Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

       Kurt Brand: Závod s časem (Perry Rhodan 175), IŽ, Praha 1998, překlad František Fabian, str. 21: „Seržant Ulong. Ulong ze skladu třináct. Právě jsem našel slepého pasažéra. Je to žena...“. On ten pasažér ale slepý nebyl - viděl docela dobře. Jen cestoval načerno, a byl tudíž černý pasažér.

       Tamtéž (a i v předchozích a dalších dílech) - je zde peroxid vodíku (H₂O₂) nazýván napřed jako „peroxyd vodíku“ (Perry Rhodan 173), poté „oxid vodíku“ (Perry Rhodan 174 - 177) s občasnou variantou „vodíkový superoxid“, ač jde vždy o stejnou sloučeninu.

       Kurt Brand: Panika ve Sluneční soustavě (Perry Rhodan 193), IŽ, Praha 1999, překlad Jaroslav Kuťák, str. 39: Jeho znalosti však nebyly dostatečné, aby mohl bombu odjistit. ... Už slyšel o starostech svých mužů a měl od expertů vypracovaný stručný návod na odjištění roznětek tohoto druhu bomb. ... Většina bomb byla odjištěna, ale Metscho... stále unikal.. Má to jen drobnou chybičku - nejde o odjišťování, ale zajišťování. Poměrně nevýznamný rozdíl, pokud ovšem nejde o střelné zbraně či bomby; tam je výsledek záměny obvykle fatální.

       Sborník: Tunel do věčnosti, Albatros, Praha 1999, povídka Zvedá se vítr (Robert Sheckley), str. 96: Seřídil předstih a sycení směsi a pospíšil si zpět k přístrojové desce.. Zní to krásně odborně, ale má to malinkatou chybičku - na předchozí stránce je věta Těžký dieselmotor nedokázal proti tlaku stoosmatřicetimílové vichřice vyvinout větší rychlost než tři míle za hodinu. Pomiňme, proč má váha motoru vztah k rychlosti vozidla v silném protivětru (lehký dieselmotor by snad jel rychleji?), podstatné je, že termíny „předstih“ a „sycení směsi“ se používají u zážehových motorů (lidově benzínových) a ne u motorů vznětových (dieselových).

       Roger Zelazny: Devět princů Amberu, Classic 1999, překlad Michal Ondrašek, str. 25: - „tohle je nadzvuková píšťalka na psy.... Nemohu se zbavit dojmu, že nadzvukové jsou stíhačky, ale píšťalky na psy jsou ultrazvukové. Zajímavé je, že totéž je i v prvním vydání (Vládci stínů, AG Kult, Praha 1992, překladatelka Jana Pešková, str. 18).

       Jerry Pournelle & S. M. Stirling: Císař & žoldnéř, United Fans, Praha 1999, překlad Leonid Křížek, str. 200: No, nevím to určitě, ale cítím to. Chybové logaritmy. Jsou čisté, až to křičí, generále Bartone, a to se mi nelíbí.... Tamtéž: Podívejte, pane, hraní her je může přinejhorším stát hodinovou mzdu, pokud by je chtěl někdo buzerovat, ale vymazání logaritmů, to je na vyhazov.... Autore / překladateli, nemají to být spíše algoritmy?

       Dan Simmons: Endymion, Perseus, Plzeň 1998, překlad Ivo Reitmayer. Tato kniha je asi to samé, co v minulém dílu Vědomorny zmiňovaný Rudý Mars. Namátkově (kdybych si poznamenával všechno, tak jsem knihu snad ještě nedočetl):

       - str.10: Ampule s jedovatým plynem není vidět. Je umístěna ...., uvolní do vzduchu kyanid. Detektor radiace, jeho časový spínač a izotopická složka, vše je napojeno na zmrazenou energii skořápky. Nikdy nevím, kdy spínač náhodou zaktivuje detektor. Nikdy nevím, kdy stejně náhodné načasování otevře olověný štít před nepatrnými izotopy. Nikdy nevím, kdy izotopy vyrazí ven.. Ono se sice s trochou snahy dá pochopit, jak to funguje (pomineme-li, že se asi neuvolní kyanid, ale kyanovodík). Nešlo by to ale zformulovat o trochu srozumitelněji („izotopická složka“, „nepatrný izotop“)?

       - str. 44: Když je po všem, Úderný oddíl MAGI proletí lesem při zmenšené rychlosti třiceti g, .... Ono ale g není jednotkou rychlosti.

       - str. 171: ... atmosféra obsahuje především C-O-dvě.... Tento způsob psaní vzorce CO₂ se mi zdá být poněkud nezvyklým.

       - str. 282: ..a možná bychom nenašli zdroj na dobytí energie.. No, je to asi překlep, ale kdo ví.

       - str. 433: Počítali jsme se skutečností, že generátory atmosféry za léta terraformování přidaly do vzduchu dost dusíku a kysličníku uhličitého, aby se exploze neproměnila ve všeobecný výbuch hořícího kyslíku.. Kyslík NEHOŘÍ a NEVYBUCHUJE. Maximálně něco hoří v něm a vybuchuje ve směsi s ním.

       - str. 510: Zkusil jsem se nadechnout. Zachytil jsem obsažené prvky (cítil jsem metan a možná trochu amoniaku).... Methan ani amoniak nejsou prvky. Methan navíc nemá prakticky žádný zápach a identifikovat ho čichem ve směsi s amoniakem, to je výkon hodný chromatografu.

       str. 520: opět rychlost „2-g“.

       Adam Slavický: Fatální válka, Gumruch DTP, Praha 1999 (kniha obsahuje ještě řadu povídek od různých autorů), str. 159 (povídka Příliš mnoho lhostejnosti (Hospo Din), autor Oto Fait): Lidé na Zemi obývají šest kontinentů: Evropu, Asii, Ameriku, Austrálii a Asii.. Při tomto způsobu výčtu kontinentů by jich mohlo být libovolné množství.

       Michael Moorcock: Elrik z Melniboné, Mustang (+ Deus), Plzeň 1998, překladatelka Dana Chodilová, str. 278:Byl však důkladně vyzbrojen, oblečen v bronzové brnění, s bronzovou čapkou na hlavě ..., str. 279: Mužův meč se zvedl, udeřil a s téměř urážlivou lehkostí rozpoltil mosaznou přilbu ..., str. 280: Bronzová helma nabírala nepříjemný stříbrný odstín.. Což se dohodnout, byla-li helma bronzová či mosazná.

       Sborník: Star Trek, klasické příběhy 02, kniha druhá, Netopejr, Olomouc 1999, příběh Posedlost, překladatelka Věra Ježková, str. 138: Méně než jediná unce antihmoty tady ... a přece vyvine víc destrukční síly než deset tisíc kobaltových bomb., str. 139: Jediná libra by zničila celou sluneční soustavu. Mám tušení, že zde (asi autor) silně přecenil možnosti antihmoty. Jedna unce (ono je jich více, obvykle kolem 30 g) antihmoty může vyvinout energii kolem 5 x 10⁶ GJ (alespoň doufám), což je (asi) energie vzniklá spálením kolem 500 000 tun uhlí. To samé s jednou librou - 0,45 kg antihmoty uvolní asi 15 x více energie (tj. ekvivalent 8 000 000 tun uhlí). Je to dost, ale rozhodně to nepostačuje na zničení sluneční soustavy. Mimochodem, někde jsem četl, že energie při výbuchu Tunguzského meteoritu odpovídala asi 200 gramům antihmoty, a se Zemí to zase tak moc neudělalo.

       Tamtéž, příběh Návrat k zítřku, překladatelka Zuzana Hanešková, str. 235: Tep je skoro dvojnásobný, teplota sto čtyři stupně. Opět klasický °F / °C problém - v ČR je stupeň bez další specifikace chápán vždy jako °C (asi jde o 40 °C, což už je reálná horečka).

       Tamtéž, příběh Sláva Omegy, překladatelka Jana Vašátková, str. 337: My všichni jsme z devadesáti osmi procent z vody.. Já tedy ne!

       Dan Simmons: Vzestup Endymionu - svazek I, Perseus, Plzeň 1999, překlad Ivo Reitmayer, str. 98: Ale pod povrchem planety se táhlo více než osm set tisíc kilometrů tunelů, každý z nich přesně třicet čtverečních metrů široký.. Což takhle nezaměňovat průměr (v metrech) a průřez (ve čtverečních metech)?

       Brian W. Aldiss: Helikonie - Zima, Laser-books, Plzeň 1999, překlad Hana Březáková, str. 335: Ze země jeho maximální úhlový průměr, nachází-li se nad hlavou, činí 137,5 sekundy oblouku.. Mám pocit, že už jsem jednou psal, že v úhlech se používají vteřiny (sekunda je jednotkou času). Pro jistotu jsem si to přepočítal z údajů na straně 333 a 335 a skutečně to vyjde skoro přesně (137,7 úhlové vteřiny). Abych ale jen nekritizoval - na str. 332 je teplota uvedena jako 11 000 Kelvinů, o kousek pod tím 5600 Kelvinů. Vzácná to výjimka, většina lidí stále píše (chybně) °K.