Logo rubriky
10/1999
  SF film (další) (168)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Mumie aneb ... že by Indy?

Velekněz Imhotep se zamiloval do Ank-su-ammon, vyvolené faraóna Setiho I. Milenci se rozhodli faraóna zabít, když je přistihl, a podařilo se. Pak Imhotep utekl faraónovým strážcům, ale před tím slíbil své milé, že ji znovu oživí - ta se totiž obětovala. Další noc ukradl její mrtvolu, ale než stačil oživování pomocí Knihy mrtvých dokončit, faraónovi věrní ho dostihli a potrestali nejhorší možnou kletbou, zavřeli ho zaživa do sarkofágu spolu s tisícem masožravých skarabeů a pohřbili pod levou nohu sochy boha Hora. Já se divím, proč ho prostě nezapíchli, už by se o něj nemuseli starat, ale takhle ho po celá tisíciletí tajná sekta potomků faraónových strážců musela hlídat, aby ho nikdo neoživil. Jenže ho pohřbili na dost blbém místě - poblíž se totiž nachází největší poklad starého Egypta. A tak se tam jednou strhla bitva pouštních nomádů proti hrstce legionářů, vedených Georgem z džungle - tedy pardon, Brendanem Fraserem. Samozřejmě o možnost najít ten poklad. Hlavního hrdinu honilo šest krvelačných beduínů a zrovna se ho chystali zastřelit, když duch Imhotepa vystrašil jejich koně a je samotné a tak utekli. Pak udělal bububu i na Frasera, ten odklusal bez vody a bez koně do široširé pouště - a jak správně podotknul hlavní Strážce, netřeba ho zabíjet, poušť se o něj postará. Nepostarala se, bohužel.
       A tak ho za tři roky zachránila z oprátky (na které vydržel škubnutí z dvoumetrového pádu a dvouminutové škrcení - ha ha ha) sličná egyptoložka, protože bezvadně líbá a taky ví, kde by našla Knihu mrtvých a dala tak na frak zasloužilejším kolegům. Přibrali ještě vrchního bašibozuka - správce věznice - a nezvedeného bratříčka již zmiňované egyptoložky (mimochodem jediného normálního člověka, když nepočítám vychytralého Beniho) a vydali se do pouště. Pak toho zažijete ještě mnohem víc, dokonce I pár ze sedmi egyptských ran (nevěřte tvůrcům, když budou tvrdit, že je jich deset), ale vrcholem blbosti je konec hlavního padoucha Imhotepa, který musel být ve všech kouzlech kovaný a stejně nepochopil, co se kolem děje. Já bych to natočil jako červenou knihovnu. Legionář by si dal férovku s veleknězem a až by byli oba unavení a domlácení, přiskočily by mumie Ank-su-ammon a egyptoložka, které by se mezitím domluvily, a navrhly by smír. Pánové by nakonec kývli, protože jsou oba až po uši zamilovaní do svých dam. Imhotep by se svou půlkou pokladu koupil nějakou pyramidu a hnil by tam se svou milou navěky. A legionář? To už bych použil skutečně natočený konec - jen by za nimi šla ještě zlatem naložená karavana.
       Film samotný má být remake trháku z 30. let. Já jsem originál neviděl, ale viděl jsem Dobyvatele ztracené archy a musím říct, že kromě operace Pouštní bouře a pěkných ksichtíků mumie jsem nic objevného nezaznamenal. Tak nevím. Platil jsem 80 korun a stálo to tak za polovic. Ale jako ztrátu času bych to neviděl, pokud nemáte lepší zábavu, běžte se kouknout. Zážitek vám vydrží tak půl hodiny, ale pořád lepší, než zkoušet svádět milenku místního mafiánského bosse. Tady aspoň uvidíte, jak byste mohli dopadnout.
Roman Paulík
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK