Všechna práva © Interkom 1984 - 1999

Před dávnými časy, když byl vesmír ještě o hodně mladší, natočil George Lucas skvělý vědeckofantastický film - atraktivní po obrazové stránce, s velmi působivou atmosférou, novátorský pokud jde o příběh. Sedm let poté, v roce 1977, natočil Hvězdné války.

       Už ve svých prvních interview Lucas říkal, že plánuje celý cyklus filmů, tři skupiny po třech, přičemž první uvedený film je v tomto cyklu čtvrtý (určitě mu ještě dnes nejeden zatvrzelý purista říká Nová naděje). Doufal, že Mark Hamill a Carrie Fisher budou hrát rodiče, nebo dokonce prarodiče svých původních postav.

       Tento záměr, pokud jde o obsazení, se zatím jaksi nerealizoval, ale aspoň tu konečně máme Epizodu I z celého toho příběhu (je to Lucasova první režijní práce od roku 1977). V současném hyperkomerčním světě, kde funguje princip blockbusteru, tedy komerčního trháku, vše ale připomíná mnohem spíš znovuotevření franchisingového řetězce než rozvádění příběhu. Otázka je, zda Lucas do této spotřebitelům již dostatečně známé komodity vložil dost energie na to, aby jí zajistil životaschopnost i v příštím století.

       Celkem před nedávnem Lucas znovu uvedl do kin retušovanou verzi Star Wars, v níž dotáhl zvláštní efekty, které se původně úplně nepovedly, a přidal pár nových, které tehdy byly příliš náročné nebo si je nemohl dovolit. Bývalo by rozumnější podívat se na Hamillův typický sestřih ze sedmdesátých let, a říci si, že šlo o dobovou záležitost, která to prostě musela risknout. Byl to osudný krok, který není hodný tvůrce epických děl, i když posloužil jako reklamní prostředek pro The Phantom Menace.

       A i tak si Lucas nevěřil dost na to, aby nechal věci tak, jak jsou, i když film má vazby na předchozí části. Takže rytíři Jedi, které hrají Liam Neeson a Ewan McGrgor, mají světelné meče podobné tomu, který používal ve Star Wars Alec Guiness, ty jejich jsou ovšem nesrovnatelně účinnější. Dokáží proříznout kovové dveře. Nový záporňák, Darth Maul, má dokonce verzi se dvěma „čepelemi“. Bezpochyby je pro to kdesi v původním příběhu nějaká výmluva, důvod, proč je dědečkova předovka lepší než kulomet, je ovšem patrné, že Lucas nemá důvěru ve svůj příběh coby univerzální mýtus, a prezentuje jej jako cyklus jednotlivých kusů, kde každý nový musí zastínit ten minulý.

       Schopnosti samotných rytířů byly přehnaně nadsazeny a jaksi zjednodušeny. Koneckonců co dokázal Guiness? Trochu hypnózy. Zmizení v okamžiku smrti, aby nepříteli nedopřál vítězství. Rytíři Jedi ve Phantom Menace dokáží pohybovat těžkými objekty mávnutím ruky a běžně skáčí až 12 metrů do výšky či hloubky (Neeson se jednou dostane z průšvihu tím, že naskočí na prolétající vozidlo).

       Všechny chyby předchozích filmů jsou zde ovšem zastoupeny hromadně: komiksové dialogy (mimozemsky vyhlížející bytosti, které v dialozích souvisejících se zápletkou mumlají věty jako „Tohle nebyl výhodný obchod“ nebo „Použij tenhle energetický zdroj“) , kusé vykreslení postav. Obzvlášť McGergor si zatouží spíše lítost než závist za roli, která je vděčná spíše jen teoreticky, díky tomu, jak plytce je napsaná.

       Ačkoliv se jedná o začátek ságy, Lucas se stále spoléhá na titulky pokud jde o popis poněkud zmateného politického pozadí. Takže grandiózní začátek se v podstatě omezuje na úvodní větu „Nepokoje zachvátily Galaktickou republiku“.

       Celý cyklus je bezpochyby „klukovskou“ záležitostí, kde jsou pokusy o zapojení ženských postav do děje pouze chabé a sporadické. V celém příběhu je jen málo žen, ovšem Phantom Menace překonává Star Wars s princeznou Leiou tím, že má královnu. Film se chlubí scénami z množství různých planet, všechna ta prostředí ale nedávají žádný smysl coby světy, jako společnosti nebo ekologické systémy - pouze jako grandiozní scény.

       Královna Naboo (Natalie Portman), je ukázkovým příkladem: krásná mladá dívka, která se převléká z jednoho komplikovaného kostýmu do jiného včetně příčesků a líčení, i když se nikdo jiný na její planetě takhle neobléká. To by mohlo být stravitelné, pokud by byla vychována v nějaké dávné tradici, jako třeba poslední císař Číny, ovšem ono se navíc ukáže, že je zvolenou královnou. Účastnila se voleb na základě svých zkušeností v místním zastupitelstvu, nebo na základě své zručnosti s rtěnkou? Zdá se, že Lucas zvolil monarchii pro její zářivý majestát a kostýmové možnosti a demokracii pro její spravedlivost, aniž by se vůbec zamyslel nad tím, jestli půjdou dohromady.

       A pak je tady další nová postava - Anakin Skywalker, desetiletý chlapec s mozkem technického génia a neposkvrněně počatý. Má nejvyšší možnou míru hypochondrie v krvi (alespoň to znělo jako hypochondrie), což z něj dělá rozeného rytíře Jedi, pokud kdy nějaký byl.

       Je smutné, že Lucas ze své, v Hollywoodu bezprecedentně komerčně silné, pozice míří do řad ještě mladšího obecenstva sekvencemi jako jsou hi-tech závody, které vypadají, jako by byly původně vymyšleny coby videohra. Nakonec celý film působí jako odvozený, parazitický produkt. Skoro čekáte, že ve spodní části plátna uvidíte proužek se skóre. Toto zatvrzelé rozšiřování už tak širokého tržního záběru je nepochybně rada marketingových specialistů, ovšem snaha nic neriskovat je někdy tou nejriskantnější volbou ze všech.

       Film, který Lucas natočil v roce 1979, byl THX 1138, antiutopická vize budoucnosti, naprosto odlišná od Star Wars. Někteří režiséři své propadáky milují, což evidentně není Lucasův případ. Od nynějška žádné zoufalství, žádné prázdné, zoufalé tváře - teď už jen prázdný humanismus, nákladná protetika a speciální efekty. V THX 1138 Lucas dokázal, že reálná místa vypadala nereálně. Ve Phantom Menace je to naopak - ale jen na okamžik.

       V celém filmu je jen jediný lidský moment. Anakin a jeho matka jsou otroky na pouštní planetě. Pak se přiřítí dva rytíři Jedi, vykoupí chlapce z otroctví a nabídnou mu, aby s nimi odešel. Měla by ho matka pustit? Na takovýchto dilematech se staví tragedie, a epos je forma, která může obsahovat všechny ostatní, přičemž tragedie je z nich všech nejsilnější. A co jim tedy ona odpoví? Řekne děkuji.