Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

V noci 7. srpna jsme se vrátili z Euroconu 2000, který se letos konal v polské Gdyni. Byl to náš první výlet na Eurocon, takže jsme byli napjatí už jenom z toho, jaké to bude a jak se domluvíme. Napjatí jsme ale byli ještě z jedné věci. Na červencovém klubovém setkání jsme jako Avalon odhlasovali, že se pokusíme získat zástupce evropských SF klubů pro myšlenku uspořádat Eurocon 2002 v Chotěboři. Vy už pravděpodobně víte, že jsme s naší kandidaturou uspěli a Eurocon 2002 budeme pořádat 2.-7.7.2002 v Chotěboři.

       Samotný odjezd na Eurocon jsme nijak nepřipravovali, dokonce i přihlášky jsme posílali jen asi týden před zahájením. O to více jsme připravovali kandidaturu - představení České republiky, Chotěboře, českého fanouškovského hnutí, našeho SF klubu Avalon a jeho práce včetně Avalconů a samozřejmě naše plány na pořádání Euroconu 2002. Kandidaturu jsme ohlásili také týden před odjezdem předsedkyni evropského fandomu Bridget Wilkinsonové a dalším zástupcům klubů. A pochopitelně jsem informoval Radu českého Fandomu, od které jsem si vyžádal souhlas.

       Eurocon probíhal od středy do neděle. Z Prahy jsem vezl Petra Köppela, člena Conan Society, v Havlíčkově Brodě jsem nabral Pepu Břízu z našeho Avalonu. Cesta byla zábavná. Vyjeli jsme totiž bez peněz a když jsme chtěli v jednom městě měnit, abychom se mohli najíst, málem jsme zabloudili při hledání hotelu. V závěru cesty pršelo, už bylo po půlnoci, cesta s hlubokými kolejemi byla bez krajových bílých čar a my se motali mezi desítkami kamiónů. Ale ve čtyři hodiny jsme dorazili na místo.

       Ve čtvrtek ráno, pochopitelně zase tak brzy nebylo, jsme se vydali k prezenci. Zaplatili jsme a začali studovat materiály. Taška obsahovala CD o polském fandomu, velkou informační brožuru zčásti o Euroconu, zčásti o polském fandomu a s hodně reklamami. Dále malou placku a pochopitelně program. Program byl opravdu bohatý, ale orientace v něm velmi nesnadná, jak se pak později ukázalo při jeho velmi častých opravách a změnách. Programové linie nestály proti sobě, jak jsme zvyklí u nás a nebylo tedy jednoduché si vybrat kam jít. Pro nás ještě ano, protože programů s tématem dostupným nám v angličtině nebylo zas tolik. Ale chudáci Poláci museli pobíhat od místnosti k místnosti, aby se v několikerých změnách, opravách a přesunech vůbec vyznali a nepřišli o nic podstatného. Pořád tvrdím, že dobrý program netvoří jen nahloučení výborných přednášejících a velkého počtu pořadů, ale že je třeba vážit jednotlivé pořady proti sobě, v čemž mají nedostatky i některé naše cony, ale také je třeba uspořádat program graficky přehledně, což v Gdyni nezvládli vůbec. A tolik změn programu jsem ještě u nás nezažil, ačkoliv jsem byl už na asi 45 conech.

       Přivítali jsme se s Tomem Jirkovským, vylepili propagační nástěnku o Euroconu 2002 a vydali se na prezentaci malířů a grafiků Davida Spáčila a Tomáše Kučerovského z Brna, kteří spolupracovali na moc hezké počítačové hře. David je autorem obálek značné části knížek nakladatelství Netopejr. Poslechli jsme si i Martinu Pilcerovou, která ukazovala výsledky své práce. Sál byl vlastně galerií snad desítek autorů a byl vybaven zejména pro prezentace jednotlivých výtvarníků. Uvědomili jsme si, že v dnešní době skenerů, Internetu a kvalitních barevných tiskáren není nutné vystavovat originály. Myšlenka galerie využité pro „výtvarné“ programy se mi moc líbila.

       Čtvrteční odpoledne plynulo, my putovali po prostorách conu a začali se seznamovat s těmi důležitými fany, které jsme potřebovali získat pro myšlenku Euroconu v Chotěboři. Oleg Hnilica z Ostravy nás přivedl k Rusům, seznámil nás například i s Litevci. S nimi jsme si hodně padli do oka, protože jsme měli podobné názory na to, jak rozhýbat fandom. Litevci se snaží o něco, co už u nás probíhá, totiž o občerstvení fandomu, o zakládání nových klubů, fanzinů atd. Vydávají časopis, přijeli získávat spolupracovníky mezi zahraničními kolegy. Přál bych vám ten časopis vidět. Kvalitní papír, barva i na některých stránkách uvnitř, kvalitní fotografie, zajímavá moderní grafika, informace ze světa fanoušků, filmu, her, literatury.

       Čtvrteční večer jsme strávili na pobřežním korzu v jedné hospůdce s Nikolajem Basovem, ruským spisovatelem a literárním agentem. Poprvé jsem byl rád, že do nás tu ruštinu hustili, poprvé byla skutečně užitečná. Mluvili jsme chvíli rusky, chvíli anglicky.

       V pátek jsme měli naplánovaný výlet na Marlbork. Výlet stál 80 zlotých (800,- Kč), ačkoliv vstupné bylo jen 15 a doprava autobusem rozhodně nemohla být tak drahá. Kdybychom tušili, jaké to bude, mohli jsme se tam stavit na zpáteční cestě. Hrad je skutečně rozsáhlý a ačkoliv byl ve 2. světové válce celý vypálený a napůl zbouraný, čas plynul docela rychle. V Marlborku jsou sbírky jantaru a předmětů z něj, dále sbírka Ex Libris autorů z celé Evropy, výstava nějakého malíře, výstava středověkých zbrojí a zbraní, výstava arabských zbraní a zbrojí. Také si můžete chvilku poslechnout středověké hudebníky. Záviděli jsme účastníkům nějakého speciálního conu (jméno jsem zapomněl), kteří možnost v rámci conu v chodbách a místnostech Marlborku hrát nějakou noční hru.

       Večer jsme opět lobovali, protože pořádat Eurocon si dosud troufla jen města mnohokrát větší, než je desetitisícová Chotěboř, loni byl například Eurocon v Dortmundu. Konkurentem byl ostrov Jersey (UK) a jeho hlavní město St. Heller, známé svými úspěšnými cony i Euroconem 1993 zejména mezi zástupci západní části Evropy, zatímco nikde v ČR nebo v SR Eurocon nikdy nebyl.

       Vydali jsme se Šimonem na jeho ubytovnu, ale nebylo kam jít, protože jsme neměli vlastní zásoby a probíhající pokojové párty o nás neměly zájem. Aspoň jsme se dobře pobavili v hloučku fanoušků na chodbě. Kromě nás a Šimona ze Slovenska tam byli naši známí Litevci a pochopitelně místní Poláci. Mluvili jsme také rusky a anglicky, mezi sebou každý po svém, hotový babylon. Pak jsme se naštvali, zanadávali na pořadatele, že není absolutně žádná střetávací plocha s barem jako na Draconu nebo na Avalconu, a s Pepou vyrazili někam do hospody na diskotéku.

       V sobotu jsem se vzbudil poměrně brzy. Kluci ještě spali a tak jsem se pustil do pilování přípravy mého projevu, kterým jsem plánoval doprovodit promítané snímky prezentace. V průběhu dopoledne jsme se věnovali zase seznamování a následně lobování u zástupců evropských fandomů, abychom zvýšili své šance, relativně malé vzhledem k naší „neznámosti“, k „velikosti“ města a k tomu, že letos byl Eurocon v Polsku, za rok je v Rumunsku a my bychom byli třetí postsocialistický organizátor za sebou. Koneckonců proto jsem ani našemu úmyslu nedělal žádnou popularitu mezi českými fanoušky předem, protože úspěch nebyl zrovna pravděpodobný a neúspěch by znamenal výsměch i od lidí, kteří v životě neuspořádali ani narozeninový večírek, takový už český fandom je.

       Z výtvarníků jsme ještě zvládli Itala jménem Michelangelo Miani. Byl tvůrcem plakátu, obálky brožury i obrázků na visačkách, ukazoval své obrazy a obálky knih. Byl to hrozně příjemný chlapík.

       Kolem poledne mě Oleg přivedl za fanem ze Švédska, který se s nějakými známými posilňoval v baru pivem. Seznámili jsme se, já si sedl k jejich stolu a začali si povídat. Švéd měl rád hokej, znal Čapka a Haška. Začal se vyptávat na naše plány a na náš fandom. Úplně ho šokoval počet klubů, nechal si číslo 45 napsat, protože nevěřil, že mu mluvím správně anglicky. Dorazil jsem ho počtem fanzinů a conů. Pak si se sousedem ukazovali v prezentaci, povídalo se o mobilech a tak různě. Vrátili jsme se zase k tématu a on slíbil, že dá hlas nám, a nejen on, ale i jeho soused Švýcar.

       Hlasování zástupců evropského fandomu o místě dalšího Euroconu probíhá s dvouletým předstihem. Hlasování proběhlo po přednesení kandidatur v sobotu odpoledne ve tři hodiny, na setkání zástupců evropského fandomu. Z každé země mohou hlasovat dva zástupci, sešlo se jich požehnaně, byli zde zástupci východu i západu, chyběli ale třeba Francouzi nebo i Rumuni, kteří mají dělat příští Eurocon a u kterých bych čekal, že přijedou propagovat. Původně slíbená technika v sále s galerií nakonec k dispozici nebyla, protože zmatení organizátoři přesunovali program tak „úspěšně“, že v sále v době našeho příchodu probíhala druhá hodina dvouhodinové přednášky. My jsme se přesunuli, ale organizátoři nezajistili přenesení ani toho pitomého meotaru. A tak mi Poláci šli shánět překladatele, zatímco svou vizi Euroconu přednášel Martin Hoare, zástupce Jersey. Bylo vidět, že spoléhá na známost a tradici, protože nejen že předem neloboval, ale jeho příprava byla jen velmi obecná. Pak už jsem musel nastoupit já. To už jsem věděl, že Šimon zpracoval Belgičany, ale také jsem věděl, že Poláci, Lotyši, s jejichž podporou jsem dost počítal, jsou pro Jersey. To mi na klidu nepřidalo. Přišel překladatel, já rozdal 4 výtisky své prezentace a podle jedné jsem se orientoval. Překladatele jsem vůbec nepotřeboval, ale bylo uklidňující, že tam seděl. Na závěr padly stejné otázky jako u předchozího kandidáta - cena vstupného a cena piva. Ani tady jsem nezklamal :-). Bez pečlivé přípravy bych ale neměl šanci ani s pivem zadarmo, protože nejdřív jsem musel lidi v sále přesvědčit o své důvěryhodnosti, schopnostech našeho klubu a možnostech našeho města. Hlasování proběhlo a já napjatě očekával výsledek. Tady je: Jersey: 10 hlasů (z 5 zemí), ČR: 27 hlasů (ze 14 zemí). Eurocon 2002 se tedy bude konat 2.-7.7.2002 v Chotěboři!

       Chvíli po hlasování o Euroconu jsme zase hlasovali, o evropských cenách. Své lidi a díla nominovali v podstatě jen Rusové, Poláci, Bulhaři a myslím Litevci, takže dostat cenu evropského fandomu nebylo letos nijak extra ocenění. Škoda, že český a slovenský fandom nebyl schopný podat kandidaturu svých tvůrců. A pak už jsme se dalšího jednání neúčastnili, měli jsme šílený hlad a já si potřeboval vydechnout od cizích jazyků. Šli jsme se najíst zase na molo.

       Večer jsme ještě navštívili předávání cen polského fandomu a evropského fandomu. A pak jsme na nic nespoléhali a po nahlédnutí na jednu protest párty (proti oficiální a drahé párty pro cizince) se vydali na kolej, kde jsme měli piva původně přivezená do pivní soutěže, ale nepřihlášená a tudíž ušetřená. Nebylo jich zas tak málo a tak jsme se mohli rozdělit i s Poláky, kteří bydleli u nás na pokoji. Udělali jsme si takovou malou room party a poměrně brzy šli spát. Ale předtím jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o polském fandomu, conech apod. Například Poláci jsou zvyklí za běžný con platit asi 600,- korun, což daleko víc odpovídá jednak nákladům a jednak práci s organizováním spojené. Eurocon zrovna nechválili, hlavně kvůli zmatkům v programu. Vyplynulo také, že v Polsku se nějak zvlášť na čtenáře a hráče nedělí, cony prostě všechny obsahují turnaje ve hrách. Čtenáři i hrají a hráči i hodně čtou.

       V neděli ráno jsme se sbalili a vyjeli zpět i se Šimonem. Před hranicemi jsme se vystřídali s Pepou za volantem. Po přejezdu hranic (Pepa celníkovi ukazoval fotky z Hubbleova teleskopu a vysvětloval odkud jedeme) jsem začal dle seznamu v telefonu obvolávat všechny známé scifisty. Ani jsem netušil, kolik jich tam je, ale když jsem poněkolikáté říkal: „Zrovna jsme přejeli hranice“ a Pepa poznamenal: „Ty vole, vždyť už jsme v Hradci!“, uvědomil jsem si, že se účet prohne. No ale musel jsem to všem říct :-). Pepa vystoupil v Brodě a my zbylí pokračovali přes půlnoc až do Prahy.

       Eurocon neohromil, ve srovnání s ním by naše velké cony kvalitou obstály. Program byl bohatý, ale nedalo se v něm a jeho postupně vydávaných změnách moc orientovat. Bohatě byla vybavena jen počítačová herna, jinak techniky moc nebylo, s Avalconem se to nedá srovnat. Ovšem Avalcon je v tomto ohledu výjimečný i u nás. Video běželo v hotelu, ale bylo spíš doplňkem než samostatným programem, výběr ani počet filmů nebyl nijak závratný. V hlavní budově - hudebním divadle bylo jen minimum programu, všechno se odehrávalo v několika sálech hotelu Gdynia, a v sále byla moc tma a hlavně dusné vedro. Zahraničních hostů mohlo být tak 80, Gdyně je přece jen daleko. Podstatné je uspořádat pro cizince poznávací program, protože přijedou nejen na con, ale i poznat zemi. Cenově sice Polsko nabízí lepší podmínky než západní státy, ale pořád i pro Poláky zůstávají náklady na dvojnásobku našich, i ubytování je drahé (kolej cca 300,- Kč) a spacáky se nevedou. Každopádně na nás ale dýchla jiná atmosféra, atmosféra velkého conu, což nebylo počtem (cca 900 účastníků), ale hlavně mezinárodním smíšením. Uspořádat Eurocon je velmi obtížné (o čemž se po zahájení příprav přesvědčuji už i já), už jen pro jeho dvojnásobnou délku a účast cizinců, nemluvě o potřebě smluvně zajištěných podmínek a nesrovnatelně větší komunikaci na všechny strany. Právě příprava „bonbónků“, které od Euroconu jako fanové očekáváme, je nejpracnější. Věřím ovšem, že Eurocon u nás bude velkým zážitkem.