Interkom: Parcon 2000 - Deník špióna 002

V Arrakisu je už Robert Spousta a když uviděl můj zoufalý obličej za sklem dveří, ustrnul se a otevřel mi. Objevil jsem SF&F Magazín číslo 4/1993, který mi ještě chyběl a čekal na auto do Šumperka. Za chvíli dorazil Tunelář a přinesl nové Nemedian News.

V Okresním vlastivědném muzeu Šumperk se podle cedule koná 1.-25.6.2000 výstava Petra Bauera a Káji Saudka, ovšem podle blondýny uvnitř má dnes Bauer derniéru a Saudek končí zítra. Na otázku, jestli bude Neff, zazněla odpověď, že ten tady nevystavuje. O Parconu i přes velký plakát na dveřích nic nevědí.

O chvíli později. hledáme hospodu s jídlem. Podle místních jsou všude - a to měli v podstatě pravdu. Pod kryptogramem Slovanský dům se skrývala asijská restaurace s čínskými majiteli, slibný štít Samson a pyramida s nápisem BarBar, která zaujala hlavně Tuneláře, nás zavedl do egyptské hrobky s kartušemi na stěnách a smečkou sfing, štít Krušovice nás překvapil vestibulem zvícím obchoďáku a pár plastikovými stolky na dvorku s jedním ožralou s lahváčem! Tak dost. Ještě že nás dvě pubertální alkoholky navigovaly na klasickou nálevnu U Švába, kde sice nevaří, ale mají obstojný Šerák.

Vrchní od Švába má sestru na zdrávce a její spolužačky, z nichž některé rozdávají na ulicích letáky a některé patří k pořadatelům, jsou instruovány, aby hosty Parconu, kteří hledají dobrou hospodu, posílaly ke Švábovi.

Konečně jsme se zvedli od Medvídka (Tunelář začíná pospávat). Zaprezentovali jsme se v kulturáku a za asistence sličné slečny jsem na dveře nalepil plakát na sestřih Stopařova průvodce. Druhý plakát jsem připíchl na nástěnku v Obchodní Akademii kradenými špendlíky a další kousek reklamy jsem přilepil na dveře místnosti 306 - videoprojekce - žvýkačkou Orbit. Tímto se omlouvám pořadatelům, ale lepítka nikdo neměl.

S Karlem Soukupem jsem navštívil zahájení vernisáže v galerii Ave-Art Dvorana československé fantastiky. In alfabetical order Bauer, Boušková, Dubnický, Fibiger, Krásný, Kučerovský, Maxon, Pilcerová, Rotrekl, Saudek, Spáčil, Zhouf. Soukup se tam bál jít, páč slíbil, ale nestihl vystavit. Nakonec se rozjel a pusu nezavřel, vždyť je mezi svejma. Vernisáž uvedl Ondřej Neff a slavnostně zahájil primátor Šumperka. Byl tam můj oblíbený Kája Saudek, můj neutrální Vlado Ríša, pánové s televizní kamerou a taky Mike The Apeman od Kučerovského s děsivě sympatickým úsměvem. Nevím, jestli neandrtálec v kšiltovce a tmavých brýlích je vrchol fantastického umění, ale jak praví můj oblíbený abstraktní malíř Kouba: „Ten je výtvarně tak blbej, že se mu líbí ojíněná jedlová větvička v pablescích zapadajícího slunce, ale je to fajn chlap.“ Kromě mého oblíbeného Bouškovic-Stasheffovic čaroděje se tam našlo hodně krásných obrázků, ale nemohl jsem pobýt dlouho - za hodinu nám začíná videoprojekce.

Mezi hosty jsem zahlédl svou konkurenci pana doktora Josefa Nesvadbu, o kterém mi bylo dříve řečeno, že mi konkurovat nebude, protože na žádné místní cony nejezdí. Omyl. Je a bude tady a jeho přednáška v šest v aule OA koliduje s naším zahájením videoprojekce. František Novotný do auly šel a s ním mnoho dalších, ale na šediváky je spolehnutí - a proč taky ne, vždyť tyhle dvě akce byly jediné - kromě již probíhajících výstav. Před OA byl taky Dáreček, kupodivu bez foťáku a taky Libor „Fantom“ Marchlík, bohužel bez druhé půlky Ohně nad Hlubinou.

Tedy ne úplně přesně, ale tak nějak začalo promítání a ohlasy byly většinou velice příznivé. Měli jsme to hrubě nedodělané, občas byl slyšet na pozadí původní zvuk (ale musím říct, že na tom Pes odvedl příšernou spoustu dobré práce), ale podle ankety na 30 lístcích, ze kterých se mi vrátilo 14 vyplněných (Konupčík slíbil tužky a nedodal), se to líbilo a mě jenom mrzí, že jsem opomněl slovně zdůraznit, že premiéra bude na prosincovém Draconu v Brně. Tak to dělám teď. Takže svoje máme se Psem a taky s Marvinem, který nám to uvedl dobrou improvizací, splněno a můžeme si vychutnat zbytek Parconu.

Šesté patro na Zemědělské je hodně, sakra hodně daleko (a to jsem si stěžoval na Avalconu na Hotel u Zámku, pche, to bylo za rohem) a hodně vysoko po třech pivech v poledne („Tři piva? V poledne?“ „Čas je iluze, poledne už teprv.“) a půldenním korzování při hledání hospody a po atrakcích. Doreen to měla ještě o jedno výš. Sprchy jsou v pohodě, akorát jsem zase něco zapomněl. Na Avalconu kartáček na zuby, na Parconu ručník. OSTUDA! Všude propaguju, že ručník je kolosálně důležitá výstroj každého stopaře a sám ho nechám doma. Konečně tričkem to jde taky.

Sobota 24.6.2000

Do mého pokoje na Zemědělské vpadl černý stín - můj spolubydlící. Zamumlal jsem pozdrav a otočil se ke stěně. Spolubydlící mne vzbudil asi za hodinu svým bohatýrským chrápáním, naštěstí mám trochu naspáno. Kolem osmé jsem usnul znovu.

Jaroušek se opět vytáhl. Byl vtipný a připravený a jeho alternativní výklad Dívčí a Lucké války s poznámkami o tom, jak mu jeho přednášku schválně přesunuli na brzké dopoledne a ukradli mu původní text, rozesmál všechny přítomné. Závěrečné odhalení zakukleného netvora On-Dráčka vzbudilo bouřlivé ovace. Mostecký je podle mého názoru stejně dobrý šoumen jako Kantůrek a začíná se stávat mým oblíbeným přednášejícím, zatím nezklamal.

Doslechl jsem se, že Karlu Petříkovi alias Netopejrovi se nelíbila má zmínka o jeho diskusi s Vaškem Pravdou na Avalconu. Omlouvám se mu za poznámku o jeho aroganci a za to, že jsem ho nazval prevítem, skutečně jsem neznal všechny okolnosti jejich debaty, slyšel jsem jen důsledek toho všeho a nemohl jsem napsat nic víc. Propříště jsem poučen a negativní výrazy si ponechám pouze pro recenze a při reportážích zkritizuji jen kolektivy, aby se urážky rovnoměrně rozprostřely a zmírnily.

Přednáška J. Veise byla velice slušně a nejspíš i kvalitně navštívena, i když kolidovala se Sapkowskim. Vedle mne seděla Jana Rečková, Pagi u stěny fotil jako blesk, uprostřed Mirek Dvořák a později dorazil Zdeněk Rampas a posléze Ondřej Neff a František Novotný. I můj spolubydlící tu byl. Diskuse o manipulaci byla zajímavá a živá, nebyla to jen suchá vážná přednáška. Všichni diskutující svými vyhraněnými názory manipulovali ostatními a ti jim to neméně pohotově vraceli. Nejlépe s námi manipuloval přednášející, důkazem čehož byla naše neutuchající pozornost. A já teď manipuluji Tebou, milý čtenáři, protože Tys na přednášce nejspíš nebyl a vůbec to nemuselo probíhat tak, jak jsem to popsal. Malý citát od Veise: „Intelektuál předkládá svoje ideje. Politikem se stává tehdy, kdy je začne vnucovat.“ Já bych jen podotkl, že předložit vlastní názor do médií se hodně vnucování přibližuje. Ale to je věc názoru.

Kam kráčí česká povídková tvorba nám vysvětlil Vlado Ríša, v zastoupení za Jaroslava Jirana. V podstatě se mluvilo o Ikarosu a jeho čtyřech ročnících. Ríšův názor na většinu soutěží je ten, že jsou sbírkou grafomanů, a jen asi 3 % prací jsou publikovatelné (podle Iva Železného 5 %). Ovšem v poslední době lze prý podle Ikarosu usuzovat o zlepšení úrovně. Malý přehled:

Ve vinárně U medvídka jsem si objednal kuřecí prsíčka a krátil si čekání na jídlo čtením SF&F Magazínu č. 4/1993. Kromě skvělých povídek je tam soubor zamítavých dopisů prvních šéfredaktorů Magazínu Anthony Bouchera a J. Francise McComase, začínajících většinou větou „Je mi líto, ale .“. Ve světle přednášky pana Ríši o přijímání českých povídek v Ikárii je to moc zajímavé počtení. Zvlášť mne zaujal tento kratičký dopis, cituji v plném znění:

„Vážený pane Gorhame, je mi líto, ale jestli má tento magazín nějaké tabu, pak má jedno velice silné ohledně zveřejňování povídek, jejichž protagonista je celou dobu mrtev a neví o tom! Takových dostáváme průměrně pět týdně. 12. října 1950.“

Zašel jsem se konečně podívat do Vily Doris, probíhal tam hodně uzavřený StarTrekCon. Škoda toho odsunu, protože jsem měl zrovna štěstí na čtení fanovské povídky o vzniku posádky lodi USS Ragnarok a její první misi, prošpikované karikaturami významných trekkies a parodií na StarTrek vůbec - a myslím si, že i fanové jiného zaměření by se občas zasmáli. Byla tam taky Miss Avalcon 2000 a není na ní vůbec znát její titul, stále vypadá mile.

Dorazil jsem s Petrou, Danou a Marchlíkem na přednášku Nalima Lidochaze Conan vůdce proletariátu. Tato přednáška proběhla na Draconu 99 a tenkrát jsem ji nestihl, takže jsem nebyl připraven na rudý šok. Nalim byl v kanadách a blůze Lidových Milicí s takovou spoustou metálů, že kdyby byly zlaté, musel by stát v záklonu kvůli rovnováze. Odehrávala se v malinké místnosti v OA a bylo tam tak narváno, že víc přítomných sedělo na zemi než na židlích. Vpředu seděl Vašek Pravda, za ním Pochmurná neděle - Piter, Marvin a Amis - kupodivu se nikdo s nikým nepral. Pak přicupkal Edík, za ním Netopejr a dav se rozvlnil pod náporem Kantůrka. Nalimovi asistoval u zvukových záznamů Tunelář. Nebudu popisovat nepopsatelné, musíte se podívat sami. Jen některé úsměvy mi občas přišly křečovité, ještě si někteří dobře pamatují nedávnou minulost.

Je 6 hodin, sedím v 6. patře na pokoji č. 6 (tři šestky, hmm) a čtu Ježíšku, já chci plamenomet (to NEJ z let 1997-99), relaxuji před hlavním programem večera a celého Parconu - slavnostním vyhlášením a předáním Cen Karla Čapka. (Pokud se u čtení Ježíška dá mluvit o relaxaci)

Při vyhlašování nejpodřadnější kategorie krátké povídky (jak se blbě vyjádřil Roman Lipčík, který to spolu s Michalem Broncem moderoval) jsem zůstal paf, protože páté místo získala moje favoritka z Miss Avalcon Ivana Kuglerová. Zlomila o Bronce darovanou květinu a potvrdila tak známý fakt, že sice ženu ani květinou neuhodíš, ale ona tebe může mlátit čímkoliv. Vybavil jsem si scénu (mimochodem zdokumentovanou na nástěnce v kulturáku), kterak Ivana Kuglerová a ještě jedna účastnice Miss na Avalconu ohrožovaly Bronce dýkami, zatímco on klečel a žadonil o slitování. Ovšem to hlavní mělo teprve přijít. Při předávání cen za třetí místo v dlouhých povídkách Bronce Kuglerová kopla kolenem mezi nohy tak bleskově (bylo to po té, co jí gratuloval a dal pusu), že to nikdo z přítomných fotografů nezachytil a Ondřej Neff, který předával cenu také, rád požádal oba aktéry, aby tuto historickou událost zopakovali. Ale už to nemělo ten správný náboj. Já tu holku miluju, už zase něco vyvedla.

Mloka po zásluze (ne za zásluhy) získal můj spolubydlící Martin Koutný za povídku Alexandrijská knihovna. Byl jsem jedním z 83 porotců a musím říct, že i ode mne dostala první místo. Nechal jsem si od něj podepsat čerstvé vydání Mloka 2000 (stejně tak i od Ivany Kuglerové) a odebral se vystěhovat z našeho pokoje - to je můj dárek vítězi, ať si ho řádně užije.

Během předávání cen se třikrát objevil na pódiu pan doktor Josef Nesvadba (sklidil nejdelší potlesk, hned po něm paní Vrbenská) a nakonec ku příležitosti udělení Mloka za zásluhy pro P. Poláčka pronesl omluvu za celé roky, po které zanedbával československý fandom - reprezentoval nás v zahraničí. Ludvíka letos dostal Vašek Pravda.

Neděle 25.6.2000

Před půlhodinou jsme dohráli Vládce choutek a poker s pochmurnonedělní squadrou - Piterem, Marvinem a Amisem. Všichni tři šli spát a já se jako správný opilec natáhl na lavičku na chodbě OA u baru U tří opilců. Před chvílí jsem zahlédl vítěze Koutného, já ho snad zaškrtím - mohl jsem doteď klidně spát a kvůli jeho flákání po baru chrápu pod stolem. Sakra. Až se rozední - a to bude zanedlouho - vezmu směr autobusové nádraží a najdu první spoj do Brna.

Sedím ve vlaku někde mezi Olomoucí a Přerovem a úsporně dýchám - v kupé je cítit moč a není moje. V Šumperku jsem dorazil na vlakové nádraží ve 4:31 a za čtyři minuty mi jel spoj na Olomouc; vyšlo to perfektně, až na ty tři přestupy. Tak asi v devět se začnou houfovat zbylí Brňáci kolem dvou aut a podle mého odhadu někdo pojede v kufru. Ale oni se zmáčknou. Než vyrazí, budu spát doma.

Parcon 2000 - Deník špióna 002

Pátek 23.5.2000

Sobota 24.6.2000

Neděle 25.6.2000