Interkom: Lemův baron Prášil

Konečně máme po letech soustředěny do dvou svazků všechny povídky (kromě jedné) s postavou kosmického barona Prášila Ijona Tichého, které byly dosud v češtině rozptýleny do čtyř knih, z nichž poslední vyšla v roce 1977. S postavou Tichého jsme se mohli setkat naposled v roce 1989 v románu Mír na Zemi. Povídky vznikaly postupně, takže je patrný vývoj jak postavy, tak jejího prostředí od prášilovských historek s úmyslně nepravděpodobným dějem i prostředím, přes seriózní povídky s podivínskými hrdiny až k věrohodnému světu budoucnosti s groteskním dějem a ironickým vypravěčem. Člověk se baví a zároveň děsí, že by tohle mohla být naše budoucnost. Možná má někdo raději sci-fi nemající nic společného se skutečností, kde jsou lidé skvělými chlapíky, kteří dokáží všechno překonat. Proč ne, ale taková díla mají nulový prognostický potenciál a jsou čistě úniková, podobně jako třeba kovbojky, detektivky či červená knihovna. Tady je možná jeden zdroj nechuti vůči Lemovi, protože jeho dílo vychází ze současnosti a domýšlí možné budoucnosti, což není jen zábavné, ale nutí člověka zamyslet se.

Lem záhy poznal, že některá témata pojednána vážně se stávají neúmyslně směšná, takže volí schválně komické a nepravděpodobné podání. Ale asi bude lepší předvést typ Lemova humoru na citátech. Profesor Tarantoga, údajný pořadatel výběru z Hvězdných deníků řadí v Předmluvě Tichého mezi takové velikány jako Munchhausen, Guliver či Alkofrybas a konstatuje: „Při přípravě Deníků do tisku mi vlastně nikdo nepomáhal. Ty, kteří mi v tom bránili, neuvádím, protože by to zabralo příliš mnoho místa.“ Dále v Úvodu prohlašuje dvacátou šestou cestu za podvrh a píše: „V poslední době se ozvaly hlasy zpochybňující autorství Tichého spisů. V tisku se objevily dohady, že prý Tichý používal čísi pomoci, a dokonce i to, že údajně vůbec neexistoval a že jeho díla vytvořilo zařízení zvané Lem. Podle některých extrémních verzí má být Lem dokonce člověk. Avšak každý, kdo se aspoň zběžně seznámil s dějinami kosmonautiky, ví, že LEM je zkratkou názvu LUNAR EXCURSION MODULE čili průzkumného lunárního modulu, který byl zkonstruován v USA v rámci projektu Apollo (první přistání na Měsíci ). Ijon Tichý nepotřebuje obhájce ani jako autor, ani jako cestovatel. Využívám však příležitosti, abych ty nesmyslné pomluvy vyvrátil. Zejména zdůrazňuji, že LEM byl sice vybaven malým mozkem (elektronickým), avšak toto zařízení sloužilo jen úzce vymezeným navigačním účelům a neumělo by napsat jedinou rozumnou větu.“

Nakladatel respektoval původní rozdělení z polského vydání. Hvězdné deníky 1 obsahují číslované cesty. Z nich byla autorem vynechána 26. cesta jakožto slabá a tendenční. Hvězdné deníky 2 obsahují povídky Ze vzpomínek Ijona Tichého a další povídky poměrně seriózního tónu, což je na škodu věci a potom rozsáhlejší práce- Futurologický kongres, což je vize možné budoucnosti, v níž se na zakrytí pravého stavu věcí používají psychochemikálie, které maskují konkrétní vjemy. Profesor A. Dounda je další možná katastrofická budoucnost, v níž se veškerá elektronicky soustředěná informace promění ve hmotu. Poslední kratší povídka Užitek z draka je alegorie, tím drakem, kterého okolní státy živí, ačkoli jim nic užitečného neposkytuje, je míněn Sovětský svaz. Je to jediná povídka, která nebyla dosud přeložena do češtiny. Hvězdné deníky 1 a 2 jsou v této definitivní podobě prvním vydáním v češtině.

Na jednu stranu je dobře, že konečně máme v úplnosti soustředěnu jednu část Lemova díla, na druhou stranu to má vliv na nižší celkové hodnocení, protože vedle vynikajících výtvorů se ocitají jen průměrné. Obálky jsou decentní, ani ponuré, ani křiklavě barevné, obecně scifistické bez vztahu k obsahu knih. Pouze názvy na nich jsou v rozporu s údaji uvnitř knih: Hvězdné deníky jsou Hvězdné deníky 1 a Hvězdné deníky II. jsou Hvězdné deníky 2 .

O vydání je v tiráži uvedeno 1. vyd. u obou knih, nejvíce údajů je v frontispice naproti titulního listu, kde je u obou uvedeno -vydání v této podobě v nakladatelství Baronet první, přičemž pokud je mi známo, v této úplné podobě je to 1. vyd. nejenom v Baronetu, ale v češtině vůbec, ledaže existuje nějaký starší samizdat.