Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Nejsem ministerstvo, přesto varuji.

       Po nepřehledné záplavě titulů, která se na mě, jakožto čtenáře sf, vyvalila po roce 1989, jsem byl poněkud znechucen převládající kvalitou překladů i vlastním provedením většiny knih, a tak jsem několik let abstinoval (ještě dnes se děsím při vzpomínce na obálky od Petra Bauera, který beznadějně znemožnil tolik dobrých knih, že se mi o tom ani nechce mluvit).

       Ke čtení mě donutily až Brány Anubisovy a také produkce vydavatelství Polaris, která se podle mého názoru úspěšně vymanila z období dětských nemocí.

       Kvůli nedostaku času si tituly v knihkupectví pečlivě vybírám, a tentokrát volba padla na Horkou linku z Hadonoše. Tříhvězdičkový román (podle Pringla) od osvědčeného autora a solidní vzhled knihy byly dostatečně přesvědčivými argumenty. S chutí jsem se do něj pustil, ale ta mě vzápětí přešla. Kosmické lodě směřovaly směrem k Marsu, Uzurpátoři byli občas Okupanti, vesmír vznikl Velkým Výbuchem a hlavní hrdinka studovala neorganickou chemii. Problémy s interpunkcí mám taky, ale pokud kniha prošla redakční úpravou, čekal bych lepší výsledky. Zkrátka - můj dojem, že překladatel i redaktor by si měli zopakovat pár tříd základní školy, postupně sílil, a když jsem se dostal do míst, kde se jim vymkla z rukou i shoda podmětu s přísudkem, změnil se tento dojem v jistotu.

       Způsob, jakým nám vydavatelství Corona naservírovalo docela chutný americký žvanec, je dost odpudivý. V polévce plavala moucha, pivo zředili a maso bylo uvnitř syrové. Téhle hospodě se příště obloukem vyhnu.