Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Přiznávám, že jezdím ráda na cony. Ještě pořád mě to nepřestalo bavit, a to na ně jezdím déle než deset let, spíše patnáct. Stále mě zajímá, co se děje ve fandomu nového (sice nechápu různé bitvy o „moc“ a třenice kolem toho, co kdo kde řekl a snad říci neměl), ale podstatou tohoto putování pro mě vždycky je hlavně setkat se. Setkat se s těmi, které mám ráda, s přáteli, s nimiž si mám co říci a s nimiž mohu sdílet radost ze všeho, co se povede...

       Samozřejmě, dnes už pro mne přichází v úvahu pouze Parcon, docela určitě Dracon - a v posledních letech Avalcon. A o tom letošním chci trošku vyprávět. Bude to čistě subjektivní, chci chválit. Jednou větou: bylo mi tam dobře. Připadalo mi, že se shon mých dnů zastavil a já si užívala jakési z nebe spadlé dovolené.

       Organizace běžela bez zádrhelů a bez zbytečného stresování (můj obdiv patří pořadatelům a těm, kteří drželi celodenní službu pro nás, kdo jsme to mnohdy ani nedocenili). Program myslím vyhověl všem, každý si našel tu svou parketu, která ho zajímá - děkuji mockrát, milá Františko Vrbenská, tvé přednášky jsou plné moudrosti a laskavého humoru - a ještě si člověk ledasco ujasní a uvědomí. A ještě jednou děkuji za vzorně připravenou a dobře podanou přednášku o připravovaném filmu Pán prstenů - mladý muž jménem Pavel Němec (doufám, že se tak opravdu jmenuje) ví, o čem mluví a jak využívat moderní techniku. Koho mám ještě chválit? To, co všichni stále znovu nenasytně posloucháme - vyprávění o Zeměploše? To bych asi nosila dříví do lesa. A to jsem se zmínila o zlomku toho, co bylo k vidění a slyšení (a abyste mohli závidět: v tombole jsem vyhrála brusinkovou Koskenkorvu - to víte, že jsem ji domů nevezla!).

       A ještě jedno pohlazení na duši: oslava narozenin. Opravdu jsem netušila, kolik „koťat májových“ se může najednou sejít v jedné malé místnosti. Bylo to milé a pohostinné - doufám, že fotky vyjdou! Ještě jednou všechno nejnejnej, Jiřinko, díky za pozvání, pohoštění, květinky (dovezla jsem je bez úhony) - slovem, zahřálo mě to, ta vaše pospolitost.

       Ale nejen duševní potravou živ je člověk. Chotěboř je místo množstvím znamenitých pohostinských zařízení oplývající. Dá se tam výborně jíst i mlsat ... ale musím se přiznat: kdo mi úplně učaroval, byli avalconští barmani (dámy i pánové). Vedeni jsouce pevnou rukou Václavovou (to je ten nesmlouvavý muž s šátkem kolem hlavy), sloužili dnem i nocí až do naprostého vyčerpání našeho. Krmili nás, napájeli, povzbuzovali, plnili každé naše přání (i ta šílenější, například zvládli i můj požadavek sklenice čisté vody), a nejvíc mě fascinovali v pondělí ráno. Teoreticky bychom už měli být všichni na odchodu, ale prakticky byl bar už kolem desáté našlapaný a stal se báječnou oázou vhodnou k závěrečnému poklábosení a loučení, neboť organizátoři moudře vyhradili pondělí těmto účelům a už nás nehnali na žádný program. A barmani byli opět svěží, usměvaví, v pohotovosti - mám je ráda.

       Pokud jste dočetli až sem a dosud se nenudíte či jste nenabyli dojmu, že jsem se úplně zbláznila, mám pro vás návrh: Jeďte na con! Chci vás vidět na Parconu, na Draconu a za rok, nu - za rok se sejdeme na Avalconu!

       Přeji vám krásné léto, mír v duši a pár přátel hodných toho jména.