Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

       Kdoví kolikátý již den chápe se Galileo svého vylepšeného dalekohledu (s asi 30násobným zvětšením) a jako první z vědců jej míří na oblohu. V lednu 1610 si jako cíl vybírá Jupitera. A vida!, v jeho blízkosti vidí tři hvězdičky, dvě východně, jednu na západ. Den nato ale nachází všechny tři západně! Nelze jinak, musí to být Jupiterovy měsíce! Fakt, že i jiná planeta má satelit, dokonce více, znamená další ránu dogmatu o výjimečnosti Země.

       V lednu 1665 umírá ve francouzském Castres čtyřiašedesátiletý Pierre de Fermat. Živil se právem, bavil matematikou. Proslul jistým tvrzením o mocninách přirozených čísel nazývaným po něm Fermatova věta. Její formulace zabere tři-čtyři řádky, její obecný důkaz odolával až do roku 1998, kdy jej (na druhý pokus a na více než dvou stech stranách) podal britský matematik Andrew Wiles a dostal za to prémii 200 000 dolarů.

       V lednu 1850 se v Moskvě narodila Sofja Vasiljevna Kovalevská. Když jí bylo dvanáct, rodiče jeden z obytných pokojů nouzově vytapetovali skripty matematika Ostrogradského o infinitezimálním počtu. Pak se jen divili, proč Žofka před těmi nevzhlednými stěnami tráví tolik času… Osmnáctiletá se vdává, aby za věno mohla studovat. Brzy se stává věhlasnou matematičkou a posléze ve čtyřiatřiceti i první univerzitní profesorkou na světě - samozřejmě nikoli v Rusku, nýbrž v liberálnějším Stockholmu. Zemřela v jedenačtyřiceti.

       Z ledna 1930 pochází fotografie noční oblohy pořízená Clydem Tombaughem na Lowellově observatoři v Arizoně. Snímky budou vyhodnoceny o měsíc později a výsledek - objev nové planety Pluto - oznámen v březnu. Tím končí hledání již čtvrt století předpovězené planety za Neptunem. Ze stejného místa, ale ze sousední námořní observatoře, povstane o 48 let později objev Plutonova souputníka Charona. Jednou za 126 let (což je polovina Plutonovy oběžné doby kolem Slunce) se pak obě tělesa ocitnou pro Zemi v zákrytu. Vůbec první to v lidských dějinách spatřují v lednu 1985 E. Tedesco a B. Buratti na Palomarské hvězdárně v Kalifornii.

       V lednu 1965 umírá v Brandýse nad Labem čtyřiašedesátiletý astronom Antonín Bečvář. Proslavil se především svými svými atlasy hvězdné oblohy (obsahují na 35 000 vesmírných objektů a používají se dodnes). Po Bečvářovi se jmenuje jeden z kráterů Měsíce a planetka.

       Výběr do jedné z nejstarších a nejvýznamnějších vědeckých institucí světa, francouzské Akademie věd (založené 1635) je jistě velmi přísný. Nedostala se tam ani dvojnásobná nobelistka Marie Curieová, ani jeji dcera Iréne Joliotová, neuspěly ani další kandidátky… Až v lednu 1980 prošla ohněm (mužské) volby žena - matematička Yvonne Choquetová-Bruhartová. Stala se tak vůbec první francouzskou akademičkou.

       Loni přinesly noviny hned několikrát zprávu o objevu exoplanety, tedy oběžnice jiné hvězdy než Slunce. Pravděpodobně první takový nález však ohlásili američtí astronomové D. McCarthy, F. J. Law a R. G. Probst v lednu 1985. „Jejich“ exoplaneta obíhá asi milion km kolem velmi slabého červeného trpaslíka VB8, který je od Země vzdálený asi 21 světelných let a nachází se v souhvězdí Hada. V současnosti je takových planet známo asi třicet.