Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Od doby, kdy jsem psal o Pernské sérii, přibyly dvě knihy. Dragonseye (Dračí oko) vyšlo těsně poté, co jsem to povídání dopsal, a bohužel se to moc nepovedlo. Je to silně předvídatelné, už proto, že všechno to bylo napsáno dříve. Zápletka i postavy jsou téměř totožné výběru ze starších knih. Blíží se druhý pád Threadu (vláken?) a všichni se připravují, jen jeden zarytě odmítá spolupracovat. Oni se jej ale hravě zbaví, takže o nic nejde, není tam žádný silný osobní konflikt, žádná opravdu silná postava, je to prostě nuda. Druhý problém Pernu je, že poslední počítače odumírají (vydržely tedy přes 200 let!) a je třeba nějak zajistit, že se i příští generace nějak dozví, kdy přijde nový cyklus Threadu. Jedním řešením je použít popularity písní pro přenos informace a zrodí se harfeníci, druhým řešením je postavení kamenů zachycujících přesnou pozici hvězdy. Je to zajímavé z hlediska historie Pernu a jako studie přeměny technické civilizace v divně středověkou, ale jako kniha patří mezi horší a doporučuji ji jen opravdovým fanatikům. Pokud vás Pern zajímá a máte možnost si ji půjčit, na jedno přečtení zadarmo je dobrá. Dalším záporem je, že se autorka rozhodla „vyjít na veřejnost“ s tím, že letci zelených a modrých draků jsou gay, a dopadlo to hrozně, samý stereotyp, takové gaye jsem v životě nepotkal, tedy kromě blbých komedií.

       Kniha, kterou jsem si koupil loni k Vánocům, je z jiného těsta. Jmenuje se The Masterharper of Pern (asi netřeba překládat) a konečně se tam dozvíme o životě jedné z hlavních postav celého cyklu, Robintona. A jak tak procházíme jeho životem, objasní se nám nejen mnohé osobní hádanky z předchozích knih (jeho vztah k Petironovi, jak to vlastně bylo se Silvinou a se Sebellem, kdo je Camo), ale dojde i na velice důležité období vývoje Pernu, které rovněž ještě nebylo popsáno dříve: úpadek prestiže harperů a nástup Faxe k moci.

       Kniha je psána velmi svižně a postavy jsou zajímavé a dobře vykresleny, takže jsem si knihu s potěšením již několikrát přečetl. Podle mého soudu patří k nejlepšímu z celé série, výhrady bych měl jen ke konci. Tam popisuje konec Faxe v Ruatha, což už známe odjinud. Konec knihy mi přišel takový ukvapený, jakoby nechtěla přelézt přes 400 stran, také jakoby spíš psala z pocitu povinnosti příběh dovést až tam, kde začínají knihy jiné. Nejlepší část knihy jsou první tři čtvrtiny, kdy popisuje život a dospívání Robintona, jak jej tvarovaly různé vlivy prostředí a interakce s lidmi kolem, jeho cesty a objevování Pernu. Teď mě napadlo, že se autorce i v předchozích knihách vedlo nejlépe právě v pasážích podobného stylu, zatímco pasáže „historické“ byly většinou spíš nuda (Dragonsdawn, First Fall) nebo dokonce zmatek (v Renegátech). Přes drobné výhrady knihu fandům Pernu vřele doporučuji.