Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

V posledních letech se tak nějak nemůžu ubránit dojmu, že napsat dobrou fantasy je asi přeci jen o něco obtížnější, než je tomu u sci-fi. V té se totiž nabízí spousta podžánrů, které fantasy tak nějak chybějí. O to je těžší ji psát a neocitnout se v roli epigona.

       Nejsem si jist, do jaké míry se to podařilo či nepodařilo Janě Rečkové s její knihou Mezi slovem a mečem - už po přečtení prvních pár stran si totiž prostě nemůžete nevzpomenout na Sapkovského zaklínače. Rozhodně ovšem nejde o nějaký bohapustý plagiát - hlavní hrdina Chast je prostě mužem slova i činu, kouzelníkem i zdatným bojovníkem. Jeho pět příběhů či povídek tvoří kapitoly románu, klidně by ale mohly být vydány i zvlášť na pokračování.

       Chast, jak už to bývá, bojuje proti zlu za jiné, později za svou rodinu a nakonec i za sebe. Od první k poslední povídce je u něj vidět pozoruhodný vývoj, tedy spíše vývoj autorčin - na začátku jsou Chast i všechny ostatní postavy načrtnuté jen velmi schematicky a jejich obrysy získávají kontury až postupně. Stejné je to i s prostředím, které zpočátku působí spíše sterilním dojmem dekorací televizních pohádek, v poslední povídce už se ale autorka skutečně odváže a scéna je skutečně výpravná.

       Snad i to, že negraduje jen děj samotný, je jedním z důvodů, že se knížka velmi příjemně čte, i když působí přeci jen trochu zasněně a i díky hlavnímu hrdinovi tak trochu míří do řad ženské literatury.Pokud bych chtěl autorce něco vytknout, pak je to nepochopení mužské mentality - v příliš mnoha situacích se totiž mužské postavy chovají spíš jako ženy, v lepším případě jako homosexuálové (což by bylo v pořádku, kdyby jimi byly). Já se ale i tak docela těším na čtivé pokračování.