Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Hlavní hrdinkou románu Stephena Baxtera „Vor“ (vznikl rozepsáním povídky, která před časem vyšla v Ikarii) je Paní Fyzika. Vypadá trochu jinak, než jsme zvyklí; gravitační síly jsou zde tak velké, že se neprojevují pouze v kosmickém měřítku, ale doslova na každém kroku. Do tohoto zvláštního světa se protagonisté románu dostali nešťastnou náhodou po průletu Bolderovým prstencem. Od té doby živoří na Voru, který vznikl na troskách původní kosmické lodi. Musejí čelit mnoha hrozbám od deště rychle stárnoucích hvězd padajících do centrálního bodu systému - Jádra - po vzrůstající problémy s regenerací základních životních systémů. Ještě hůře na tom jsou obyvatelé Pásu - jakéhosi Čertova kola obíhajícího po nízké dráze kolem vychladlé hvězdy, zdroje surového železa. Horníci je těží a směňují za základní potraviny s obyvateli Voru.

       Z románu není zřejmé, k čemu vlastně tolik železa potřebují; snad pro rozšiřování Voru, i když to není v době obecného úpadku příliš pravděpodobné. Baxter jako Brit zřejmě není obeznámen se situací v bývalém Východním bloku, a tak je další možné vysvětlení údernické těžby spíše kouzlem nechtěného. Počet tun surového železa na hlavu býval u nás považován za nejdůležitější měřítko ekonomického růstu. Jeho dodávky se úporně zvyšovaly ještě v dobách, kdy se již nedostávalo základní buničiny (toaletní papír a vložky) a potravin. Barterová ekonomika Voru skutečně připomíná situaci v zemích RVHP. Také zde se vytlouká klín klínem, také zde vládne údajně beztřídní společnost.

       Křehká rovnováha nemůže mít dlouhého trvání, a tak záhy dochází ke vzpouře a boji všech proti všem. Rozpadající se svět Voru zachraňuje nadaný vědec hornického původu (!) Rees, který nachází odvážné řešení. K úniku ze systému Mlhoviny, která spěje ke svému konci vyhořením zásoby vodíku, má pomoci průlet po tangenciální dráze kolem Jádra a následná „mezigalaktická žabka“. Během ní se vybraná skupina (nejuvědomělejších a nejzasloužilejších) cestovatelů setkává v Clarkovském duchu s inteligentními produkty „gravitační chemie“ a řadou dalších překvapení.

       Baxterův svět je důsledně promyšlený a důvtipně využívá všechny možnosti klasického hard SF příběhu, kde je něco jinak, včetně zajímavých rekvizit (létající stromy, velryby, nebeští vlci, .). Pouze základní premisa románu poněkud odvážně počítá s izolovanou změnou gravitační konstanty. Přestože její hodnota má být pravděpodobně vyšší „jenom“ miliardkrát (a ne bilionkrát, jak se domnívá klasicky chybující překladatel), mělo by to bez proporcionální změny elektromagnetických a jaderných interakcí fatální důsledky přinejmenším pro ubohého lidského pozorovatele. Jinak je překlad vcelku slušný, jen ke konci knihy trochu tahá za oči občasná (ne)shoda podmětu s přísudkem.

Stephen Baxter: Vor (Raft), vydal Laser-books s.r.o., 2000, přeložil Z. Milata, redakce H. Šebestová