| | 8/2000 | |
Fandom v datech
(další)
|
(176)
|
|
|
|
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 2000
Hvězdný bulvár
1. a 8. srpna se musel brněnský fandom se svými schůzkami uchýlit do náhradních prostor (v Greenwichi malují). Šipkařská loby prosadila hernu na Šumavské (dva šipkové automaty, pinball, kulečníky a podobně). Už se všichni těší, až bude vymalováno. (M)
9. srpna stále ještě dokončuji IK. Mám obmyslný plán, že ZIPku s IK dám v Krakatitu Pagimu, ten ji ve Čt večer dá na osvitku, bydlí od ní dva (tři, čtyři) bloky, ráno ji vyzvedne a já se stavím u něj v práci.
10. srpna před půlnocí jsem dokončil IK 7/2000. Předtím jsem zaskočil do Krakatitu a RUR, ale jen abych dal Pagimu vědět, že na mě nemusí čekat.
11. srpna jsem se dovlekl na osvitku a nechal udělat filmy, chtělo by to zase sehnat nějakého sponzora, těch 15 stovek každý měsíc je znát.
13. srpna vrcholí v příplzeňské osadě Dudlay tradiční Plkon. Mohl jsem se svézt s Jiřinou a Gilhadem, ale nenašel jsem doma stan, byl ve skříni, o které jsem si myslel, že je na zavařeniny, a tak jsem to pod záminkou lámání dalšího IK vzdal (neudělal jsem zase nic, jen jsem shlédl asi 8 epizod Lexxe, díky ZP).
11.-13. srpna se trochu netradičně až týden před Bohemiaconem konal Plkon - na zpoždění ovšem vydělal vynikajícím počasím. Kromě tradičních pořadatelů - Dárečka Zásobovače a Radky Ubytovatelky - se z roklinky vydral na povrch i šerif Karel Jedlička, dorazili také mnozí další Plzeňáci a přespolní Pagíčata přivedla fotra. (P)
14. srpna nevyšel nový IK a tak jsme na zahradě (když polevilo vedro) opékali dobroty v alobalu. Kuchtil jsem hlavně já a Pagiho dcera Jitka a musíme si to pochválit, podle všeho jen jedna porce byla nedopečená a jen jedna připálená (ta moje). Richardovi Podanému jsem ukázal snad nejhorší známý překlad (proti paní J. Gajdové je Reitmayer Jan Zlatoústý a Šárka Bartesová Božena Němcová). Takže když ve zlevněnkách objevíte Temný osud, víte, že se ho dotknete jen na vlastní nebezpečí.
15. srpna jsem poobědval s profesorem J. Zýkou (autorem povídkových sbírek Nejistoty, Dusno a Černé můry snů). Udělal na mě velký dojem a jen lituji, že jsme ho nekontaktovali dřív. Popravdě je na místě poděkovat šumperákům, nejspíše Konimu, že ho našli.
17. srpna dostal jsem neslízaný IK, vyrobil jsem prvních dvacet kousků a chutě do Krakatitu, tam Jana Rečková, Edita Dufková, Egon Čierny ještě neměl Žambacha. Přemek Houžvička pociťoval nelibost, že se včas nedověděl o přítomnosti Susan Schwartzové v Praze. V RUR u Pavlovského bylo jako po vymření nebo před Bohemiaconem.
18. srpna jsem se zastavil u IŽ, potkal jsem tam JNH, zrovna dal výpověď, a Jolanu, an se balila do Ústí, kam ji a Susan Schwartzovou vezl Peter Pavelko.
Vedro je tak úmorné a spoje nabízené ČD tak mizerné, že vzdávám sobotní cestu na Bohemiacon.
18.-20. srpna Bohemiacon: na con jsem dorazil v plné zbroji - kromě Pagíčat jsem měl s sebou poprvé i digiťák Mavicu, sice s drastickým rozlišením 640x480, ale pro Sarden a internet vůbec jakž takž vyhovující. I když program utrpěl některé ztráty, stejně ho bylo tolik, že jsem všechno nestihl - a to jsem na spoustě pořadů jen prolétl s foťákem, procvičil ukazováček pravé ruky a pádil dál... (P)
19. srpna plánované posezení s Honzou Vaňkem a Viktorem „Čističem“ Janišem se pro úmorné vedro zredukovalo na polovinu.
V neděli 20. srpna zorganizoval PeS výlet okolo brněnské přehrady. Přes úžasný grafikon spojů a přistupujících fanů se v klíčovém autobusu sešli jen tři účastníci. Ovšem počasí bylo nádherné a parník se nepotopil. (M)
21. srpna snášíme IK 7/2000. Prázdninový zmatek způsobil, že jsme to museli zvládnout jen s Mílou Lincem a Mirkem Hokešem. Pravda trochu pomohl i můj starší synek, pak se mi svěřoval, že balil IK určený samotnému Kulhánkovi.
22. srpna jsem dočetl Stanici Bazilišek, takový Feintuch v sukních, docela dobré, jen parkrát zatahala za oči angličtina vyčuhující z větné stavby, další díl si určitě opět koupím.
23. srpna odjíždím na poslední letošní dovolenou, naštěstí jen do neděle. Pokouším se nacpat do Neviditelného SF psa články do zásoby, ale server je zas ve špatném rozpoložení. Alespoň, že jsem stihnul odeslat IK do Brna a Ostravy.
25. srpna pak následoval hromadný Slepičí úlet, návštěva stejnojmenného filmu Nicka Parka. Čtrnáct účastníků prožilo drama, romanci i humor a po skončení představení neskrývalo slzy dojetí (nebo že by smíchu?). (M)
26. srpna 2000 na závěr prázdnin proběhla „velká“ fantasy hra, kterou pořádali Vetřelci. Zúčastnili se aktivní členové klubu a zvaní přátelé (kteří byli upozorněni na polní podmínky a přistoupili na ně). Tématem hry byl tentokrát Les Mytág na motivy R. Holdstocka (dřívější hry byly na téma ztroskotané lodi, ztraceného pokladu, upíří stezka odvahy, hledání ztracené Knihy kouzel ze Zeměplochy a příště možná připravíme něco na téma Akta X - k tomu nám ale pořád chybí ti Ufouni) Celkový počet lidí byl: 2 badatelé + 1 mytágo a 3 tříčlenné týmy, které měly provádět hloubkový průzkum lesa. Kupodivu se nikdo neztratil, mytága nikoho z nás nezabila (i když občas jsme měli namále, děsili jsme se zejména blízkého jezírka Obludů) a všichni jsme se sešli ve zdraví zpátky u srubu. I když jsme s Jarkou a Ondřejem celou hru měli naději na vítězství, tak nakonec jsme v cíli použili špatnou masku (tu správnou nám Honza vyfouknul přímo před nosem) a celkově jsme skončili druzí. O vítězství ale nešlo a o zábavu bylo postaráno na celé odpoledne. O hlavní výhru - lahev Staré Mytágové - jsme se přátelsky rozdělili a ti odvážnější zůstali dokonce i do druhého dne ve stanech. (J)
31. srpna se vedle štamgastů v Krakatitu mihla Gudrun, Franta Novotný a Richard Podaný, v RUR jsem se pak sešel s Viktorem Janišem a Honzou Vaňkem jr. na dovolené, slíbil dodávat sloupek, jehož první část již otiskujeme v tomto čísle..
Sobota 2. září byla ve znamení Postvorvaňconu (který tímto navázal na letošní Prevorvaňcon a Vorvaňcon). Byly využity volné vstupenky za adoptované zvířátka (10 lidí dalo po 20 Kč a obdrželo 6 vstupenek v hodnotě 40 Kč za kus - a pak že se dobročinnost nevyplácí!). Adoptované pirani se mají k světu a nestrádají hlady (pár účastníků se naopak postrádá). Také nový tygřinec byl úspěšně zkolaudován. Místo tradiční Hvězdy byla akce ukončena v klasické (nově vymalované) Greenwichi. (M)
6. září proběhl v prostorách redakce poslední středeční SFF Workshop. Další bude již navždy první pondělí v měsíci.
7. září mě postihl oblíbený zánět spojivek, tak jsem zvědav, kdy doženem kalendář. V Krakatitu dost plno, Vlasta Talaš nás upozornil na přítomnost malířky a ilustrátorky Jany Šouflové, jejimiž originály je momentálně vyzdobena minigalerie Krakatitu. Carola'B mi představila Jaroslava Zvoníčka, recenzenta, jehož úvahy o St. Lemovi najdete v příštím čísle. Já musel ještě odkvačit do RUR za Filipem Gotfridem, lákal jsem i Jitku Doležalou, ale dobře že se nedala zvednout od lahodného moku, RUR bylo prázdné jako nikdy, dokonce i místo Filipa tam úřadoval Tom Drahoš.
14. září jsem pobyl v Krakatitu i RUR jen krátce a vrátil se do práce, bych dopsal svou přednášku na téma (to neuhodnete:-(), Co je to vlastně fandom. Všichni již žijí Istroconem.
15.-17. září probíhal Istrocon, skutečný con nového tisíciletí, doufám, že v příštím čísle přineseme řadu nadšených reportáží. Kdo tam nebyl, jako by nebyl.
Když jsem se vrátil, nějak se ke mně doneslo, že začala Olympiáda, v Bratislavě se o tom nikdo ani nezmínil, dělo se dost zajímavějších věcí.
Za Charlesem Benjaminem Cardem
Dne 16. srpna 2000 zemřel přirozenou smrtí v kruhu svých nejbližších v Myrtle Beach v Jižní Karolíně Charles Benjamin Card, druhý syn Orsona Scotta Carda a jeho ženy Kristine. Tato zpráva, zveřejněná na Cardových domovských stránkých hatrack.com, by snad do rubriky sci-fi ani nepatřila, kdyby mnoho autorových děl tak jasně nevypovídalo o tom, jak byl Charlie Ben pro Orsonna Scotta Carda a jeho rodinu důležitý. Charlie Ben byl od narození postižen mozkovou obrnou, která mu po celý život bránila mluvit a chodit, přesto byl pro celé své okolí zdrojem štěstí a pro Carda také zdrojem síly a inspirace, jak o tom svědčí poznámky k mnoha jeho příběhům a ze všeho nejlépe povídka Ztracení chlapci (česky v Magazine of F&SF, září-říjen 1992), jedna z citově nejpůsobivějších povídek, jaké jsem kdy četl.
Charlie Ben zemřel dva týdny po svých sedmnáctých narozeninách. Sebrané povídky Orsona Scotta Carda, které snad již brzy vyjdou také u nás, nesou dedikaci: Charlie Benovi, jenž umí létat. Kéž může nyní létat bez omezení, s nimiž ho osud na tento svět přivedl.
Ti, kteří by chtěli vyjádřit Orsonu Scottu Cardovi a jeho rodině svou soustrast, tak mohou učinit na zvláštní adrese
charlie@hatrack.com.
