Interkom: Mistr námořního románu

Oblaka dýmu střelného prachu a z nich se noří pod pyramidou plachet válečná plachetnice, plaňky paluby duní pod čtyřiadvacetiliberními děly na nemotorných dřevěných podvozcích, tažených ukoptěnými muži ke střílnám, hřmot bočních salv, hroutící se stěžně, hvízdot kulek z mušket námořní pěchoty, těla měnící se po zásahu dělovou koulí v krvavý rosol – a nad tím kapitán v dvourohém klobouku, modrém kabátu se zlatými epoletami, bílých punčochách a kordem za sto guineí po boku.

To je sir Horatio Hornblower, po Nelsonovi největší hrdina Royal Navy, i když ho zrodila jenom fantazie anglického spisovatele Cecila S. Forestera. Přestože prožívá svá dobrodružství pouze na stránkách knížek, dobyl si slávu po celém světě.

V celkem jedenácti svazcích dobrodružné a námořně historické ságy z období napoleonských válek nechává autor svého hrdinu vypracovat se z kadeta až na admirála. Od pobřeží Nicaraguy ke Katalánii, od Karibiku po Biskaj, od zátoky Marmaris v jižním Turecku po Rigu, tam všude může čtenář s vynikajícím námořníkem Hornblowerem prožívat nejen námořní bitvy, ale i plnit špionážní úkoly a delikátní diplomatická poslání. Avšak co je mnohem zábavnější a zajímavější, s Foresterovým hrdinou pronikne čtenář do tajů skutečného námořnického řemesla – do podrobností probádá zaniklý svět válečných plachetních korábů, pozná, jak se manévruje s fregatou, jak se vyprošťuje uvázlá kotva, vyměňuje odstřelený stěžeň na širém moři, obsluhuje šestiliberní dělo a zaměřuje moždíř, seznámí se nejen s chodem služby válečného stroje s osmi sty muži a sedmdesáti čtyřmi děly na palubě, jakým byla bitevní loď začátkem 19. století, ale navíc pochopí i ducha britského Královského námořnictva – proč v příštích sto letech určovalo běh světa.

Nemohu si brát na Freelorda celou svou knihovnu a archiv a tak mi nedávné výročí stého narození Cecila S. Forestera uniklo. A jelikož, společně s Arthurem Ransomem, od dětství patří k bohům mého čtenářského panteónu, nemohu si odpustit, abych se, byť s měsíčním zpožděním, k tvůrci kapitána Horatia Hornblowera z Royal Navy, nejslavnější literární postavy námořního kapitána vůbec, nevrátil.

C. S. Forester se narodil 27. srpna 1899 v Káhiře jako třetí syn učitele arabštiny Georga Fostera Smitha, jenž se později nechal přejmenovat na Forestera. Malý Cecil se již ve věku tří let naučil číst a stal se vášnivým čtenářem. Tato vášeň mu přinesla dvě věci – zkazil si oči a zvykl si každý den přečíst jednu knihu.

V sedmnácti se přihlásil jako dobrovolník do 1. světové války, ale kvůli slabému srdci nebyl přijat. Na nátlak rodiny začal studovat medicínu, ale smysl svého života viděl v psaní. Přerušil tedy studia a začal se psaním živit. Počátky byly krušné – přivydělával si jako profesionální hráč karet a dokonce jako gigolo.

Roku 1927 narazil v antikvariátu na svazky měsíčníku „Naval Chronicle“, který vycházel mezi roky 1790 až 1820. Byl to vlastně poloúřední list britské admirality, v němž se přetiskovaly autentické raporty kapitánů anglických válečných lodí, popisy námořních bitev, navigační problémy a další fakta o anglickém námořnictvu za napoleonských válek. Aniž to tušil, touto koupí Forester položil základy své budoucí literární slávy, zde našel reálie, které povýšily jeho knihy nad úroveň běžné dobrodružné literatury a dodaly jim nebývalou věrohodnost.

V třicátých letech, na doporučení Hugha Walpola, byl Forester přijat jako scénarista do Hollywoodu. Ale práce na scénáři o bojovníku za irskou nezávislost C. S. Parnellovi se nedařila a znechucený Forester se rozhodl USA opustit – švédským nákladním parníkem, který přes přístavy Střední Ameriky a Panamským průplavem plul do Anglie.

To už autorovi ležela v hlavě představa o osamělém hrdinovi, který nemá komu se svěřit, koho požádat o radu. Při plnění úkolu je zcela odkázán sám na sebe – jako námořní kapitán z dob před vynálezem telegrafu. Do této představy se prolínaly dojmy z středoamerického pobřeží, kde švédský parník vymetal jeden malý přístav za druhým, a ve Foresterově hlavě se počal rodit příběh. Dejme tomu, kdyby za napoleonských válek vyplul z Anglie kapitán fregaty s rozkazy vyvolat protišpanělskou vzpouru v Latinské Americe, trvalo by celé měsíce, než by se dověděl, že Španělé už nejsou spojenci Napoleona a nepřátelé Anglie, ale naopak. Takový kapitán by se tak stal obětí své vlastní svědomitosti a musel by pracně hasit požár, který zdárně rozdmýchal.

Když švédský parník proplul Panamou a plul Atlantikem k Azorám, měl už Forester svého hlavního hrdinu před očima jako živého. Obdařil ho poněkud směšným příjmením Hornblower (Trubač) a sžíravou sebeironií, neustálými pochybnostmi o svých schopnostech a komplexem méněcennosti, pramenícím z jeho chudoby. Ač hrdina z napoleonské epochy, Hornblower je tak opatřen psychikou moderního člověka 20. století a o to je čtenáři bližší.

„Šťastný návrat“, prvý román o kapitánu Horblowerovi a plavbě jeho fregaty „Lydia“ na tichomořské pobřeží Nicaraguy vyšel roku 1937 a znamenal úspěch na obou stranách Atlantiku (i když americké nakladatelství, k nelibosti autora, knihu přejmenovalo na „Bijte na poplach“). O rok později následovala „Řadová loď“, v níž hrdina velí bitevní lodi o 74 dělech v západním Středomoří. Za tuto knihu dostal Forester literární cenu a takto povzbuzen vydal roku 1939 třetí díl ságy, nazvaný podle vítězoslavného návratu hrdiny z francouzského zajetí „S vlajícími prapory“.

Již za 2. světové války vychází „Lord Hornblower“ (česky „Velitel eskadry“). Tentokrát operuje anglická eskadra pod vedením Hornblowera na Baltu a pomáhá ruské armádě odrazit Napoleonův vpád. Tím se jenom explicitně vyjevilo to, co již bylo ve Foresterových knihách obsaženo implicitně – že do jeho námořně dobrodružných příběhů pronikl duch doby, pocit ohrožení nacismem, když paralela mezi autorským viděním Napoleona a Hitlerem je více než zjevná. Kromě dokonale uplatněných reálií a psychologického prokreslení postav je pak tento politický druhý plán tím, co odlišuje Foresterovo dílo od běžného dobrodružného čtiva, i když ani barvitým akčním scénám se autor vůbec nevyhýbá.

Po napsání „Šťastného návratu“ se Forester bláhově domníval, že se s Hornblowerem rozloučil navěky. A toto přesvědčení se stupňovalo po dopsání každého dalšího dílu. Přesto byl nakladatelem, respektive čtenáři donucen, aby ke čtyřem stávajícím připsal po válce dalších sedm svazků, v nichž se vrátil k počátkům námořní kariéry svého hrdiny. Bohužel jedenáctý román o nejslavnějším kapitánovi světové literatury již nedokončil. Zemřel 2. dubna 1966 v Kalifornii a torzo knihy „Hornblower a krize“ vyšlo až posmrtně.

Knihy o kapitánu Hornblowerovi se staly takovým fenoménem v oblasti námořní literatury, že C. Northcota Parkinsona, jenž světově proslul knihami o svých Parkinsonových zákonech, přiměly k sepsání skvělé fiktivní biografie tohoto literárního hrdiny. Nazval ji „Horatio Hornblower, jeho život a doba“ a po jejím přečtení je čtenář přesvědčen, že Hornblower je skutečná historická osobnost. Parkinson, jenž kromě ekonomických a politických nauk byl i jako oficiální historiograf Royal Navy znalcem dějin anglického námořnictva, jej totiž obdařil nejen veškerým zázemím námořního důstojníka, ale i zázemím lidským, včetně přímé linie potomků vedoucí až do naší současnosti. A právě poslední z nich, šestý vikomt Hornblower jako by předal autorovi rodinné dokumenty, na jejichž základě pak Parkinson biografii lorda Hornblowera sepsal.

Bohužel z těch úhrnem dvanácti knížek o Hornblowerovi má český čtenář stále k dispozici jenom první čtyři svazky, jež vydalo do roku 1949, než bylo znárodněno, nakladatelství Sfinx v edici Palma, neboť i nakladatelství United Fans začalo nové vydávání titulem již přeloženým („Šťastný návrat“) a je otázkou, zda mu nedojdou síly dříve, než se dostane až na konec hornblowerovské ságy.