Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Když jsem se při závěrečných titulcích zeptal kolektivu, se kterým jsem film viděl, jestli jim to nepřišlo jako parodie, zareagoval PeS+: „Může být nějaké scifi po GalaxyQuestu něco jiného než parodie?“ Nesouhlasím s tím, že už by se nedal natočit vážný vědeckofantastický film, ale kvůli úspěšnosti se bez vtipných míst žádný film neobejde. A tady najdete spoustu výborných obecně srozumitelných hlášek jako „Zdržte je, opravím to za okamžik!“ „A jak dlouhý okamžik potřebuješ?“ „Tak pár hodin.“ Jsou bohužel nadabované česky, jako celý film, a ačkoliv nejsem v angličtině dost dobrý, troufám si odhadnout, že očekávané obhroublosti v napjatých situacích prostě v originále nejsou. Mohli je ovšem udělat u nás, jenže tohle měl být rodinný film a většina diváků se měla rekrutovat z dětí. Možná byly na jiných představeních, na tom našem v 18 hodin v pátek nebylo jediné. Objevilo se i pár titulků - časové a místní údaje, v originále zelené - ale ty působily jako nepovedený vtip, například „Planet Bob“ = „planeta Bob“. Proč film považuji za parodii? Protože si vypůjčil množství stěžejních nápadů z jiných scifi filmů a jednoduše je překreslil či „přetrikoval“ - třeba z jednoho klasického StarTreku nebo ze Dne nezávislosti.

       Tento film je také zvláštním pokusem spojit počítačově kosmické triky a klasický kreslený film. Většina postav je nakreslena americkým standardem - jako Lví král, Anastázie nebo Legenda o Mulan - s občas protivně disneyovskými figurkami, takže působí přes veškerou snahu stále dvourozměrným dojmem, ale pohybuje se v počítačovém přiblížení vesmíru, které se hodně podobá realitě a většinou ji vylepšuje. Dalo by se to přirovnat ke skvělému spojení hraného a kresleného filmu - Kdo se bojí králíka Rogera, kdyby. Ano, je zde kdyby.

       Kdyby celý Titan A.E. nebyl prošpikován nejen převzatými scifi nápady, ale i snad všemi americkými filmovými klišé. Hlavní hrdina je vychován emzáky různého stupně roztomilosti a nevraživosti a jinými lidmi pohrdá, i když ho okolní rasy za jeho původ šikanují, ale vše se náhle změní, když pozná JI. Hlavní záporák je nakreslen jako typický drsňák se skrytou zlobou a je namluven hlasem, který ho ihned prozrazuje (v originále je to ještě markantnější, na titulcích je u něj uveden Ron Perlman, drsňák ze čtyřky Vetřelce). Otec hlavního hrdiny je jak vystřižen z portrétu „Francouzské letecké eso první světové války“ (ale na Snoopyho nemá), i když se děj odehrává kolem třetího milénia. ONA ho nemůže ani cítit, ale za pět minut ohrožení, které je od sebe oddělí, by ho láskou sežrala. Je to rodinný film, takže sex nebude, ale kdybych měl brát vážně závěr, tak pošlu JEHO i JI do mateřské školky, aby se něco přiučili. Ono je toho ještě víc, ale to by snad stačilo.

       Jestli potřebujete zabít čas, zajděte se na to podívat, ale nic než rozptýlení od toho nečekejte. Není to film, o kterém budete přemýšlet ještě druhý den - na to je příliš komický. A není to ani film, po kterém se budete smát ještě druhý den - na to je příliš vážně míněný.