Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Tak dlouho jsem na tuhle šanci čekal, celých tisíc let, a když by stačila jedna mizerná soulož s dvacítkou, které se o mně beztak každou noc zdává, abych převzal žezlo po tom starým páprdovi, co šest dní makal a zbytek času si jenom válí šunky a za to ho všichni uctívaj, přijde si nějakej přestárlej kulturista s rakouským přízvukem a udělá mi z toho ráj na zemi. Jedním slovem hnus. Takovejch příprav a nervů, na všechno jsem myslel, sektu jsem kvůli tomu založil, holku mi vybrali už v porodnici, aby ji dobře vychovali, a ono ne, ono stačí jedno blbý jabko s klubkem červů, který on vidí taky a všechno je v prdeli. Kdyby to byl aspoň náboženskej fanatik, ti sice všechno vědí, ale nic nedodělaj do konce, protože Bůh, tfuj, jim věčně pomáhá, takže když dojde na věc, jsou neschopní. Ale tenhle parchant ne, von nevěří ani v něj, ani ve mě a proto mu nic nesvazuje ruce a nemá sakra žádnou úctu před andělem. Je mu jedno, že mě kulky nezabijou, když to nejde olovem, vezme na to výbušný střely nebo co, což mě pekelně zdržuje od práce. Tak dlouho jsem spolíhal na to, že ti mí poskoci ho zvládnou sami, až se schoval do kostela a musel jsem si to zase vodřít osobně. Vlezu do něj, ženskou mám na lopatkách, takovou pěknou kůstku a von si místo sexu vzpomene na svou starou a toho spratka, který stejně umřeli kvůli tomu nahoře a probuděj se v něm ty zapomenutý sebevražedný choutky. Taková práce s tím byla a všechno na hovno. Ale čekat dalších tisíc let? Ani náhodou. Počítám tak padesát šedesát špatnejch let, nějaká ta neúroda, oteplení přelidněnost, hladomor, epidemie, ozónová díra a jsem zpátky v plný parádě. A nebo počkám, jak to půjde na prodej a vrátím se ve dvojce už příští rok. Koneckonců, nejsem žádný béčko. Nebo jo?

       A poznámka na konec: Slyšel jsem ze všech stran, že konečně přišel soupeř hodný Arnolda. Bohužel nepřišel, Arnold byl na svá léta celkem ve formě, ale zbytek protivníků se plácal v podprůměru, včetně Satana i zabijáků z Vatikánu.