Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Konečně jsme se dočkali další knihy Jaroslava Velinského. Mám k ní poněkud osobnější vztah, protože Hranice pomsty, se nějak proplétá mým životem více než rok. Začalo to před loňskou Akademií, kdy mi Kapitán Kid poslal rukopis románu k nahlédnutí s tím, abych ho, pokud se mi bude líbit, nabídl nějakému vydavateli.

       Tehdy mě na knize zaujal především název, zrovna jsem řešil problém, jak reagovat na křivé nařčení, aniž bych se sám pošpinil, a musel jsem operovat i s takovými pojmy. Již tehdy jsem si říkal, že lidé, kteří nevědí, co je čest, nebo ji sami nemají se mé cti nemohou dotknout. Na druhé straně mi ale snadnost tohoto řešení připadala podezřelá a tak jsem celé věci věnoval více energie, než si zasloužila.

       Ale zpátky ke knize, na třetím předávání Cen Akademie jsem potkal i Josefa Pecinovského, který hledal pro Gradu nové tituly, a tak jsem mu v těch několika minutách, které mi obvyklé šílenství spojené s ceremonií dovolilo, doporučil knihu autora nepřekonatelných Engerlingů a Dzwille. Nějakou dobu jsem pak slýchal, že kniha už už vyjde, a opravdu poslední čtvrtek před letošní Akademií mě Egon Čierný seznámil s druhým členem tandemu Pecinovský-Pecinovský a ten z kufříku vytáhl jeden z prvních výtisků, které doputovaly do Prahy. Bohužel mi nebylo dopřáno začít knihu louskat ještě ten večer, protože v Krakatitu byla i Joanna Czaplinská a připadlo mi důležitější, aby se o knize vědělo v Polsku a ve světě. Takže jsem si Hranici pomsty přečetl až při kurýrování následků letošní Akademie a věru, i když mě kniha nevyléčila, udělala mi polehávání mnohem snesitelnějším.

       Možná, že někdo dočetl až sem a je ještě zvědavý o čem kniha je. To vám ale neřeknu (určitě to bude podrobně v Ikarii a poněkud mnoho je na můj vkus prozrazeno i na zadní straně obálky).

       Pro čtenáře Dzwille prozradím jen, že autor zjednodušil schéma románové stavby použité v Dzwille (cyklické dění, věčný návrat skrze prolínání více časových rovin a několik vnitřně navzájem identických hrdinů), oprostil se od symboliky, ukáznil děj, přidal notnou dávku dobrodružství, přátelství a lásky. Stejně jako mi dal v Dzwille procítit atmosféru zmaru, únavy a beznaděje, nechal mě nyní ochutnat radost z takových prostých věcí jako je láska a sex.

       Těm, kdo Velinského neznají, nemohu než doporučit, zkuste to s ním: Hranice pomsty je dobrý začátek pro velké čtenářské dobrodružství.

       Pokud při shánění knihy narazíte na nějaké obtíže, nevím jak to bude s distribucí v běžných knihkupectvích, zda ji snáze neseženete v prodejnách počítačové literatury, můžete se obrátit na KČPJV (Klub čtenářů a přátel JV, Bystřinova 37, 612 00 Brno).

       Aby se tento útvar více podobal recenzi, jíž není, pochválím obálku Zdeňky Bouškové a příjemnou typografii. Chybělo mi vysvětlení spodního loga na hřbetu knihy (snad edice?). Nevím, zda použití termínu lihovar pro lihový vařič je druh humoru, který jsem na daném místě nepochopil, trampský sleng nebo chvilková nepozornost odp. redaktorky, ale to jen na okraj.