Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Přes veškerou prohnilost Hollywoodu, tak dobře známou všem pravověrným evropským intelektuálům, v té ohromné šíři produkce, kde neexistuje žádný recept na úspěch a dost často nečekaně vyhraje u diváků naprostý outsider, stále vznikají americké filmy, které mile překvapí a nejsou banální. Po např. Americké kráse, která ovšem do našeho žánru nepatří, přichází snímek V kůži Johna Malkoviche (scénář: Charlie Kaufman, režie: Spike Jonze), jehož zápletka je fantaskní ažaž.

       Neúspěšný pouliční loutkař Craig (John Cusack) slíbí své ženě, chovatelce zvířat (Cameron Diazová), že si konečně najde pořádné zaměstnání. A skutečně najde inzerát nabízející místo muži s hbitými prsty do kartotéky firmy sídlící v sedmapůltém patře administrativního komplexu. Úspěšně překoná i nahluchlou sekretářku, která po dlouhá léta sugeruje svému šéfovi, že má ošklivou vadu řeči a proto mu nerozumí. A tak jednou při práci pod sníženými stropy sedmapůltého patra narazí za registračkou na dvířka za nimiž objeví tunel vedoucí přímo do hlavy Johna Malkoviche. I když pobyt v těle je limitován na 15 minut, jedná se o nepopsatelný zážitek, tedy o něco čím by konečně mohl zaujmout kolegyni Maxine (Catherine Keenerová), která ho dosud přinejmenším ignorovala. A kde nevzniklo pouto náklonnosti, tam lze vytvořit svazek ekonomický a tak vzniká zvláštní polooficiální firma o dvou lidech nabízející po úředních hodinách výlet do slavného herce za pár stovek dolarů. A to je teprve začátek.

       Bizarní děj je navíc zaplněn bizarními nebo přinejmenším svéráznými postavami, prakticky každá významnější role je poněkud výstřední, což však působí v daném rámci organicky a je toho i účelně využito v samotném ději. Dokonce i historka s návštěvami domácího šimpanze u psychoanalytika je později vtipně zužitkována. Velmi dobré herecké výkony pak působí přesvědčivě a nijak netrčí z celkového obrazu. Hlavní tíhu nese pochopitelně samotný John Malkovich, což činí s lehkostí, stejně jako zlehčuje a zároveň podrobuje zkoumání svůj status hvězdy. Snímek si vystačí se střídmými triky pomocí nichž pak nabízí často velmi originální obrazy. Důležitou složku tvoří i loutková představení prováděná pomocí velmi realistických loutek, jejichž etudy pak působí o to živěji (zvláště z hlediska toho co si většinou představujeme pod pojmem loutkoherectví).

       I když celek nemusí každému na 100% sednout (na rozdíl od kůže Johna Malkoviche), rozhodně by bylo chybou nechat si ujít něco tak vybočujícího z běžného všedního rámce a přitom zábavného, inteligentního a vtipného. Mnoho podobných příležitostí nám kina zatím nenabízejí.