Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Byl jsem touto knihou velice překvapen. Příjemně překvapen. Poučen z jiných případů, očekával jsem, že to bude další bezduchá slátanina využívající slavného jména. Také jsem dlouho váhal, jestli si mám tuto knihu koupit. Zvědavost zvítězila a já jí opět vděčím za jeden pěkný zážitek.

       Atreidové se odehrávají přibližně třicet let před událostmi, které tak dobře známe z Duny. Příběh je spletitý a zamotaný, a ačkoliv jsem se naučil nevěřit reklamním sloganům na zadní straně obálky, zde musím souhlasit s tvrzením, že je Franka Herberta hoden.

       Nevím, jak ostatní čtenáři, ale pro mě ztratila Duna své kouzlo v okamžiku, kdy se na ní zazelenalo a zmizela poušť. To už podle mě nebyla ani Duna. V Atreidech se opět vracíme do starých dobrých časů, kdy přežít ve volné poušti nepatřilo ke snadno zvládnutelným úkolům.

       Můžeme sledovat dětství budoucího vévody Leta, dovíme se, jak to bylo s narozením lady Jessicy (že je dcerou barona Harkonnena, to jsem věděl už dávno, ale kdo byla její matka, to mě velice překvapilo - i když to může být tím, že jsem se zatím k posledním dvěma dílům série ještě nedostal). Odvíjí se tu i příběh Pardota Kynese, imperiálního planetologa, který zahájí přeměnu Arrakis z pouště na zelenou planetu, příběh mladičkého Duncana Idaho, příběh Shaddama IV., budoucího císaře celého vesmíru. Je tu spousta příběhů.

       A samozřejmě nechybí citáty na začátku každé kapitoly. Zajímavé, doplňující a dotvářející tak svět Duny. Nechybí ani výkladový slovníček na konci knihy.

       Nevěřil jsem, ale nakonec jsem uvěřil. Při čtení na mě opět dýchl duch původní Duny, tolik oslavované jedničky, jejíž kvality žádné z pokračování nedosáhlo. Je vidět, že jablko nepadá daleko od stromu. Možná budoucnost ukáže, co se ještě v Brianovi Herbertovi, synovi Franka Herberta, skrývá.

       Držím mu palce. Jestli udrží kvalitu, kterou ukázal v Atreidech, nemusíme se strachovat, že Duna zanikne. Bude o ní dobře postaráno...