Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

S Interkomem jsem se důvěrněji seznámil poměrně pozdě, tuším v roce devadesát. Po zakoupení prvního výtisku jsem však byl polapen, vznikla z toho láska na zbytek života. Zoufale jsem sháněl čísla, která mi unikla díky výpadům z města, kde jsem pracoval. Jsa povahou spíše samotář, nikdy jsem s jinými fanoušky SF moc nekomunikoval. Čtením IK však ve mně vznikla zvědavost - opravdu existují podobně postižené osoby? Tak jsem se zeptal prodávajícího, ten se rozhovořil, přitáhl do mého zorného pole několik postav, já se dal do řeči a bylo to. Měl bych se však trochu představit, aby bylo jasno, jak se takový samotář mění průběhem času.

       Pocházím z rodu vášnivých čtenářů.Od první třídy ZDŠ jsem si chodil půjčovat knihy do okresní knihovny, protože doma už jsem měl přečteno vše, co mi bylo povoleno i co nebylo. Jsa dítko všímavé, spatřil jsem regál, z nějž knihy nějak nemizely. Vše neznámé láká, tudíž jsem se do nich začetl, tuším to byl Běhounek - Akce L. No a protože jich bylo vždy dost, což se o ostatních říci nedalo, začal jsem je číst víc a víc, pak je začal dostávat pod stromeček a z prvních vlastních peněz kupovat v místním antíku. Můj první úlovek byl Lem - Astronauti. Taky ABC jsem odebíral (dnes se buším do hlavy, že jsem všech asi dvacet ročníků v rámci dospělosti a stěhování odvezl do sběru), VTM, Ohníček, Pionýr a jak se všechny jmenovaly. Taky jsem díky četbě chtěl být kosmonautem, a protože tamtéž vedla cesta přes letectví, přihlásil jsem se na vojenské gymnázium a posléze na vysokou pilotní (tam mě nevzali). Po invazi v osmašedesátém jsem propadl skepsi a svou tehdy asi 700 svazků čítající knihovnu SF téměř zlikvidoval (nechal jsem si jen pár špiček, aspoň mnou tak hodnocených). Protože i přes tehdejší bídu sem tam něco dobrého vyšlo, na žánr jsem nezanevřel, začal jsem však číst literaturu faktu se zaměřením na historii starých kultur, která mě zase obloukem přivedla zpět (Däniken), a tak jsem začal zase sbírat a shánět knihy, kterých jsem se předtím zbavil. Po obou rozvodech jsem většinou stěhoval svoji maličkost a fůru knih.

       Jen jednou jsem vystoupil z anonymity - tuším to byl inzerát v Mladém světě „Ria z Modré planety“, vyměnil asi dva dopisy, tím to však zhaslo.

       Když mne běh života přivedl do Brna, začal jsem tamtéž navštěvovat Černou planetu, poprvé uviděl Interkom, zakoupil, přečetl a byl polapen. Po seznámení s tamními scifisty jsem byl vtažen do jejich schůzek, pak přizván k organizaci a práci na Draconech a začínal se čím dál víc pídit po minulosti hnutí SF u nás. Laskavostí prezidenta fandomu zlákán, požádal jsem o starší čísla IK, pravda, ještě mi jich pár chybí, dostal je a přečetl. Víte, je to jako u archeologického průzkumu - odkrýváte jednu vrstvu času za druhou, na světlo současnosti se vynořují lidé, události, vzpomínky. Protože skutečně nevlastním všechny IK od Velkého třesku a necítím se být kvalifikován k nějakým odborným výrokům, mohu se podělit pouze o své pocity.

       Interkomem prošlo za dobu jeho trvání velmi mnoho zajímavých lidí. Všiml jsem si, že se vždy jedná o určité časové období, v němž ten či onen pisatel figuruje na stránkách IK, pak jakoby se rozplýval a posléze zmizí. Chápu, život ho nebo ji odvedl někam jinam. Co však nechápu, to jsou veřejná (písemná) vystoupení někdy i slavných osobností na téma Proč už nečtu SF. Asi budu citovat, někdo to již určitě řekl - SF, to není jen četba, to je prostě životní postoj, názor, styl života. Domnívám se, že i tito veřejně odstoupivší si ještě i dnes v skrytu, když na ně padne chandra, tíseň a splín, tajně přečtou nějakou svoji oblibošku z dob minulých. I když tuším, zase někdo moudrý prohlásil - aha, byl to R. A. Heinlein - jediná hra v životě, mající smysl, je politika. No, to je jeho problém.

       Zaznamenal jsem v toku času v IK několik, jak by napsal Homér, žabomyších válek. Až se hladina adrenalinu usadila, většina zúčastněných přiznala, že to byla blbost, hádat se o něco tak směšného. Pohledem do dějin zjišťuji, že se lidi vždycky hádali o nějakou naprostou volovinu, naštěstí když však šlo do tuhého a o důležitou věc, dohodli se. Takže fandom jako celek může být klidný - většina těchto explozí se během času uklidní. Co se mi však na posledních sporech, probíhajících i na Internetu, nelíbí, je užívání tvrdých slov. Zdá se, že autoři těchto půtek nečetli Simaka - Když ještě žili lidé. Měli by se naučit vyslechnout cizí názor a stále zůstává pravdou, že když nejsem schopen logicky argumentovat, je nejjednodušší argumenty nahradit nadávkami. Vzhledem k inteligenci autorů oněch slov je použití těchže nesmyslné. Ještě štěstí, že vím, že i fandom jsou jenom lidé a nic lidského jim není cizí, podobných ptákovin se vyskytuje v masmédiích poslední dobou habaděj.

       Vždycky jsem se dobře pobavil při četbě zpráv z conů, zejména těch zahraničních (aby bylo jasno, zahraničím nemyslím Slovensko), a jen lituji, že se u nás nikdy neconal alespoň Eurocon. Vzhledem k hospodářské situaci by se musel vyskytnou šlechetný milionář, což se v našich zeměpisných šířkách nenosí. Rozhodně prospěšné byly recenze na knihy, znáte to, více děr, více syslů, a jejich leckdy protichůdnost byla zdrojem jak dobré zábavy, tak i poučení. Přiznávám se, že jsem IK hodnotil vždy velmi vysoko, snad jedině poslední dobou se mi písmenka zdají čím dál menší, až oči slzí (to asi signalizuje návštěvu očaře).

       A ještě jedna věc mne děsí - poslední dobou se stále častěji i ve fandomu vyskytují jedinci, kteří vše převádějí jen na peníze. Bohužel jejich excesy diskreditují dobré jméno ostatních a navíc mohou přispěk k odrazení případných nových fanů či příznivců. Chápu, že např. na získání nějaké informace vynaložil člověk čas (jsou peníze) i peníze (jsou dobrý sluha), ale v rámci fandomu jsem měl vždy dojem, že informace jsou společným vlastnictvím a každý člen přispívá svým menším či větším dílem dle svých možností. V tomto případě by dotyčného mělo blažit vědomí, že do hromady vědomostí přispěl a ne z toho pro sebe vytřískávat nějaké výhody.

       V posledním desetiletí jsem se snažil přečíst vše, co se žánru týká, resp. vše, k čemu jsem se dostal. Mám určitě ještě řadu mezer - například u fanzinů, snad se mi je někdy poštěstí sehnat či alespoň přečíst. Snad by bylo řešením, kdybych se někdy mohl zahrabat do nějakého SF archivu či muzea, to vše doufám rovněž přinese čas.

       Založením jsem byl vždy spíše fanoušek SF, kterýžto subžánr poslední dobou nějak zachází na úbytě, zato zbytněl subžánr fantasy, taky hororu se daří. Abych tak nestrádal, jako malého koníčka jsem si osedlal Conana. Vymyslel cenu Conan, spoluzaložil Conan Society a začal vydávat (zcela amatérsky) spolu s bratrancem fanzin Nemedian News. Jeho draconské přednášky o Cimmeřanovi doufám přinesly kus dobré nálady a potěšení pro fanstvo.

P.S. Sháním informaci pro Glenna Lorda - kdysi u nás v časopisu Signál vyšla povídka R. E. Howarda, později otištěná jako poslední ve sbírce Laseru Svatyně odpornosti pod názvem Dračí sémě. Bohužel místní okresní knihovna nemá žádné informace a pokud si vzpomínám, v dotyčném časopisu nebyl uveden ani originální název ani překladatel (jak bylo v té době zvykem). Snad kdyby mi mohl někdo poskytnou informaci, kdy a v kterém čísle povídky vyšla, eventuálně za protiúhradu poslal xerokopii uvedené povídky.