Interkom: Fandom - konec dětství (?)

Úvodem musím, pro na poradě nepřítomné, nastínit jádro problému. Jedním z nejdelších a nejbouřlivějších bodů jednání bylo hodnocení letošního Parconu (kterému předcházela dosti dlouhá diskuse na konferenci). Členové Rady fandomu v čele s prezidentem měli pocit, že Fandom byl Randalfem jakožto pořadatelem Parconu více méně podveden či voděn za nos a k dovršení všeho nedošlo k úhradě stornopoplatků za letenky zrušeného zahraničního hosta a hrozí mezinárodní ostuda. Teď vynechám argumenty, které zazněly pro a proti těmto tvrzením, protože toto není předmětem této úvahy (i když se k věci později ještě trochu podrobněji vrátím). Výsledkem byla víceméně shoda alespoň v otázce, že ať už z úmyslu nebo neschopnosti, hrozí Fandomu ostuda v zahraničí a bylo navrhnuto hlasování o vyloučení Randalfa (respektive jeho klubu) z Fandomu, což je jediný způsob sankce, kterou stanovy umožňují. Tento návrh rady vyvolal u bezmála poloviny účastníků takovou vlnu nevole, že demonstrativně opustili jednací sál. Kompromisní návrh, zda Randalf poškodil jméno Fandomu, byl pak přijat nadpoloviční většinou všech účastníků porady. Jedním z dalších bodů porady byla volba nové rady, v rámci které byl značný problém s nalezením kandidáta za již nekandidujícího Michaela Bronce.

Z diskuse i neveřejných poznámek k hodnocení Parconu vyplývala značná nelibost části zástupců klubů s takovýmto veřejným praním špinavého prádla a zvláště s řešením navrhovaném radou. Přesto se ze skupiny odpůrců (do které nakonec zvoleného Netojpera nepočítám, ten stál jinde) nenašel nikdo, kdo by sám vstoupil do rady a aktivně tak stav, s kterým nesouhlasil, změnil. Celkově mi tento přístup připadal trochu nedospělý. Pokud chci brát věci do svých rukou, musím se i sám angažovat. I když nemám nic proti neformálním a kamarádským vztahům ve Fandomu, jsou okamžiky, kdy nemůžeme být všichni kamarádi za každou cenu a musíme začít hrát podle pravidel (stanov), i když to někomu připomíná Pionýra. Připadá mi, že anarchokratický model řízení je pro některé hodnotou sám pro sebe, a tito pak nejsou schopni rozlišit, kdy jsou svazováni zbytečnými pravidly a nařízeními a kdy jde o prosté stanovení jasných opěrných bodů, aby bylo na čem stavět v případě věcí společného zájmu. Je úplně jedno, zda ostuda vznikla úmyslně nebo z neschopnosti, fakt existence ostudy to nijak nemění. Koneckonců rozlišit rozdíl mezi úmyslným finančním poškozením a pouhou neschopností objektivního vnímání reality (s vydáváním přání a slibů za skutečnost) mají problém i zkušení vyšetřovatelé, jak se můžeme dnes a denně dočíst z tisku, natožpak aby to dokázalo natolik různorodé fórum, jakým byla porada (které to Randalf ani neusnadnil žádným veřejným přiznáním či útěkem z místa činu). Skutečný život prostě není jednoznačný a černobílý a ten, kdo je dospělý, to ví a umí s tím žít a rozhodovat se podle toho. Dokáže rozlišovat, kdy se jedná o samoúčelnou inkvizici a kdy jde o nepříjemný, ale nezbytný zásah na obranu společného zájmu. Nepravosti jsou potrestány možná nedostatečně (ale jiné než symbolické tresty si mezi sebou ani udělovat nemůžeme), což ale není důvod na nesprávný stav nepoukazovat a strkat hlavu do písku. Závěrečné schválení Rady v prakticky totožném složení lze chápat jen jako potvrzení souhlasu s průběhem a řešením této causy. Pokud vím, žádný klub po poradě z Fandomu nevystoupil. Až budeme příště stát před podobně závažným problémem, budeme snad postupovat vyzráleji a s vědomím vlastní odpovědnosti. Fandom nemá prakticky žádný majetek a tak by si měl hledět alespoň tradičního „rodinného stříbra“ jako je Parcon, CKČ a podobně a nedopustit jeho újmu. Jinak by se Fandom mohl změnit v uzavřený pivní spolek starých kamarádů a známých s nízkými ambicemi i významem. A to by nebyl zrovna oslnivý vstup do 21. století.