Interkom: REAKCE

Se zájmem jsem si přečetl recenzi Františka Novotného týkající se knihy Stanice Bazilišek. Při čtení mě napadalo několik poznámek, vysvětlení atd., které jsem chtěl Frantovi říct, až mě po telefonickém hovoru donutil je sepsat. Tady jsou:

Ač jsem také fanda Foresterova Hornblowera, mně osobně napojení původního nápadu na americké námořnictvo resp. nám. pěchotu na rozdíl od F.N. nevadí. Je-li to chyba autora, nechť posoudí čtenáři.

Jestliže tedy u autora mají veškeré hodnosti a funkce americkou podobu, vycházeli jsme z českému překladu hodností a funkcí námořnictva a námořní pěchoty amerických, nikoli anglických. Na lodi je proto výkonný důstojník, taktický, spojovací a další, a ne první, druhý atd.

Zdvořilost a formálnost ve vztazích, zvláště zřetelná u Angličanů, tam podle mne ale zůstala zachována, i když ne v takové míře. Proto se u Američanů v hovoru klidně objevuje familiární palebňák (od angl. Guns nikoli Gunny), když jde jinak o taktického důstojníka. Postavy se také daleko více oslovují jménem, a ne příjmením, což je také americké.

Totéž se týká hlavní postavy. V americké armádě se nečiní žádný rozdíl ve vztahu k oběma pohlavím a ženy jsou na stejných místech a funkcích jako muži, a to v mnohem větší míře než třeba u Angličanů. Z toho bohužel vyplývá ona bezpohlavnost a typicky mužské jednání, i když jde o ženu. (Informací z jejího osobního a citového života je sice v knize jako šafránu, ale v dalších knihách se o hlavní hrdince i dalších postavách dozví čtenáři mnohem více - druhý díl vyjde někdy v říjnu až listopadu.)

Další výhrady se týkaly ostatních reálií, např. názvů jednotlivých lodí. Dlouho jsme váhali, jak se k jednotlivým názvům postavit, a nakonec jsme zvolili kompromis a některé názvy přece jen přeložili nebo jejich podobu kvůli ději případně upravili. Důvody byly zřejmě podobné z jakých je ve Feituchově druhé knize o N. Seafortovi „Vyzývatel“ a její název pak „Vyzývatelova naděje“, když v originále je to Challenger a Challenger's Hope.