Interkom: Deštivý červenec, filmy a JWP

Po dlouhé době (kdy vlastně vyšel v Ikarii článek Akce vítězí, a to je dobře... Snad někdy v roce 1993 nebo tak nějak, to už je let.) jsem se odhodlal zase napsat něco o pár filmech, starších i těch úplně nových, které jsem během dlouhých červencových deštivých večerů shlédl v kině nebo doma. Takže k věci: zde je krátký přehled červencového „šedivění“.

Kontrolní otázka: Ví někdo z neofanů, co to byli „šediváci“ a proč se jim tak začalo říkat? Komu je méně než 18 let, tak ať čte dál: první tři, co mailnou odpověď ZR, mají u mne třeba Hvězdné Honáky, a určitě do nich splaším i podpis Káji Saudka.

Velice příjemná hříčka nejen pro fanoušky Star Treku, mezi něž se ostatně nepočítám. Děj je jednoduchý: skupina hlavních představitelů nekonečného televizního seriálu Galaxy Quest (podoba s jmenovaným fenoménem ST čistě náhodná) se dostává do vesmíru, do opravdového světa Galaxy Questu - který vytvořila mimozemská civilizace právě na základě odpozorovaných dílů tohoto TV seriálu. Civilizace dobrosrdečných a vědecky erudovaných chobotnic však jednotlivým dílům bezmezně věří a nazývá je „historickými dokumenty“. A aby to nebylo jen nějaké lážo plážo, jedná se o přežití zbytků této civilizace ohrožované hnusnými dračími nepřáteli (čti: Klingony) - kvůli tajemnému prostředku Omega 13...

Vzhled, vystupování i mluva příslušníků té hodné a upřímné mimozemské civilizace je mimořádně zdařilý, nevystupují ve své podobě chobotnic, ale v jakémsi hyperreálném podání televizně nalíčených, do galaktických, naivisticky laděných uniforem navlečených osůbek.

Tvůrci téhle taškařice byli nejen vychováni klasikou filmové SF, ale zřejmě několikrát po sobě pozorně shlédli i geniální Brooksovu parodii Spaceballs. Některé scény (třeba ta s odpočtem sebedestrukce lodi) jakoby vypadly odněkud samotnému Mistrovi nadsázky. Humorný tón a značně posazený nadhled je pouze v závěru (Záměrně? Zde nejistě pokyvuji hlavovou částí...) narušen několika příliš patetickými scénami. Například smrt mladého obdivovatele - chobotnice - donutí bývalého dramatického herce a znechuceného účastníka v nekončící televizní féerii zlikvidovat nebezpečné protivníky dokonaleji než... třeba než zpěvavé ptactvo totálně zlikviduje průmyslový podnik (proslulý útok stehlíků na železárny).

Nejlepší scény tohoto filmu se odehrávají na počátku filmu (připomeňme si naše cony), při prvním setkání s vesmírnou realitou (milá vizuální vazba na Kontakt) a potom v samotném závěru filmu. Nápad s -náctiletými kluky, kteří díky neuvěřitelné znalosti pseudoreality TV seriálu vedou hlavní hrdiny na druhém konci Galaxie pomocí hypervysílaček spletitým labyrintem chodeb a drtičů až k tajemné Omeze 13 - o kterou v celé srážce oněch civilizací jde - je dotažený až do konce. Včetně toho, že hlavní fan Galaxy Questu musí v rozhodujícím okamžiku jít vynést odpadky - a odpočet sebezničení se nezadržitelně blíží k nule...

Shrnuto: fajnšmekři si vychutnávají dostatek nejen SF hlášek, děti se bezuzdně baví - a zbytek lidí na tenhle film prostě nepůjde. A to je dobře. Ať zírají na své Esmeraldy a Natočto.

P.S. Kdybyste tenhle film neviděli, tak nebudete vědět, jaká je ve skutečnosti Sigourney Weaver (ta upachtěná, upocená, někdy holohlavá, někdy bezradná, ale vždy urputná bojovnice s alienama) blonďatá a prsatá kočka. A její vychytávky, kdy má za úkol v seriálu i v kruté galaxy skutečnosti opakovat to, co říká centrální počítač, jsou boží.

Protože tento film je už staršího data, což u filmů může být i pouhý rok, a už jste ho zřejmě viděli nebo o něm četli, shrnu jen mé dojmy. Každopádně pro neznalce děj jednou větou: geneticky upravení žraloci likvidují vědeckou námořní laboratoř.

Řekl bych, že právě tohle je pravé ořechové pro ctitele prvních Čelistí (Povstaňte a smekněte...). Na celém tom hrůzném a přímočarém příběhu, odehrávajícím se zejména v noci, v podmořských laboratořích a navíc během prudké bouře, je fascinující jak nepřímočaře, zřejmě s osobní zkušeností z ruské rulety, tvůrci filmu nechávají hynout jednotlivé obyvatele výzkumných laboratoří. Odhadnete možná tři, čtyři první oběti, ale až těch opravdu hlavních hrdinů zbude pět, budete na vážkách - kdo teď? Kdy? A kde?

Skvělý film, skvělá depresivní atmosféra, hvězdičkoval bych až k umdlení, jenže...co mi u tohoto žraločího menu srazilo hvězdičku z plného počtu bodů, jsou dvě věci:

První je bohužel v hollywoodských podívaných zakotvený axiom: černoši přežijí vše a vždy jsou to až nesnesitelní sympaťáci. Nic proti tomu, ale někdy z toho už bolí voči. Takže každý uhodne, že sympaťák afroameričan (tohle označení pro černochy je něco stejně pokryteckého jako říkat cikánům Římané neboli Rómové), jenž je lodním kuchařem, navíc má rád ptáky (myslím tím jeho papouška), cituje Písmo, nosí křížek a je holohlavý jako každý správný rapper, tak tenhle týpek musí přežít i kdyby ho žralok přežvykoval přímo v hubě (jako že ho tam přežvykuje).

Druhá věc se týká toho, co všechny naštvalo na SW Epizodě I - počítačové triky, které jsou už tak „dokonalé“ tedy hlavně slizké, kluzké, vyhlazené - až si člověk přeje, aby se ti zpovykaní filmaři zase vrátili k modelům s kladkami a provázky. A hlavně k nápadům: náš režisér Zeman se svými zfilmovanými verneovkami by mohl i dnes učit zbytek světa.

Nuže - žraloci jsou skutečně hezcí, ladní, chytří a krutí, moc se mi líbili a chtěl bych s nimi chodit na vycházku kolem sídla vlády či parlamentu. Jenže právě v těch nejvypjatějších scénách, kdy v člověku napětím škubou i červené krvinky, tak tam je zřetelně znát, jak se programátorsky namarkýrovaná obludka mihne před objektivem - a jako v počítačové hře udělá HAM.

Každopádně: kdo to ještě neviděl, ať laskavě teď hned odkráčí do videopůjčovny a tam si kromě obvyklého péčka vypůjčí i tenhle fajnový příběh z vodního světa. A ještě: Samuel L. Jackson není dobrý jen v Pulp Fiction. Tady má sice úplně jinou roli, ale pozorujte, jak hodně si tenhle člověk vyhraje s postavou. Je úderný, stručný a - řekl bych to tak: prostě umí.

Ano, vím to. Jsem negramot a pablb. Sice mám Vonneguta přelouskaného tam a zpátky včetně slovenských Galapágů, stále ho považuji za jeden z pěti pilířů sci-fi (vlastně šesti, ještě se tam kromě Lema, Bradburyho, Heinleina a Asimova zařadil s Tmou i O'Neff). To všechno mám zmáknuté, dokonce jsem kdysi četl Klapku v Ikarii, že se začíná tohle kultovní dílo natáčet - ale pak to někam vyšumělo a přišly jiné filmy a jiné Klapky..

Když jsem zase takhle brouzdal mezi regály videokazet, tak mě u police Bruce Willise zarazil přebal s americkým kloboukem a především název filmu. Mělo mě varovat, že sličná slečna za pultem se na mě dívala jako na retardovaného zoufalce, jenž si dokola půjčuje Armageddon (tento film opravdu považuji za nejhorší scifárnu, ale o tom třeba někdy jindy). Nevarovalo. Omámen jmény Vonnegutta a Willise jsem si domů vítězně nesl Snídani, ačkoli byl večer a já doma neměl ani večeři (zbytek rodiny se rekreoval v obci Strašno). Cestou jsem ještě na přebalu přelouskal, že tam také hraje Nick Nolte; ten, který v Přepadení v Pacifiku zabil kapitána a tančil ve vkusných ženských šatech. Doma jsem si nalil víno, oživil „kino“ a stiskl PLAY... a pak to přišlo.

Neskutečná, hrozná blitka pro pseudointelektuály, film bez chuti, bez zápachu, bez nápadu, bez ničeho. Kdyby to natočili Francouzi nebo Švédi, smutně bych to odkýval, pochopil a zahodil. Tohle jsem sice duševně zahodil taky, ale během nijakého děje jsem si se skrytou nadějí opakoval: vždyť to pochází z toho centra zábavy zvané americké, musí tam být aspoň řemeslo, když nic jiného! Spletl jsem se. Pochopil jsem, že jsou i horší filmy než opačně laděný, ale stejně zmršený Armageddon (u něj bych zase pochopil, kdyby ho natočili Sověti, zejména Rusové). Nolte tam sice opět byl v ženských šatech a Willis se poctivě snažil hrát něco, co mu nikdo nenapsal - a režisér? Darmo mluvit.

Ale co je nejhorší: nejkultovnější postava v historii SF literatury - hyperplodný a hyperneúspěšný spisovatel Kilgore Trout - tady dopadla jako kriploidní bezdomovec mektající během stopování aut útržky svých románů (Pokorně vzpomínejte na odkazy na jeho dílo, brilantně podané Mistrem Voneguttem...)

Je to plytce natočený film, jehož hlavní a zásadní vadou (kromě toho, že je opravdu hrozný) je mnoho plytkých psů a zajícova (divákova) plytká smrt. Autoři inťoši se holt chtěli pomstít celé (nejen americké) civilizaci - a vyšel z toho jeden z největších blábolů, jaké kdy mé video bylo nuceno zhltnout (a poté s úlevou vyhřeznout). Když to tak shrnu: pomsta se jim zdařila. I já se nechal nachytat...

Natočil ho Riddley Scott. Stačí?! Jestli to ještě někomu nestačí, tak budu jmenovat dál: Blade Runner, Alien, The Legend. Takových lidí, kteří tak zásadně ovlivnili současnou filmovou SF, je opravdu jen pár. A Gladiátorem nám Scott dokazuje, že jeho proslulé obrazové vidění tolik obdivované právě v Blade Runnerovi v žádném případě nezkomírá. Naopak: rozvíjí se a bují a sílí a drtí - drtí nás diváky.

Příběh je opět jednoduchý a to je jen dobře: úspěšný a oblíbený vojevůdce odmítne sloužit novému římskému vládci, což se nedělá, a ten se jej logicky rozhodne zlikvidovat. Něco se však zvrtne (uvidíte sami), a to nejen pro kladného, ale i pro záporného hrdinu (zde úžasně zahraného hnusného podlého otcovraha césara jr.). Z klaďase se stane brutální gladiátor kdesi v africký Horní Dolní a z mladého césara se stane totální kurva, což mu zase tak moc práce nedalo.

Po strhujících a geniálně vymyšlených soubojích, po dokonale historicky podaných výpravných scénách (Věčné Město, koloseum, bitva s Germány), po kamerových nájezdech do reálné arény i do smrtícího ireálna v podobě osvobozující brány smrti v tísnivé zdi života, můžeme sledovat zajímavé rozuzlení. Jak samotný závěrečný souboj, ten však musel přijít, tak zejména rozhodnutí mrzkého césara, donuceného k tomuto riskantnímu kroku jen a pouze svým špinavým svědomím a hlavně nočními můrami o ztrátě absolutní moci. Císař se potřebuje zbavit mocného soka, ale musí to provést „sportovně“, nicméně předehra k závěrečnému souboji se nikdy nezařadí do zlatého fondu fair play a nás jen utvrzuje v tom, že vládce je opravdu ošklivý a zlý, zlý člověk.

Poslední podobně zaměřený film, který mne takto dokonale uchvátil (nebojme se emocí), byl Boormanův Excalibur. Tam šlo o čisté fantasy, tady jde o čisté non-fantasy. Ale stejně bravurně natočené, s důrazem na každičkou scénu, ať již jde o panoramaticky rozmáchlé záběry starověkého Říma nebo detailní záběry na ruku hladící vzrostlé obilí.

Místo závěru jeden mail z Brna: „JWP! Po tvém nekriticky obdivném názoru na úvodní scénu z vojína Ryana ti chci sdělit - jdi na Gladiátora! Souboj v Germánii se onomu dobývaní pláže v Normandii minimálně vyrovná! Zdraví tě MUF.“

Jeden z nejkontroverznějších, ale tuším, že asi jepičích kulťáků, na který nemají dva lidi stejný názor (dejme tomu, že Desperáda milujeme všichni a bez odmlouvání, abych se neotíral o nejlepší film všech dob - Pulp Fiction). Hodnocení tohoto díla se opravdu mlátí od zdi ke zdi: „Budeš čučet půl filmu na černou obrazovku a rozostřený skvrny, a pak to je stejně bez konce!“ nebo: „Úžasné a geniální! To zase Hollywoodu natrhli prdel!“

Kdo to ještě neviděl, tak zase stručně děj: ambiciózní reportérka a její dva přátelé se vydávají hledat do marylandského lesa pověstnou čarodějnici... Ano, to je vše. Nic jiného. Prostě ji furt hledají. A vy kromě těch scén, kdy je obrazovka několik minut černá, povětšinou budete zírat na spadané listí, rozostřené obličeje a divoce barevný les.

Jenže... Vrtalo mi hlavou, proč si v dnešní, technicky celkem dostatečně vybavené době, alespoň co se týče natáčení filmů, sednou milióny lidí před černé plátno a pak o tom nadšeně (zklamaně) vyprávějí ostatním. A ti ostatní zase jdou a zase si sednou před ty nekvalitní, barevně záměrně podělané záběry a zase o tom vypravují jiným. A ti jiní zase jdou... No a takhle jsem dopadl i já.

Nicméně je to zajímavý experiment, který stojí za shlédnutí (jednou!). Tvůrcům se podařilo naplnit magickou formuli vzrůstajícího napětí s minimálními prostředky (zní to sice jako část recenze na Evil Dead, ale tohle je opravdu jinde - a o dost níže). Když se necháte vtáhnout do tohoto 90 minutového Neváhej a toč, když si odmyslíte případné asociace na blekotajícího Hrubeše, když budete mít doma úplnou tmu a úplnou láhev bílého vína, tak se to dá přežít.

Výrazná vada: režisér určitě mohl a měl mnohem brutálněji, přehledněji (i s tím použitím chaotických záběrů) vypointovat závěr. Myslím si totiž, že umění - jakékoliv - má život kolem nás ZOBRAZOVAT, nikoli KOPÍROVAT! Tím zobrazováním ať si každý představí co chce... Celý projekt Blair Witch mi nakonec vyšel jako další, sprostě finanční kalkul, spoléhání na to, co muselo vyjít: vedle dokonalých gigaprojekcí do lidi nahustíme „domácí“ video bez sestřihů, bez děje a bez konce. Bude to dost praštěný, bude se o tom diskutovat ze všech možných hledisek, a právě proto to bude trhák! Protože se na to půjde podívat každý - už jen z čiré lidské zvědavosti...

Příště..., když to vyjde: Úvaha nad superprodukcemi, které až tak úplně nedopadly: Star Wars - Episoda I, Vodní svět, Armageddon, Wild Wild West. - a možná i nějaké ty novinky budou.

Deštivý červenec, filmy a JWP

Galaxy Quest

Útok z hlubin

Snídaně šampiónů

Gladiátor

Záhada Blair Witch