Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Původně jsem neměl v plánu cokoliv psát o Ikarii, ale povzbudivá slova jistého prezidenta mě donutila se zamyslet nad svými pocity vůči tomuto dosud zdárně prosperujícímu profesionálnímu SF časopisu. Poslední červnové číslo se mi zase po delší době zalíbilo. Ne že bych každý konec měsíce nestál u stánku s novinami a neptal se po nové Ikarii slovy: „Tak už vyšla, už konečně vyšla?“ Ale většinou ji přehltnu za dva dny a zavřu do skříně.

       Tentokrát se ale vrátím alespoň k povídce Harlana Ellisona „Mefisto z onyxu“. V čísle 10/98 byl z AmberZine přepsaný on-line rozhovor po Internetu se čtyřmi spisovateli SF, mezi nimiž byl i Ellison. Zaujalo mne kromě jiného, že stále píše své povídky a romány na psacím stroji a ne na PC a jeho zdůvodnění, že PC je pomalé a rukopisy z něj vypadají ošklivě a sterilně. Předpokládám, že tak psal i Mefista. Příběh telepata, který se dokáže procházet „v krajinách“ cizích myslí a dostane ho to málem (nebo úplně?) na elektrické křeslo, je plný zvratů a překvapení až do konce. Čte se jedním dechem, ale myslím, že je nutno ho přečíst znovu a pomalu a že i pak se tam najdou věci, které jste poprvé ani nevnímali. Takhle nějak jsem se před léty díval na Blade Runnera - jednou, dvakrát a znovu a znovu.

       Povídka první od Roberta Silverberga „Noční skvost“ je v mém osobním pořadí druhá. Tvoří ji jedna dějová linie z nového autorova románu Mimozemské roky, navíc notně zkrácená - podle vysvětlivek na konci povídky - a je to poznat. Ten nápad samotný je velice dobrý, ale Silverbergův styl mi prostě nesedí a sedět nebude. Takže je na čtenáři, aby si úsudek udělal sám.

       „Bílé útesy rujanské“ Zdeňka Žemličky je dobře napsaná fantasy o pomstě přeživšího slovanského bojovníka z Rujany na nelítostném Vikingovi. Je plná krve a smrti a chybí mu lepší pointa, jenže tak jako v životě pomsta není nikdy sladká. „Hrana koule světa měří lidský život“ a já jsem taková pěkná malá čarodějnice. Povídka Jana Havliše mne neoslovila, ale pobavila mne jedna pasáž - fanoušci Duny, malý kvíz pro vás: hledejte Litanii proti strachu.

       Závěrem (ano, už víc ode mne nečekejte, žádná kritika Knihomorny nebude) doporučuju i těm, kteří Ikarii nečtou, aby si červnové číslo aspoň půjčili - už kvůli skvělému Ellisonovi. A když už jsem u těch pochval - četli jste povídku uveřejněnou tamtéž, myslím, že v únoru, „Připijem si rybou“? Ne? Chyba, velká chyba.