Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

       Po několika letech se mi konečně podařilo splnit slib a zúčastnit se porady slovenských SF klubů Vartacon na hvězdárně v Banské Bystrici. Jel jsem s Pete Pavelkem a Matúšem (šéfredaktor Network Computing, takto rodák z BB). Po úmorné jízdě jsme před osmou dorazili k domku hlavního organizátora Mira Páričky, čekal na nás už druhou hodinu, ale neztrácel optimismus a dobrou náladu, která nás, a to prozradím předem, provázela celý víkend. Horší bylo, že ještě nedorazilo druhé pražské auto s Jolanou, Dárečkem a dvěma mladými adepty hvězdářství, kteří nepřijeli ani tak kvůli SF, ale pro místo konání. Prohledali jsme tradiční místa zahajování Vartaconu (restaurace pod kopcem) a vydali jsme se na hvězdárnu.

       Po půlhodinové jízdě cestou na stahování kmenů jsme se tam v pohodě dostali.

       Na hvězdárně byl už Mio Butora, ale po Jolaně ani stopy, když se neobjevila ani za hodinu, trochu jsme znejistěli.

       Mio udržoval oheň, my ostatní alespoň trochu hlučeli a tak s přicházející tmou přišli i naši cestovatelé. Někde špatně odbočili a dojeli do tak hlubokého hvozdu, že dál raději pokračovali pěšky.

       Bohužel opačným směrem... Naštěstí, když došli na horský hřeben, narazili na směrovku, která jim prozradila, že hvězdárna je hodinu chůze ve směru, ze kterého právě přišli.

       Obětavý Miro přemluvil své auto k jízdě v noci (funguje mu už jen ruční brzda), naložil záchranné komando a Jolanino ještě nezaplacené auto ještě před půlnocí šťastně přivezli.

       Byla z toho taková radost, že jsme šli spát až o půl páté, koho by bavilo držet černou hodinku, když už je venku světlo.

       Ráno bylo poněkud kalnější, neb volal Matúš (ještě nebylo devět), že někde v autě nechal pas či občanku. Grrrrrrrr.

       Ti, co šli spát dost brzo, aby udrželi v ruce nůž, pak dopoledne pomáhali s přípravou jedinečného Superguláše (asi navrhnu kuchařský tým na Ludvíka).

       Pak někdy dojel Šimon a Košičania. Bylo třeba stihnou guláš, poradu a ve čtyři hodiny být v BB, aby Lulu měla proč vzpomínat na svatbu. Začátek porady okolo druhé hodiny se kryl s podáváním guláše a bylo opravdu vrcholem fanouškovských ctností z porady neutéct.

       Šimon vedl poradu skutečně na úrovni, program měl připravený a v logických blocích, Rada fandomu v ČR by měla zajet na stáž. (Pokud to tak vypadalo i v minulosti, měl jsem se na Vartaconu objevit o pár let dříve i já.)

       Na začátku stručně shrnul jednání v Březové, pak se projednávala kandidatura Nitry na Parcon 2002 a jak by mohly ostatní slovenské kluby pomoci.

       V bodu různé se v chvatu projednal návrh PP na zrušení bodu 3 mezinárodní smlouvy slovenského a českého fandomu, totiž vzájemného automatického členství slovenských klubů v ČSSFF v ČR a naopak. Je to dost složité, podrobnosti a motivaci PP akce najdete v Monolithu. Já jsem to pochopil tak, že PP tím chtěl demonstrovat svůj protest proti některým (hlavně byrokratickým) tendencím v ČSSFF v ČR. Ostatní delegáti to tak nevnímali, a tak se bod tuším odročil, nejsem si jist, neb potom, co jsem k věci řekl své, jsem si běžel přidat guláš.

       

       Po více nez deseti letech jsem potkal Petra Zvala z Nitry, pověděl mi, že i jeho obtěžovala StB po poradě v Březové a dokonce mu ukradli několik fanzinů. Asi jsme se tehdy dostali do spárů složky péče o mládež, pokud vím, nějakým způsobem tehdy estébáci kontaktovali hlavně studenty: SF klub Slan při gymnáziu ve Slaném, Ufík na PF v ČB a Petra Zvala.

        

       Po poradě jsme naskákali do aut a jeli dělat ostudu Lulu, tehdy ještě Kováčové. Já se vezl s Jolanou, trochu ji znervózňovaly podezřelé zvuky z pod auta, obávali jsme se, zda se nám nějaký pařez nepokusil otevřít olejovou vanu. Naštěstí šlo jen o větev chycenou někde pod nápravou.

       Krtko vezl nafukovací pannu ve svatebních šatech své mamy. Šimon v koženém kiltu s šamanskou maskou a kozí lebkou na zarostlé hrudi, ostatní alespoň meče a pochodně. Více na Dárečkových fotografiích (např. pokud nahlédnete na obnovené stránky Andromeda na www.scifi.cz).

       Ženich byl ovšem bdělý a prohlédl naši snahu vyměnit Lulu za nafukovačku. Na jedné straně ho chápu, třeba si myslí, že by neměl koho poslat na poštu, když mu přijde balík, z pohledu zasloužilého ženáče mu ale mohu říci, že na poštu si ještě rád bude muset chodit sám.

       Okolo šesté vypuklo První mezinárodní otevřené mistrovství Slovenska v pojídání párků (10 minut jakýmkoli stylem). Zvítězil domácí borec, nezaměstnaný Pavel X, který byl na Vartaconu s Alicí. Zdolal 17 nožiček a získal kolekci uzenin od sponzora a pořadatele PM Zbrojníky.

       Trochu nás zklamal Šimon se šesti nožičkami, to by stačilo na vítězství v dětské kategorii, kde tolik snědla cca sedmiletá holčička, možná čtyřikrát lehčí než on.

       Večer se projevily následky předchoztí bujaré noci a někdy po jedné jsem odpadl.

       Nedělní ráno jsme se každý zachraňoval, jak to šlo. Miro Párička přinesl magnetofon se svým oblíbeným lidovým vypravěčem, a tak jsme vyslechli komentáře dvou bačů k nejnovějším politickým událostem. (Například jací vrtáci a trulovja to šli zatýkat Mečiára, vše udělali obráceně, přece dveře měli zůstat stát a vše ostatní vyletět do luftu.)

       Z Prahy jsme (já, Michaela a Viktor Janiš) vyrazili tak časně, že jsme přes zpoždění (nežádaná pozornost ČD) a bloudění po Úžicích (vlastní blbost) dorazili právě na snídani. Později se ještě z Budějovic dopravil JVjr, Jiřina a Gilhad, Cyril Brom přijel již v pátek, a asi 30 drakobijců a odborníků na hry všeho druhu. Horko bylo pekelné, a tak jsme se chvíli opalovali ve stínu ovocných stromů (třešeň, ze které kdysi spadl Šimon Pánek a zlomil si ruku, už byla obraná) a odhadovali, kdy se stoupající hlad vyrovná s mírně klesající teplotou a najdeme dost síly k opékání kuřat a dalších lahůdek. Před pátou to jistě nebylo. Do té doby jsme tlachali, popíjeli a já si četl posledního Kulhánka. Někdo z redaktorů či dobrovolných korektorů mi totiž namluvil, že „Kříže“ logicky vysvětlují předchozí díly a ještě navazují na Vládce strachu a Dobráka.

       Až jídlo a rozdělávání ohně trochu pomíchalo pod jednotlivými stromy rozdělené skupinky.

       O situaci ve sněmovně jsme pohovořili s Markem Bendou, byla tam s ním i jeho žena a drobotina, na staré časy jsme zavzpomínali s jeho bratrem Martinem (rovněž se ženou a dítky).

       Spolu s Klímovic potěrem se tam okolo bazénku na trávníku i v kopřivách batolilo nejméně šest členů naší nové generace.

       Akce začala již okolo čtvrté, ale měl jsem takový blázinec v práci, že jsem se tam dostal až po krátké návštěvě Krakatitu, kde mezitím skončila autogramiáda Jiřího Kulhánka.

       Hned u dveří nás uvítala Jolana Čermáková a Ivo, chtěl jsem mu dát aršík padesátihaléřových známek s tím, že kdyby bylo více padesátníků (jako je on), byl by svět lepší a bezpečnější místo, ale poštovní zločinci mezitím známky této hodnoty zrušili (a přinést šedesátihalířové by asi nebylo zcela na místě).

       Dál vše probíhalo jako na SSSR, jen Jarda Veis a Libor Dvořák neutekli po první půlhodině, jak je jejich zvykem, i hostitel se zdržel, a tak jen Ivan Adamovič zmizel po několika minutách. Jídla, místa i vzduchu bylo dost, a to jsem některé atrakce jako kuželkářský turnaj zcela minul. Kdy jindy potkám Zdeňka Pobudu, Pavla Weigela, Standu „Triton“ Juhaňáka, Vlastu Talaše a všechny pěkně pohromadě. Řekl bych, že ten večer vzniklo víc SF projektů než jindy za rok (možná přeháním, za rok se uvidí).

       Eva Hauserová mě seznámila s Ivou Pekárkovou, měli tam takový antitestosteronovými zákopy obehnaný feministický stůl. Evu jsem využil jako posla s novými knihami z Poutníka pro SFF v Liverpoolu. Jednou z těch knih byl poslední Kulhánek, (tuším Divocí a zlí / Kříže) a druhou nový Evans (další Conan). Kde jen ty časy Mudrce Mekly jsou?

       Téhož dne převzal Viktor Janiš první cenu za prózu v překladatelské soutěži Jiřího Levého (a to jenom proto, že Interkom, díky Pavlu Weigelovi, otiskl datum uzávěrky tohoto podniku a vyburcoval tedy Viktora k jakés takés aktivitě :-)).

       A tak místo loňského příjemného (ale přiznejme si to, místy poněkud monotónního povalování) jsme pod knutou zoceleného horského vůdce pochodovali tu na Tomašovský výhled, tu na trase Štrbské - Popradské pleso.

       Protože nebylo možné dost dopředu informovat obvykle ochotné pomocníky...

       Nicméně dále uvedení bezejmenní hrdinové a členové redakce (Jana Sainerová, Pagi, Honza Macháček a Mirek Hokeš) vše zvládli.

       Jako bych viděl oposmluvní poslance, jak si nad novým poštovním zákonem pochrochtávají, další rána menším organizacím a spolkům.

       Než odstranit degenerovaný politický systém a změnit směrnice pošty bude asi jednodušší a rychlejší reformovat Interkom. Budeme se nad tím muset zamyslet.

       Zjistil jsem, že je na čase vydat přílohu k CKČ, jejiž uzávěrka se blíží, kdy tohle číslo vyjde ví bůh.

       O víkendu se uzavřela životní dráha velkého herce.

       Sir Alec Guinness se narodil v roce 1914 ve Velké Británii. Jeho filmový debut Evensong (1934) zůstal až do skončení druhé světové války také jeho jediným filmem.

       Role plukovníka Nicholsona v Bridge on the River Kwai (1957) mu vynesla jak Britskou filmovou cenu, tak i Oskara. Za svoje herecké výkony dostal v roce 1955 z rukou královny šlechtický titul.

       My ho známe hlavně z Hvězdných válek, ale pro Sira Aleca Guinnesse jeho herectví neskončilo. Úplně jinou skupinu diváků zaujal svojí rolí v minisérii Tinker, Tailor, Soldier, Spy (1980). Jeho posledním filmem byl Eskimo Day (1996), který natočil ve svých dvaaosmdesáti letech.

       Ještě snad pro úplnost: 62 filmů, pět Oskarů, Zlatý Globus, ocenění z Benátek...

       Síla s Tebou, Obi!