Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

byl příjemný, dobře zorganizovaný, plný zajímavých přednášek a výstav. Toho programu bylo dost, lituju, že jsem nemohla být na víc místech najednou. Dokonce i z výstav jsem stihla jenom Petra Bauera. Nejhezčí byla Podpalovačka a potom jeho fantastické krajiny.

       Páteční zahájení Parconu proběhlo ve znamení tance. Dívčí skupina scénického tance Delta byla skvělá, drobotina se vytáhla a sklidila hromový potlesk a pískot. Větší dívky provázelo uznalé pískání trochu jiného typu. Besedu ON a doktora Nesvadby moderoval Roman Lipčík. Bylo to takové přátelské povídání, nejen o Neffově románu Tma. Bohužel večerní fantasy průvod městem odpadl a kluci už byli ospalí, tak jsme to zalomili.

       Celý Parcon jsem měla za sebou jako ocásek Pavlíka. Byl děsně naštvaný, že se nikde nehrály počítačové hry, ale v sobotu se mu líbila přednáška pana Vašíčka Moje planeta záhad. Oba nás zaujal příběh z tuzemska, kdy se na diapozitivu z lesa objevil mezi stromy podivný předmět připomínající robota Emila. Prý je diapozitiv podrobně zkoumán, tak se snad dočkáme rozluštění, co to tam vlastně bylo.

       Pavel potom trochu usínal na přednášce o snech. Přednášející je VŠ profesor a byl pohoršen pozdní docházkou některých přednáškychtivých parcoňanů, ale to by bylo asi nepříjemné každému. Mně se při jeho slovech, že člověk nikdy nic nezapomene, že všechno je uloženo v naší hlavě, vybavila představa hlavy jako vzducholodi - doma si tak občas připadám. Bohužel plynulá přednáška mající hlavu a patu byla přerušena nejapným dotazem na výklad snu jakéhosi parcoňana, kterému nebylo jasné, že přednášející není vykladač snů.

       V sobotu jsme ještě stihli s Pavlíkem povídání o Rusku, potažmo Putinovi, s Liborem Dvořákem. Česko je prý z ruského pohledu zavedená, pevná demokracie. Tak nevím. Ale diskutující se shodli na nesmírné naivitě obyčejných ruských lidí a nevyzpytatelnosti Putina.

       Odpoledne nám polechtal bránice Nalim Lidochaz s přednáškou Conan vůdce proletariátu. Nalime, je možné někde získat kazetu s budovatelskými a oslavnými písněmi na velkého Cimmeřana? Nemělo to chybu, jediný, kdo otráveně klímal pod stolem, byl Netopejrův pes.

       V pozdní odpoledne slavil Laser desáté výročí. Oslavy byly důstojné, hojně zalévané vínem a zasypané výbornými koláčky (tvarohové, oříškové a makové, mňam). Lasere, blahopřeju a držím palce do dalších 10x10 let.

       Večerní vyhlášení vítězů CKČ uváděl opět R. Lipčík spolu se sekretářem ceny Michaelem Broncem. Posledním bodem oficiálního sobotního programu byla Jarkem Mosteckým skvěle moderovaná, bohatě dotovaná tombola. Nic jsme nevyhráli.

       V neděli jsme se výjimečně dostali na závěrečné slovo Petra Konupčíka. Velmi ho mrzelo, že někteří ohlášení přednášející nepřijeli a ani se neomluvili, ba dokonce se zdálo, že jsou Konupčíkovým telefonátem v týdnu před akcí zaskočeni, ačkoli prý organizátoři je bombardovali dopisy se značným předstihem. Menza také zklamala. Paní Freiová a Emmerová se omluvily pro nemoc. To všechno jsme se dozvěděli díky P. Pavelkovi, který v pátek a v neděli fungoval jako řidič prezidentského vozu, nemuseli jsme tedy prchat ráno na vlak. Díky, Peťo.

       Myslím, že velké uznání zalouží všichni organizátoři, v neposlední řadě Skrblíkův nonstopbar. Když jsme s Pavlem procházeli Šumperkem vybíraje si restauraci, nemohli jsme si nevšimnout mnoha výloh s plakátem Parconu, v knihkupectví na pěší zóně se prezentoval Laser. Zkrátka Petr Konupčík splnil, co slíbil - celý Šumperk žil Parconem.