Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Vědeckofantastická literatura je žánr oblíbený mnoha čtenáři i autory. Jeho špičkoví tvůrci překračují hranice žánru a řadí se do předních řad světové kultury. Stačí uvést například Karla Čapka nebo Stanislawa Lema.

       Uvádění polské fantastiky v Čechách má poměrně dlouhou tradici. Již počátkem století byla přeložena Žulawského měsíční trilogie Na stříbrném globu.

       Kvalitativně i kvantitativně je v této souvislosti nejvýznamnější dílo Stanislawa Lema, překládané do češtiny od padesátých let, nejprve Jaroslavem Simonidesem, později především Františkem Jungwirthem a Helenou Stachovou. Proslulý román Solaris překládal v utajení Erich Sojka. Do roku 1989 tak vyšla převážná část Lemova beletristického díla, zcela však zůstala stranou jeho díla nebeletristická. Lem ovšem nebyl jediným vydávaným autorem, lze uvést jména jako Konrad Fialkowski, Adam Hollanek, Maciej Kuczynski, Jerzy Broszkiewicz, Janusz Zajdel. K fantastice lze počítat i některá díla Jana Dobraczynského či Slawomira Mrožka.

       V létech 1964-1988 vyšly čtyři antologie polských vědeckofantastických povídek, které představily několik desítek dalších autorů. Patří k nim například Krzysztof Borun, Adam Wisniewski-Snerg a Edmund Wnuk-Lipinski. Polská science fiction se tak stala nezanedbatelnou součástí zdejší knižní produkce.

       Události kolem roku 1989 zásadním způsobem změnily nejen politickou, ale i literární scénu. Obě naše země zaplavila angloamerická literatura, která v žánru science fiction prakticky ovládla trh. V Polsku se to projevilo tak, že vymizely i sporadické ukázky české fantastiky v časopisech, knižně pak vychází snad jen Karel Čapek. Zde se zmíním o polských knihách, vydaných v Čechách v období posledních deseti let.

       Především se objevil fenomén jménem Andrzej Sapkowski. Tento autor, jehož literární hrdina Wiedzmin, do češtiny přeložený jako Zaklínač, si záhy získal u českých čtenářů značnou oblibu. Vyšlo několik knih povídek i kompletní pentalogie o Zaklínači, její poslední díl Paní jezera v roce 2000. Počítá se i s vydáním Sapkowského dosud nenapsaných knih.

       Po určité časové prodlevě se vrátil Stanislaw Lem. Vyšel Deník nalezený ve vaně, který z politických důvodů dříve vyjít nemohl, jeho náplň totiž tvoří špionománie a udavačství. Román Fiasko pojednává o pokusu Pozemšťanů navázat kontakt s mimozemskou civilizací, která jej odmítá, což má fatální následky. Jedná se o Lemovo poslední beletristické dílo, ke kterému mi řekl, že pokládá za velice interesantní ukončit svou literární tvorbu právě Fiaskem. Byly zkompletovány sbírky Hvězdné deníky a Kyberiáda. Vždycky jsem se domníval, že grotesku nelze napsat na papír. Kyberiádou mě Lem přesvědčil, že to možné je.

       Konečně se podařilo vydat i jeho díla teoretická, především Summu technologiae. Jedná se o skutečnou encyklopedii prognóz, mnohdy velice jasnozřivých. Počátkem šedesátých let zde např. neobyčejně přesně popsal virtuální realitu, pochopitelně pod jiným názvem, musel totiž vymýšlet i terminologii pro tehdy ještě neexistující obory. Další takovou knihou je Tajemství čínského pokoje, obsahující Lemovy názory na kybernetiku, počítače, internet a podobně. V roce 1992 vyšla o Lemovi životopisná kniha.

       Z mladší generace je u nás znám Rafal Ziemkiewicz svými knihami Poklady Stolinů a Červené koberce, odměřený krok, což je deprimující obraz Evropy blízké budoucnosti. Uspěla Ewa Bialolecká fantasy knihou Tkáč iluzí, přičemž se počítá s vydáním druhého dílu, jakmile jej autorka dokončí. Piotr Witold Lech svého fantasy hrdinu Rockholma z Aron již ve dvou knihách vydal. Dvě knihy zde má i Tomasz Kolodziejczak svými dobrodružnými příběhy z vesmíru Barvy praporů a Zajatec světla. Spíše ze záliby nakladatelů vyšly knihy Dům vědmy z vršku Miroslawy Sedzikowské a Lovec čarodějnic Krzysztofa Kochanského. Jejich obsah navozují již názvy. Románem Paradyzja, česky Edenie, se vrací Janusz Zajdel. Jedná se o protitotalitní román, stejně jako byl vynikající Limes inferior, vydaný v hektických událostech před deseti léty, který tak poněkud zapadl. Připravuje se uvedení Doroty Terakowské.

       A nyní něco o tom, co chybí. Ze starších autorů např. Krzysztof Borun a Robot Adama Wisniewského-Snerga. Českému čtenáři prakticky neznámí zůstávají tvůrci jako je Marcin Wolski, Marek Huberath, Jacek Dukaj a Marek Oramus. Lze jen doufat, že se někteří časem objeví.

       Dluhy ovšem vidím i na polské straně. Domnívám se, že díla takových autorů jako Ondřej Neff nebo František Novotný by nezapadla ani v konkurenci anglosaské science fiction.

       12. září 2001 uplyne 80 let od narození Stanislawa Lema. Národní knihovna v Praze připravuje k tomuto výročí výstavu, případně i další akce. Lze to pokládat za další příklad kulturní spolupráce obou zemí.