Interkom: Jak pan Lucas pekl dort…

J. R. R. Tolkien kdysi dávno napsal Hobita. Dostalo se mu tehdy pochvaly od přátel a ujištění, že čekají na další díl té pěkné pohádky. Tolkienovi ten „další díl“ trval dobrých dvanáct let, přičemž se mu rozrostl v celou trilogii Pán prstenů.

Hvězdné války byly k Pánu prstenů mnohokrát přirovnány. Nejen proto, že oboje má (mívalo) tři díly, ale i pro zvláštní spiritualitu, okouzlení a působení na čtenáře/diváka. I od George Lucase se očekávalo pokračování. Kdybychom ho opět měli srovnat s Tolkienem, ten už pokračování Pána prstenů – Silmarillion – nedokončil, a bylo vydáno až posmrtně. George Lucas to dokázal, ač mu to trvalo více než oněch dvanáct let a natočil… Hobita.

Vskutku si předtím nastavil laťku nezáviděníhodně vysoko, takže nyní se ani nepokusil o skok a prostě ji podběhl. Což mu nedalo moc práce. Star Wars – Skrytá hrozba totiž nejsou nic než průměrný dětský film s velmi nadprůměrnými triky.

Jen těžko lze Lucasovo selhání nějak strukturovat a analyzovat, poněvadž se mi jeví jako naprosté. Jeho Skrytá hrozba není coby dětský film vůbec špatná, člověk se jen diví, proč sem zabloudilo pár postav, které jako by měly jména z Hvězdných válek. Ale zkusme alespoň oběhnout ten balvan neúspěchu a pojmenovat ho na pár místech.

Naprostá ztráta tajemna. Lucas rezignoval na veškeré elementy mystična, jež jeho trilogie předtím obsahovala. Dva Jediové přítomní v prvním díle se chovají naprosto civilně, starší jako by se dokonce za každou cenu snažil působit antihrdinsky. Drobný trik s ovlivněním vůle obchodníka mu nevyjde, protože toho „zajímají jen prachy“. Útočící ryby si všimne až poté, co se její tesáky sklapnou kolem lodi, a hned zpočátku filmu prohlásí, že „pociťuje velký strach“, asi aby náhodou nepůsobil autoritářsky. Těžko říci, zda chtěl herec něčeho dosáhnout svou nadřazenou blazeovaností, nebo spíše jen na všechno kašlal. Jeho fámulus a učedník se sice docela snaží, avšak mladý Obiwan Kenobi zde nemá jinou úlohu než oddaně hledět na svého mistra.

Tajemno je redukováno i jinak. Starší Jedi se brzy zcela spolehne na pomoc maličkého chlapce (respektive vše vsadí na jeho výhru v závodech kluzáků), u nějž se síla projevuje nevšední měrou. Potud dobře. Jedi však spíše, než aby se při tomto určování spolehl na svou vnitřní sílu, odebere chlapci záludně vzorek krve a nechá jej analyzovat palubním počítačem. Následně tak zjistí, že kluk má v krvi obrovské množství čehosi (chlorofilů nebo tak nějak), co jej kvalifikuje jako budoucího super-Jediho. Ve filmu samotném se ostatně síla kolem Anakina Skywalkera nijak neprojeví – je to prostě obyčejné přemoudřelé dítě s velkou klikou, jaké se vyskytují ve všech dětských filmech. Proti němu je tajemná i Pipi Dlouhá punčocha.

Naprostá rezignace na pathos. Snad si ještě vzpomenete na počátek starých Hvězdných válek. Obrovský křižník pronásleduje malou lodičku, jež se mu zoufale snaží uniknout. Když je její pohonná jednotka zničena, je loď princezny Lei vtažena do nitra hvězdného giganta a poté, co se útočníci proderou vchodem dovnitř, následuje krátká a zuřivá přestřelka s piloty. Ti se nevzdají, bojují až do konce, poněvadž vědí, že jim byla svěřena do péče senátorka a že za ní zodpovídají svým životem. Mohli by všichni vyjít s rukama za hlavou z lodi, ale neudělají to. Raději volí smrt.

Vzpomenete si možná i na dojemné scény z posledního dílu staré trilogie, kdy se medvídci Evokové pustí do imperiálních jednotek. V knize dodatečně napsané ke třetímu dílu je k tomu připojena velmi pathetická promluva jednoho z rady starších, který říká něco v tomto duchu: „Jsme jenom listy. Když přijde oheň, stromy mohou shodit listí a zadusit tak požár. Důležité je, že přetrvá les. Na jaře přijde nová zeleň, na holých větvích vyraší nové pupeny. My jsme jenom listy. Proto pojďme uhasit požár a nebojme se o své životy…“ Následná bitva obsahuje sice i pár vtipů, avšak podtext beznadějného boje proti silnějšímu nepříteli je jasně patrný třeba ze scény, kdy kvílící Ewok marně buší kamennou sekerou do nohy kráčejícího bitevního stroje, který mu rozšlápl druha.

Buďte bez obav. Žádné podobně drastické scény v nových Hvězdných válkách nenajdete. Proti lidským protivníkům stojí především armáda robotických droidů, kteří jsou mechaničtí, a tudíž není ošklivé je zabíjet. Falešná humanita devadesátých let. Celá armáda je ostatně na konci pouze „vypnuta“. Na straně dobrých jsou pak úmrtí nečetná. Já nejsem nějak zvlášť krvežíznivý člověk, ale nevím, jestli je dětem dobré namlouvat, že válka je vlastně jenom hra. Tady to tak každopádně vypadá. I závěrečný souboj, kdy záporák s čertími růžky zabije staršího Jediho a následně je přeseknut Benem Kenobim, je podán dost nepathosově, spíše v takovém falešném hongkongském stylu. Ben Kenobi pak vítězí proti duchu síly, protože zjevně bojuje v hněvu.

Nablblý humor. Já vím, že ke starým Hvězdným válkám neodmyslitelně patří určitá nadsázka a občasné žertíky. Zvláště dobrý v tom byl Harrison Ford, který dokázal rychle změnit hereckou polohu. Rovněž 3PO čili Zlatoušek měl občas svůj hysterický výstup, který diváky pobavil. Vše správně dávkováno.

Humor v nových Hvězdných válkách je ponejvíce hloupý. Jako „komik“ zde slouží Džar-Džar, jakási přerostlá ryba vyvinutá v člověka, kterážto dělá žertíky, kdykoli scénáři dojde dech. Což o to, děti se smějí, leč jemný anglický humor zde už zcela vystřídalo pitomé pitvoření. Kam se hrabou Disneyova neurotické zvířátka.

Rezignace na příběh. I dětem můžete vyprávět příběhy, které mají hlavu a patu. Proč by princ Bajaja nemohl zabít draka? Jasně, kdekdo to nedokáže, ale od toho je Bajaja princ. Je si ostatně možno myslet, že o Bajajovi se vyprávějí příběhy právě proto, že zabil draka. Nebo že je vyvolený. Nevím, co by vám řekly malé děti, kdybyste se jim snažili vyprávět příběh o tom, jak na draka vytáhl čtyřletý Honzík. Snad by se jim to líbilo a chtěli by se s ním ztotožnit, ale možná by si taky pomyslely, že je to divné, poněvadž ony samy meč neutáhnou a vlastně by se ani s žádným drakem měřit nechtěly.

Lucas to ví líp. Jeho vzhledem sedmi– (a věkem asi jedenácti-) letý Anakin Skywalker je nejlepším závodníkem na kluzáku, který si navíc postavil vlastníma rukama. Vyhraje velký závod (obšlehnutý ze starého dobrého velkofilmu Ben Hur) a na konci filmu sám zničí zmenšenou variantu Hvězdy smrti. Zde už ovšem i Lucas zapochyboval o schopnostech svého hrdiny, pročež tento si náhodou vleze do kokpitu bojové lodi, víceméně náhodou s ní odstartuje, pak víceméně náhodou prolétne celým bojištěm a v každé chvíli víceméně náhodou udělá přesně to, aby ho nesestřelili, pak víceméně náhodou vlétne dovnitř do bojové lodi… je to zkrátka trapnost na trapnost. Žádná uvědomělá snaha, leč pusté náhody! (Můžete samozřemě namítnout, že právě to je ta přítomnost síly, ovšem Anakin se celou dobu tváří jako malé dítě, které si hraje s vláčkama…)

Počítačové triky. Ano, je to tak! Před deseti lety bych nevěřil, že tohle napíšu, ale začínám zjišťovat, že stará dobrá poctivá práce s modýlky na starých Hvězdných válkách vypadá daleko lépe než počítačový mumraj na plátně v těch nových. Chybí tomu detail, chybí tomu hloubka. Chybí tomu ta touha po údivu, která každého kluka vezme při pohledu na zdařilý model kosmické lodi nebo robota. Je to ploché, nedá se na to šáhnout. (Fakt pěkné jsou pouze podmořské příšery…) A těch ještěrů, co na nich pořád někdo jezdí – copak se software z Jurského parku pořád ještě nezaplatilo?!

Devadesátá léta. V radě Jediů jsem nezahlédl žádnou růžovou a proto jsem na rozpacích a ptám se: kde zůstal zástupce homosexuálů?! Troufá si snad Lucas porušovat dnešní trend politické korektnosti?

Tak, co je na tom filmu kladného? Skoro nic. Dospělým Lucas naservíroval poměrně plytkou politickou zápletku, v níž je při imperiální hře svržen starý předseda senátu a zvolen nový. Císařovna napadeného světa se tak mimoděk podílí na podpoře zla a dospělý divák vidí, že ač na konci filmu davy jásají, vlastně skoro nic nedopadlo dobře. Zlo prohrálo zcela bezvýznamnou bitvu, avšak udělalo přitom velký krok ve válce, kterou vedlo. Budoucí zlý císař získává klíčovou pozici v senátu. Scéna ze senátu je sama o sobě docela půvabná (zvláště pro Čecha, s našimi zkušenostmi z hádek v parlamentu), avšak Lucas ze snahy prozkoumat slábnutí a pád demokracie vytěžil žalostně málo. Jako dobré varování by nám snad mohly sloužit trendy přítomné ve filmu jako takovém, aby se lépe prodával.

Když jsem se otráveně loudal domů z kina, přemítal jsem ještě nad jednou věcí. První tři díly mají mapovat pád staré republiky. První díl přitom skončil slavnostními fanfárami a vítězným pochodem (jakkoli k němu nebyl důvod), druhý má prý být převážně love-story. Uvědomil si vůbec někdo, že z toho roztomilého klučíka, s nímž se všechny děti v sále ztotožnily, se má stát Darth Vader? Co si s tím chce Lucas počít? Bude mít dost síly, aby svého hrdinu nechal během třetího dílu propadnout zlu? Taková psychologická studie by byla vážně zajímavá, leč mám o tom své pochybnosti. Myslím, že děti si během třetího dílu vůbec ničeho nevšimnou, a když bude na jeho konci Anakin Skywalker odcházet do zapadajícího slunce, snad jen dospělí budou tušit, že něco není v pořádku. K proměně pak dojde někde mezi třetím a čtvrtým dílem, aniž to kdo uvidí…

Nevím, třeba bude Lucas dost silný a udělá to. Ale když jsem viděl tenhle první díl, velmi pochybuji, zda bude chtít svým malým divákům prozradit, že se ve světě ukrývá i zlo (o čemž měly informovat staré pohádky)… Někteří by na to pak třeba nechtěli jít na film podruhé a nekoupili by Anakinově figurce nový čepeček…