Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Parcon 1999 už od počátku provázely určité pochybnosti. Po rvačkách předchozích let bylo náhle ticho po pěšině. Trochu to byla asi náhoda, značnou měrou určitě přispělo to, že mladší organizátoři byli naštváni chybnou politikou při udělování starších Parconů. Když v této situaci kandidoval kopřivnický klub (nebo klidně říkejme Randalf), vznikla tu delikátní situace.

       Takovému začínajícímu klubu, který ještě nic neprokázal a neměl pořádnou členskou základnu, se nikdy Parcon neudělil. Doplatili na to Ústečáci, doplatil na to Vašek Pravda. A to obě tyto skupiny měly proti Randalfovi úžasně propracovanou kandidaturu! Jenže co dělat. Žádný protikandidát nebyl. Přiznávám, že já osobně jsem pro udělení Parconu Randalfovi byl. Dospěl jsem totiž k závěru, že je každoročně lepší nějaký Parcon, než aby se CKČ udělovala třeba na Draconu (nic proti Draconu, ale tradice je tradice…)

       Jiný člen rady, Vašek Pravda, měl podstatně odlišný názor, ale neprosadil se s ním. Vím, že v jisté fázi porady, když se dohadoval s Randalfem a dokazoval plénu, že to bude problematický con, začal uvažovat o tom sám kandidovat, ale neučinil tak. Vůbec se mu nedivím, po tom všem hádání s Randalfem by si fanové mohli myslet, že to celé dělá, jen aby sám získat Parcon, a stejně v té rozjistřené atmosféře by ho stejně nemusel dostat. Co se dá dělat.

       Loňská podzimní porada tedy odhlasovala Parcon v Kopřivnici a jakožto preventivní opatření se dohodla, že se na jaře sejde právě tam, aby se podívala na průběh příprav. Bylo to trochu iluzorní, protože koncem března už lze těžko shánět nového kandidáta na červencový Parcon, ale bylo to asi zároveň jediné možné řešení.

       Uplynul půlrok. Situace se vyvíjela všelijak. Teď si vlastně ani nevzpomínám, jestli jsem do jarní porady o Parconu vůbec něco slyšel. Možná jsem se doslechl o horentním vstupném a pocítil určitý neklid… ale po dalším půlroce už si člověk nevzpomene.

       Jarní porada byla v mnoha směrech úžasná. Jeli jsme tam s Vaškem Pravdou a podařilo se nám pomocí Randalfova „přehledného“ plánku dokonale zabloudit. Taky jsme úplně promokli, protože v Kopřivnici pořád prší. Nalezli jsme ubytovnu „Tatrarest“ a v ní ani nohu. Když Vašek volal ze ztemnělé chodby mobilem Randalfa, když jsme předtím marně bušili na dveře domovnice, ukázalo se, že v Kopřivnici jsou Tatraresty dva. Neuvěřitelný zážitek.

       Vzhledem k pořádání Parconu byla porada dosti znepokojivá. Fanové, jimiž byl Ranfald obklopen, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Program byl určen velmi vágně a na přímý dotaz, nač budou vydány peníze, Randalf v podstatě nebyl schopen odpovědět. Po mé kritice přemrštěných cen doznal, že má opravdu přihlášených velmi málo lidí, a apeloval na kluby, aby své členy více motivovaly. Hned mi také na místě slíbil „dojednané zajímavé sponzorské dary pro vítěze CKČ“, asi aby mě uchlácholil. Na dotaz, proč je cena ubytování v hotelu 200 Kč, když je tam na zdi napsáno 150 Kč, mumlá cosi o tom, že má dojít ke zdražení.

       Peklo se rozpoutalo za pár týdnů na poměrně málo známé a interní internetové Konferenci SF klubů. Naštěstí jste si neúplný záznam „rozhovorů“ mohli přečíst v posledních Zbraních Avalonu. Začal to kupodivu Randalf. Kryptickým mejlem obvinil kohosi neznámého, že mu zaplašil sponzora. Sponzor měl zaplatit 30.000 převážně na letenku pro pozvaného Killwortha. Pak prý ho ale potkal v jedné pražské restauraci nějaký neznámý fan a prozradil mu, jak strašně se na conech chlastá. Sponzor pak prohlásil cosi v tom smyslu, že „peníze na podobnou akci bych před zahraničními majiteli nikdy neobhájil“ a stáhl svou podporu. V praxi to znamenalo, že Killworth nemohl mít zaplacenou letenku a tedy muselo být zrušeno jeho pozvání. Randalfa ovšem čekalo nemilé překvapení, protože Britské aerolinky si nechali asi čtvrtinový stornovací poplatek, takže bylo potřeba Killworthovi vrátit asi 8.000 Kč. Proto spustil křik.

       Nebudu vás v té věci sponzora napínat. Randalf nikdy neprozradil, kdo to je. Pořád se oháněl jakousi gentlemanskou dohodou, kterou s dotyčným uzavřel. Několikrát slíbil ZR, že mu dotyčný brzy zavolá, a ten samozřejmě nezavolal. Podle mě nikdo takový neexistuje a taky jsem to na podzimní poradě Randalfovi jasně řekl. Byla to jen zástěrka, jak svést počínající problémy akce, způsobené vysokou cenou vstupného a špatnou propagací, na někoho jiného.

       Vašek Pravda se toho rychle chytil, a zatímco ostatní jen udiveně zírali, co že se to vlastně děje, začal Randalfova tvrzení cupovat. Vzhledem k tomu, že to byl VP, Randalfovi na pomoc ochotně přispěchalo pár dobrých duší, které jsou vždy ochotny chránit ve fandomu slabé a utiskované.

       Tečka. Střih.

       Parcon nakonec proběhl. Abych citoval Vaška Pravdu: „jo, mně se tam docela líbilo, kecal jsem s kamarádama, vyhříval se na sluníčku a pil pivo…“ Problém byl ovšem v tom, že tohle můžu dělat i v Praze, aniž bych musel platit vstupné 290 Kč předem, případně 400 Kč na místě. Programem to byl od roku '90 nejslabší con, na němž jsem byl, taková velmi miniaturizovaná verze předchozího Avalconu. Ano, byl udělán prostor, aby se fanové sešli a poklábosili, ale proč za to museli platit tolik peněz? Krátce po zakončení conu jsem napsal pochvalnou recenzi do Ikarie a kritický příspěvek do již zmíněné Konference SF klubů.

       Randalf odpověděl obratem. Kromě různých nesmyslných vytáček uvedl i to, že část peněz vybral na to, aby se zaplatila publikace Mlok '99 pro každého fana, takže tyto peníze hodlá nyní vložit do kasy fandomu. Jinak mi děkoval za kladný ohlas v Ikarii. Já blbec!

       Rozpoutala se vášnivá diskuse, v níž se opět dinosauři (včetně presidenta) postavili na stranu Randalfa, kterýžto měl být námi zbytečně pronásledován. Sama diskuse o Parconu, kterou jsem rozpoutal já, byla během mé týdenní dovolené jakožto „nepohodlná“ utnuta po dohodě mezi Jiřinou Vorlovou a Zdeňkem Rampasem. Přijel jsem a zjistil, že už nemám právo na ní nic říkat. V takové situaci, když se ukázalo, že jakožto předseda rady fandomu mám vlastně nulové pravomoce a všechno si stejně zařídí po svém president, jsem se z konference odpojil a čekal, jakým způsobem to Zdeněk, který mezitím s Randalfem zahájil interní vyjednávání, zařídí.

       Přiblížila se podzimní porada a ukázalo se, že:

       Randalf nezaplatil ani korunu do fandomové kasy z peněz, které – jak sám tvrdil – byly vybrány na Mloka '99, za nějž ZR sehnal knihu paní Freiové. Fandom je chud, takže peníze by šlo dobře využít (třeba pro jednou Hance Pěchulové výrobu mločí figurky zaplatit…).

       Randalf nezaplatil ani libru Killworthovi, z peněz, o něž tento přišel, když si odhlásil dopravné na akce, na níž jsme ho my – Češi – pozvali.

       Randalf zřejmě lže, protože jeho tvrzení na síti si každou chvíli protiřečí a některá byla VP spolehlivě vyvrácena.

       K tomu poslednímu bych rád dodal, že „zajímavé sponzorské dary pro vítěze CKČ“, které Randalf slíbil na jarní poradě, obsahovaly čistou nulu. Nevím, zda si to na místě vymyslel nebo si je nechal.

       Rovněž tak o tombole se vyjádřil, že do ní shání totéž. Jediný opravdu zajímavý artefakt do tomboly však přivezl Vašek Pravda, který tam věnoval flašku Kontenkorvy. Nula.

       Ubytování v hotelu opravdu stálo 150 Kč, ač za něj Randalf vybral 200. Chápu, že potřeboval nějaký rizikový poplatek, ale schválně se po okolí poptejte – každému o tom před akcí, při akci i po akci vykládal něco úplně jiného!

       V této situaci jsem se po dlouhých úvahách rozhodl brát svou funkci vážně a navrhnout Randalfa na vyloučení z fandomu, pokud nezaplatí Killworthovi a nám, co je dlužen.

       Situaci na poradě jste asi zažili mnozí. Randalf čtvrt roku po uplynutí conu náhle zjistil, že byl tento prodělečný!!! Celou tu dobu předtím to nevěděl. Předložil Radě vyúčtování, z nějž vyplývalo, že v sobotu přišlo na con téměř 80 místních lidí (ti by totiž zaplatili jen čtvrtinové vstupné proti normálním účastníkům). Celé to vyúčtování vůbec obsahovalo celou řadu podezřelých položek. Nepřinesl jedinou fakturu, jen jeden papír, sepsaný ve Wordu, ovšem vkusně zabalený do igelitu. Rada všemi hlasy jeho vyúčtování odmítla.

       V sobotu se pak rozpoutalo peklo. Má výzva k vyloučení vyvolala odchod části fanů, kteří nějak nezaznamenali, že se jedná pouze o případ, kdy Randalf do měsíce nezaplatí zmíněné dluhy. Egon Čierny nakonec můj návrh přeformuloval, takže se odhlasovalo, že Randalf svým jednáním vážně poškodil Fandom. A Vašek Pravda nakonec zůstal v Radě, protože jeho přece jen nějaký Randalf nevyštve.

       No a já? Já jsem znechuceně odešel. Vzdal jsem se funkce předsedy, kterou jsem vykonával pouhý půlrok (a byla zjevně jen okrasná, případně mi umožňovala, abych to byl já, kdo se musí na poradách hádat s Martinem Koutným) a dobře si rozmyslím, než si s fandomem zase něco začnu. Musím říci, že nejvíc mě neznechutil Randalfův postup – člověk už si zvykl, že na světě zkrátka jsou takoví lidé – ale snaha všech těch dobrých lidí chránit lumpa za každou cenu. Koneckonců, já jsem odešel, Randalf vám zůstal; užijte si ho!