněl jsem si na Forda Prefekta, kterak vymýšlel něco hodně jedovatého na Vogony do Stopařova průvodce. Na Vogonech nebylo nic milého (až na jejich skvělou poezii), ale já mám Pickarda a jeho posádku rád a těším se na příští shledání.