Interkom: Deset let po Plyšáku: deníčkové retro

Minicon. O včerejší demonstraci jsem se dozvěděla jen málo: Pepa Hrdlička a Ferda říkali, že je nechali provést tu oficiální část, ale večer, když se to nerozcházelo, tak to ztloukli pendrekama a chytali do sítí. Čili normálka - jako v lednu. Zaslechla jsem, že Zuzka Réblová organizuje stávku, a říkala jsem si - no to zas bude - pendreky, petice, nervy, strach, a všechno na nic.

Na dopolední přednášce ale Ondřej Neff řekl, že četl v Mladé Frontě výzvu vysokoškolského ústředí, že SSM se má postavit za postihované studenty, a něco takového že neviděl v našem tisku jedenadvacet let. Že všichni cítíme, že už musí přijít uvolnění, svoboda. A pak přednášel na téma, o čem vlastně bude pojednávat naše sci-fi, až nebudou společenská tabu, do kterých by se dalo navážet. - Nicméně pak jsme s Carolou normálně dělaly feministickou besedu, všichni zuřivě diskutovali. Večer jsem vysvětlovala Ivanovi Kmínkovi, který se vrátil z USA silně zradikalizovaný, že už mě ty demonstrace unavujou, že k ničemu nevedou, že si nedovede představit ty nervy, když jsem podepsala Několik vět a hrozně jsem přitom stála o to místo v tom Ábíčku, a že nejlepší je podle mě začít něco dělat v kterékoli existující instituci (ROH, lokální časopisy jako je přírodovědný časopis PO SSM Prahy 6 Kořen, a tak). Egon Čierny naopak říkal, že nechápe, proč se tolik lidí nechalo zmlátit, že měli ty esenbáky zmlátit taky, jako to dělají v Polsku. Podle mě je lepší, když se to dělá v duchu Gándhího.

Ráno v metru jsem viděla studenty s trikolórami a kytkami, všude visely výzvy, prohlášení, vtipy - popadla mě euforie z naší „malé listopadové revoluce“, jak tomu říkají scifisti, ale současně i rozpaky, co bude dál a jak se to vyvine. V práci mi přistrčili prohlášení ROH Mladé Fronty, lekla jsem se, že to bude odsuzovat studenty a já to nepodepíšu a to bude průšvih a konec s mou kariérou v ABC, po pouhých dvou týdnech, ale bylo to přesně opačně; postavili se za studenty a žádali personální změny, tak jsem si oddychla. - Později učinila totéž i stranická organizace MF. V redakci ABC jsou Kholová a Šorel vyškrtnutí ze strany, Zdena je v partaji (kdo by to do ní řek?) a Radka taky (do té by to řek každý okamžitě). Zdena celý týden jevila stavy úzkosti - bojí se milicionářů s ostrými náboji, dělníků, co nechtějí žádné změny, stanného práva, antikomunistů, co začnou členy strany věšet na lucerny...

Četla jsem Svobodné Slovo a Mladou Frontu, obojí bylo úžasné. Přiběhla jsem domů a ve dveřích jsem volala: „Kluci, je svoboda!“ - Ale když jsem viděla Rudé Právo, Večerní Prahu i televizi, úsměv mi ztuhl na rtech a mráz běhal po zádech. Rozhořčení pracující, západní vysílačky a podobně.

Večer jsem se ještě stavila u Rampase, byli tam jen Ferda a Jarda Olša, ten se rozčiloval, že studenti nejsou dost konzervativní a ochotní jít na kompromisy a že to celé tady musejí prohrát; on sám momentálně studentem není, vyloučili ho ze školy a za měsíc zase přijmou - náš typický Kocourkov. Vykládala jsem Zdeňkovi, jak se z toho nemůžu vzpamatovat, vůbec ze všeho, třeba že v Gruzii bude referendum o odtržení; jestli se Gruzie odtrhne od Sovětského Svazu, tak to bude znamenat totální konec mého světa (sojuz něrušimyj respublik svabodnych...) a lehnu si pod strom a umřu, jako ten mužik, co poprvé spatřil gramofon a uslyšel hudbu linout se z bedýnky a byl tím tak otřesen, že si lehl pod strom a umřel.

František se hodil marod a zůstal doma - to je náhodička! Vždycky všechny nemoce přecházel a odmítal neschopenky, aby nepřišel ani o korunu z platu. Šla jsem přes Národní třídu: průvod lidí, transparenty, skandování, hořící svíčičky pod podloubím. Na nábřeží stojí tramvaje, zvoní, lidi skandují „Poslední zvonění!“, „Jakeše do koše!“, „Pod stromeček demisi!“, „Lidská práva!“... Šla jsem s davem, ale necítila jsem se dobře, protože jsem tam nikoho neznala. Na Staroměstské se odpojuju a jdu na metro, průvod naráží na bariéry na Mánesově mostě (aby nešli na Hrad?) a stáčí se do Kaprovy ulice a na Staromák.

Lidi z redakce jsou toho názoru, že nemáme vytvořeny dostatečné alternativní struktury (Kholová); komunistický šéfredaktor Toman se o politice vůbec nebaví, jen si mi stěžoval, že mu Kantor a Železný nějak neberou jeho geniální díla.

Jdu do Lékařské knihovny na angličtinu. Profesorka Bojarová čte prohlášení pedagogů jazykovky, že se pedagogové připojují k Občanskému fóru, a diskutuje se. Bojarová říká, že zná příbuzné toho Martina Šmída, co měl být údajně v pátek zabitý nebo těžce zmlácený, ale že je skoro slepý a na místě masakru vůbec nebyl. (Matfyzáci, tedy Ferda, naopak říkali, že měl vyražené zuby a v televizi ho zfetovali a nasvítili, aby vypadal, že nemá modřiny.) Pak hrozné pověsti, že televize je obsazena SNB. V Lékařské knihovně taky sepsali prohlášení o podpoře OF. Vyděšená důchodkyně z šatny paní Mouchová kvokala něco o tom, že ji donutili to podepsat! Taky jsme probírali, jak bylo v televizi setkání Štěpána (tajemník MV KSČ, toho lidi nejvíc nenáviděj a maj pravdu) s kardinálem Tomáškem a jak jsme u toho trpěli.

Z práce jdu přes Václavák do RUR. U Laterny Magiky vidím vývěsky Občanského Fóra a jejich video, promluvy herců a záznam masakru. Na Václaváku se lidi zrovna rozcházejí (mluvil prý Hrušínský, Havel), ale nahoře u koně je „rozhlasové studio Občanského Fóra“ - spousta plakátů, davy namačkaných lidí, zrovna někdo z pražských pivovarů ujišťuje, že půjdou do stávky; na magistrále troubí auta, na některých jsou vlajky.

V RUR je Martin Klíma, připadá mi vyčerpaný a vynervovaný, pořád se dívá na hodinky a brzy odchází, říká: „Já už nemám co ztratit, když prohrajeme, jdu sedět - už v životě nechci mít nic společnýho s politikou.“ Pepa Hrdlička líčí, jak na Mánesově mostě diskutoval s příslušníkem tarasícím přístup na Hrad, až ho po dvou hodinách rozplakal. Byl to kluk mladší než Pepa a říkal, že na Hradě mají soud, který neuposlechnutí rozkazu trestá smrtí. Vašek Soukup okouzleně říká, že si myslel, že něčeho takového se nedožije. Celkově jsem ale deprimována - fámami o obsazení televize, chmurnými úvahami scifistů. Doma zjišťuju, že to není tak strašné, televize zas tak napůl, František říká, že až tu stranu rozpustěj, už nikdy do žádné partaje nevstoupí. To já zas jo, vstoupila bych do strany Zelených.

Dnes jsem v 19.00 dostala svůj nejlepší dárek k narozeninám: demisi předsednictva a sekretariátu ÚV. Je to všechno úžasné, fascinující, neuvěřitelné. František právě vtipkuje do telefonu na téma, že hlavní město se přemístí do Slušovic, a o heslu „Sanops dětem“. V televizi hned pouštějí záznamy z masakru a videozáznamy z fabrik, ujišťují, že stávka má být pouze manifestační, a ukazují, jak byl vypískán Štěpán v ČKD. Krása, nádhera. Koukala jsem na to celý večer s vytřeštěnými zraky - to že je naše televize?

Ten šok... necítit kolem sebe bariéru cenzury, autocenzury... témat a palčivých otázek je i tak dost, ale stejně: moje milá totalito a manipulace, jak nádherně se o vás psaly drastické sci- fi... o tom, jak lidi sami sebe obelhávají, tváří se blahobytně, a zatím...

Všechno se překotně mění po hodinách; včera se v televizi a rozhlasu jen zmínili, že na shromáždění vystoupil Dubček, dnes už byl přímý přenos jeho a Havlova vystoupení. Každý den je strašně dlouhý. Exploze euforie. Opojení.

Po obědě jsme s Honzíkem jeli na shromáždění - dnes bylo na Letné, asi 500 až 800 tisíc lidí. Už tady na naší zastávce autobusu byl euforický shluk lidí, trikolóry, nahlas puštěné rádio, kde se ohlašovalo, že Štěpán podal demisi, ale má prý čisté svědomí! Padal sníh a bylo hodně zima, ale to, co bylo slyšet z tribuny, bylo prostě úchvatné. Kubišová, Modlitba pro Martu, Dubček mluvil o roce 68, Havel, Dědeček. Skandovali jsme, tleskali, volali. Honzík postupně úplně zfialověl zimou, takže jsem s ním po hodině odešla. Následoval ještě prognostik Zeman, Jaroslav Hutka aj. Večer volali Steinmullerovi a blahopřáli nám. Televize úplně neuvěřitelná - zvláštní rozhovor s Havlem, Valtr Komárek, spousta lidí požadujících pluralitu, konec vedoucí úlohy strany. Jo, a vystoupení prvního tajemníka Urbánka - má dikci jako hypnotizér, kritizoval kariéristy a přitakávače ve straně.

Zvykám si. Už mi to přijde skoro normální. Dnes jsem šla taky na Letnou, zažila jsme tam krásné euforické okamžiky - les vlajek na pozadí s Hradčanami, Hutkův zpěv, Otčenáš ve jménu odpuštění těm policistům... Lidi drasticky vypískali Adamce, začíná mi lehce vadit ta myšlenková zředěnost - málo konkrétních věcí, furt se skandovalo proti Štěpánovi a tak.

Včera byla generální stávka. Do ulic šla celá redakce Ábíčka včetně šéfredaktora Tomana (myslím, že ostatní se na něj dívají shovívavě - vcelku dětinský, jednoduchý člověk), všechny časopisy z Radlické nesly své prvomájové cedule. Mateřídouška a Ohníček měly velký ohlas u lidí v ulicích - ozývaly se výkřiky „Mateřídouška je s námi!“ a podobně.

Večer jsem byla u Rampase - má krásné teorie o tom, že komunisti si to podělali na jazykové, verbální platformě - určité věci byly absolutně tabu - když je člověk četl, bylo to jako sáhnout na rozpálenou plotnu: antikomunismus, zpochybňování vedoucí úlohy KSČ, pluralismus, vlastně i tržní hospodářství. A rok 68 a Poučení, to nejvíc. Jediné, co se nepovedlo takhle tabuizovat, byla ta nejzákladnější lidská práva - když dostaneš pendrekem do hlavy, tak se přece jenom můžeš ozvat. A na to dojeli. Urbánek (pořád cituju ZR) chtěl na Kladně horníkům říct: „Máme to těžký, nemůžeme ten milión lidí postřílet“ - ale musel to převést do hantýrky „zkvalitnění, urychlení, prohloubení...“ atd.

Sjezd zemědělců - vypískali zástupce OF! Fámy, že Václavík (velitel armád) spáchal sebevraždu; náhle zemřel ředitel Ústavu marxismu-leninismu. V televizi přenosy z divadel, vystupují a mluví Čáslavská, Hutka, Kubišová atd. atd.

Včera bylo tady v Dejvicích před Elektrotechnickou fakultou setkání občanů s naší poslankyní ve Federálním shromáždění Návratovou. Řekla, že dochází k negativním jevům, že před týdnem na Letné ji nenechali mluvit z tribuny, že dochází k napadání dětí funkcionářů a esenbáků, že vláda má naši důvěru (ta vláda, která má za tři dny odstoupit!). Její vystoupení bylo křiklavě trapné.

Včera byla jmenována nová federální vláda. Patnáct komunistů, pět ostatních. Celkový dojem: zůstali tam nekompetentní lidi. Dnes byla velká manifestace na Václaváku, byla jsem se tam podívat. Stávky pokračují, další generální stávka má být 11.12.

Česká vláda vypadá líp, víc jako normální vláda. Včera tu byl scifistický večírek, dominantní osoba byl Martin Klíma, který se jako zástupce studentů účastnil jednání s Adamcem a Pitrou. Líčil, jak Adamec vyhrožuje, že když na něj budou činit nátlak, podá demisi - a dnes ji skutečně podal. Pitra je prý čtyři hodiny prosil, aby ho nechali dál dělat předsedu české vlády. Když jednali s Urbánkem, líčil jim, jak v dětství dělal ministranta! A říkal perly typu „teď bohužel budeme muset začít myslet“.

Gottwaldov přejmenován na Zlín, v NDR zrušeny lidové milice, Tomáš Baťa jr. se setkal s předsedou vlády Čalfou, všude pořád větší hromady plakátů s Havlem. Už budeme mít za sebou měsíc svobody! Zvykla jsem si a začínám přemýšlet, co vlastně budu v tom svobodném světě dělat...