Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Proč se po roce 1989 přestalo v České republice dařit literatuře, filmům a seriálům se science-fiction tematikou? Řada lidí pod dojmem špatné a nekvalitní sci-fi, kterou nás zásobují naše televize a některá nakladatelství, argumentuje právě touto nekvalitou. Jiní zase sci-fi spojují s UFOlogy a parapsychology. Další se stávají oběťmi katastrofálních překladů knih, filmů a SF seriálů i technické neprofesionality vydavatelství a mediálních společností. Ovšem daleko významnější jsou dva úplně jiné důvody:

       Za komunismu se sci-fi stala náhražkou oddechové literatury, která, jelikož se hemžila služkami, hrdiny západních zemí, milionáři apod., byla komunisty silně potlačována. Jediné, co do naší literatury proniklo, byly detektivky a právě některá sci-fi, ovšem přeložená tak, aby se z nich ony artefakty imperialisticko-buržoazních zemí prakticky vytratily. Například Den Trifidů přišel o celou jednu postavu (služebnou), původ žahajících, pochodujících a masožravých rostlin se změnil ze Sibiře na Čínu a podobně dopadaly i jiné romány.

       Ovšem díky nedostatku jiné literatury mohly sci-fi knihy vycházet ve statisícových nákladech (dnes se prodá tak maximálně 5000). S filmy to bylo horší, protože je nebylo možné tak radikálně jako knihy upravovat. Dokonce výpravná pohádka zvaná Hvězdné války byla politicky zneužívána proti USA (ukázky se pouštěly v Televizních novinách na Československé televizi ke komentářům o Reaganově projektu SDI - strategické obranné iniciativy) a na plátna našich kin přirozeně nesměla.

       Kybernetika byla dlouhou dobu odmítána jako imperialistická pavěda a je skoro neuvěřitelné, že nebyl zakázán i Karel Čapek se svými roboty. Ovšem J.M.Troska a jeho (první mechaničtí) roboti se už k českým čtenářům moc nedostávali. Fantazie byla prostě v reálném socialismu považována za škodlivou. Co kdyby lidem začalo docházet, oč je komunismus připravuje, a co kdyby chtěli začít cestovat a podnikat a zkoumat a...

       Lidé bez fantazie se lépe ovládají a tudíž jejich výchova byla podřízena realismu. V době, kdy v celém světě lidé nadšeně četli a sledovali filmy o vědeckých objevech (včetně vymyšlených), kdy byl tento druh zábavy podpořen velkým pokrokem vědy a prvními lety do vesmíru a nakonec i přistáním na Měsíci, byli v našich zemích občané socialistické republiky za podobnou zábavu trestáni. Tím se vytratila celá jedna fáze vývoje společnosti, a nyní nemají čtenáři a diváci na co navázat. A protože se otevřela stavidla se skutečnou oddechovou literaturou ála červená knihovna, kovbojky (dnes akční žánr), mystika a dalšími, kde prakticky není potřeba navazovat na starší literaturu a filmy (a dokonce ani přemýšlet), je jasné, jak dopadá souboj sci-fi (s výše popsanými nedostatky komerce) s těmito žánry.

       Dobrá (možná ta nejlepší) sci-fi literatura se zabývá co by, kdyby. Umění extrapolace dějin a lidského chování ve změněném prostředí nebo při kontaktu s odlišnou kulturou (nejen mimozemskou) je právě výsadou nejlepších autorů sci-fi. Jak by svět vypadal, kdyby 2. světovou válku vyhrál Hitler? Co by se stalo s lidmi, kdyby přestala fungovat elektřina? Jak by politici reagovali na setkání s odlišnou kulturou, o které nikdo zatím neměl ani ponětí? Co by se stalo s ekonomikou, kdyby začalo fungovat perpetuum mobile (nebo řízená termonukleární reakce)?

       Tyto a podobné otázky jsou velmi důležité, protože připravují člověka na nové podmínky, které často mohou nastat ze dne na den. Například katastrofické scénáře často chybí našim vládám při většině jejich nešťastných rozhodnutí (přitom Miloš Zeman je prý příznivcem sci-fi). Je nutné, aby se člověk zabýval možnostmi, které přináší nové technologie, věda i příroda sama. Národ, který toto nedokáže, se pak často dostává do situací, kdy nečekané důsledky jednání lidí velice poškozují zemi. Schopnost předvídat důsledky se musí pěstovat a sci-fi tuto schopnost dokáže dobře rozvíjet a posilovat.

       Naopak snaha o rychlá řešení problémů zabíhá často spíše do oblasti kouzel. Je zajímavé, jaký úspěch mají v současnosti mysticky zabarvené seriály typu Akta-X, či knihy žánru fantasy. Na komerčním úspěchu těchto žánrů oproti sci-fi lze snadno vysledovat i vzdělanost, přemýšlivost a právě schopnost předvídání našeho národa.

       * * *

       Zdaleka nestačí, aby člověk byl realista, protože jen dobře stanovené cíle mohou společnost posunout správným směrem. Už nás nebaví příliš přemýšlet, a tak si vybíráme skutečnou oddechovou literaturu namísto spíše filozoficky zabarvené sci-fi; už jsme příliš zabráni do vlastních problémů a tak sníme o řešení elegantním kouzlem. Jenže schopnost správného předvídání co by, kdyby a tvořivého řešení problémů bude v budoucnu vždy ještě důležitější než dnes.