Interkom: Omon Ra

Mám rád americké filmy. Když začínám moc přemýšlet a hloubat nad osudem lidstva, je to nejlepší způsob, jak si pročistit mozek (případně se naštvat). Jsou ale také americké filmy, které vás nutí přemýšlet a jedním z nich je Kozoroh Jedna. Kdo ho nezná, měl by to napravit a kdo zná a oblíbil si ho, bude se mu líbit i román Viktora Pelevina Omon Ra, protože je ze stejného soudku - ale z opačné strany kosmických závodů. Když si tato dvě díla postavíte vedle sebe, začnete vážně uvažovat o tom, že svět je plochý a hvězdy jsou světla, zavěšená nízko na nebeské klenbě. Omon Krivomazov je otrok, který si neuvědomuje nebo nepřipouští svá omezení, protože nic jiného nezná, ale jeho duše je svobodná a tak Omon často sní o létání a o vesmíru, i když zrovna sedí ve staré boudě a pusou imituje vrčení leteckých motorů. Chybějící rodinné zázemí mu paradoxně umožňuje svobodné rozhodnutí ohledně kariéry (vzpomněl jsem si na Hvězdnou pěchotu - učitel Rusczak: „Tato svoboda, synu, je jediná, která vám zbývá.“) - chce se stát kosmonautem a nastupuje proto do Zarajského leteckého učiliště, kde se se svým kamarádem Miťkou vyčleňují z řad průměru opravdovou touhou létat. Železo se má kout žhavé a stromek ohýbat mladý, takže Omon a Miťka se stávají žáky 1. ročníku tajné kosmické školy při první správě KGB SSSR. Jejich poslání je téměř posvátné - mají letět na Měsíc. Spolu s dalšími jsou školeni k absolutní poslušnosti jako japonští kamikadze a jako takoví zastanou „automatické“ úkony při letu s tím, že jeden za druhým při své činnosti budou umírat. Sovětská technika není tak spolehlivá jako sovětský člověk. Vrcholem je přistání Lunochodu na měsíčním povrchu, v němž funkci motoru zajišťuje Omon a pár pedálů. Takže všechno je jinak. a to dokonce dvakrát.