Interkom: Kyberiáda

Asi před půl rokem jsem si povídal s kolegou v práci o scifi. Kolega je starší než já, ale přesto bychom v dnešní době byli pokládáni za vrstevníky, alespoň co se scifi týče. Oba jsme odchovaní literaturou východního bloku, ale troufám si tvrdit, že tou nejlepší - bratry Strugackými a Lemem. Já mám raděj Strugacké a on zná všechno, co Lemovi u nás vydali. Nejsme přátelé, ale nepohrdnul jsem jeho nabídkou, že mi půjčí Kyberiádu. Bylo to velice dobré čtení a přiznám se, že jsem si ji nechal déle, abych si mohl vychutnat příběhy konstruktorů Trurla a Klapaciuse dvakrát za sebou. Proto když jsem uviděl nejnovější vydání od Baronetu, váhal jsem jen chvíli - kvůli ceně. Podle přebalu mělo obsahovat všechny příběhy, náležející do Lemova světa robotů a některé zde dosud nevydané a musím uznat, že to tak bylo - vyprávění Zamrzlíků a příběh Opakování jsem dosud nečetl. Kyberiáda má jedinečné kouzlo, protože je to kniha bajek a jako každá bajka obsahuje poučení i zábavu. Nebaví však jenom příběhy, ale také jazyk samotný. Chvílemi je děsně obtížný a podobal by se staré češtině, kdyby novotvary nebyly technického rázu. Jenže technika pana Lema je technikou minulého století a to přesto, že konstruktoři Trurl a Klapacius dokážou všechno, co je napadne - nebo si to aspoň o sobě myslí. Neustále hledají nové výzvy a dokazují hlavně sami sobě, že pro ně neplatí fyzikální zákony - když obtěžují, změní je, vytvoří si vlastní vesmír. Jejich stroje jsou většinou obrovské a čas od času se vzbouří proti svým pánům, ale to vlastně nevadí, protože všechny rozumné bytosti jsou také stroje - roboti. V textu se sice zmiňují o nějakých bleďoších, ale to jsou jen povídačky a legendy. Jen poslední bajka o Ferritovi a Krystalce přímo pojednává o touze po spojení bleďocha a robotky, ale jen jako o druhu šílenství. Bleďoch se nakonec ukáže v celé své blátivosti, ale jenom proto, aby ukázal, jak je odporný a umírá v souboji s princem Ferritem. A právě ve způsobu smrti se ukáže, jak hluboce je v robotích zákonech zakotven zákaz uškodit lidem, i když již ne jako součást programu, ale jako mýtický příkaz. Roboti se díky své inteligenci možná vzbouřili a odešli od lidí do vesmíru, který si podmanili, ale vědomě lidem neublížili. Lidé nejspíš bez robotů zdegenerovali a téměř vymřeli, ale jejich vzor v robotech pana Lema pokračuje dál a dá se říct, že všechny ctnosti a nectnosti, kterými roboti oplývají, jsou v podstatě lidské.