Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

V životě můžete potkat spoustu zajímavých lidí, ve vesmíru se děje plno zajímavých událostí. A vůbec - stačí být v pravý čas na pravém místě.

       Můžete narazit na živého Predátora a neskončit v jeho žaludku, vidět stepujícího Hitlera a Jima Dollara rozdávajícího ceny mladým povídkářům, seznámit se s odborníky na draky, zaslechnout drby o současných ruských spisovatelích science fiction, potkat ozbrojence s mečem a z jiného mládence tahat rozumy, jak se „štrikuje“ drátěná košile, dovědět se zajímavosti o čínském zvěrokruhu, pokecat si s Ondřejem Neffem, vydavatelem našeho nejznámějšího internetového deníku, a třeba i zjistit, jak vzniklo Kilimandžáro. A to všechno všechno v jeden den v jedné jediné budově, ba co dím, prakticky v jedné jediné místnosti.

       Aha - poznal by zasvěcený fanoušek sci-fi - řeč je o Miniconu. Pro ty nezasvěcené - Minicon je jedním z pravidelných setkání fanoušků sci-fi a fantasy. Organizuje ho Klub Julese Vernea a již několik let se koná na podzim v kinosále Národního technického muzea v Praze na Letné.

       Ten letošní se odehrál v sobotu 18. listopadu, tedy těsně po státním svátku a výročí sametové revoluce, a tak není divu, že Ondřej Neff zavzpomínal „Jedenáct let poté“, jak začínali s časopisem Ikarie, jak byla sci-fi „na indexu“ v době předrevoluční a co všechno se po roce 1989 změnilo. Kupodivu, o Neviditelném psu a internetu se ani nezmínil, ačkoliv jindy to bývá jeho oblíbené téma a vděčný podnět k diskuzi s obecenstvem.

       Vlado Ríša, šéfredaktor Ikarie, měl sice přednášet o nové ruské sci-fi, ale vzhledem k tomu, že za uplynulých jedenáct let vyrostla nová generace čtenářů, která ruskou sci-fi vůbec nezná, zabrousil i do historie. A protože Vlado se s mnohými spisovateli, o nichž mluvil, zná osobně, nebyla nouze ani zajímavosti rázu soukromějšího. Možná znáte autorskou dvojici bratrů Arkadije a Borise Strugackých. Ale nenajdete knihu, která by byla podepsána jen jedním z nich, ačkoliv psali i sólo (ostatně Borisovi už několik let od smrti jeho bratra nic jiného nezbývá). To proto, že se již po úspěchu svých prvních děl dohodli, že pokud budou publikovat samostatně, bude to pod pseudonymem. A Boris tuto dohodu stále dodržuje.

       Odpoledne si přišli na své příznivci fantasy. Odborné pracovnice Orientálního ústavu AV ČR povídaly o zvířatech v bájích a pohádkách Afriky a Asie. Kdyby se vás někdo ptal, jak to bylo s tím Kilimanžárem, odehrálo se to následovně: Hyena, tvor podlý a zákeřný, uviděla lva dřímajícího na sluníčku. Myslela, že lev tvrdě spí, i jala se ho slovně urážet a ostouzet. Lev ovšem nespal, a tak si impertinence líbit nenechal. Vztyčil se, naježil hřívu a na milou hyenu mocně zařval. Ta se z toho strachy po... A protože lev vypadal opravdu hrozivě a hyena byla tvorem neskutečně zbabělým, vznikla z toho hromada náramná. Ale jak je Kilimandžáro vysoké přesně, to už se musíte podívat do mapy.

       Nad tím, jak by vypadal z hlediska veterináře drak, kdyby skutečně existoval, se zamýšlela doktorka Krejčová. Vzhledem k chladnému prostředí jeskyní, v nichž sídlí, by to musel být plaz teplokrevný a patrně i živorodý, pečující o svá mláďata. Dračí vejce by tedy bylo opravdu vzácností. Taky stálo za povšimnutí, že čím studenější podnebí, tím jsou vyobrazení draci větší a jaksi „kulatější“. To plně odpovídá současným živočišným formám, kdy zvířata z chladnějších oblastí mají menší povrch těla vzhledem k objemu.

       Pak přišel zlatý hřeb dne - vyhlášení výsledků literární soutěže sci-fi povídek autorů do 18 let „O cenu Jima Dollara“, spojené s divadelním představením sci-fi klubu Spectra s názvem „Radiator - Den zúčtování“, čímž se koloběh tohoto článku uzavřel, neboť jsme se dostali zpátky k Predátorovi a Hitlerovi.

       Závěr patřil filmu Frekvence, plnému časových paradoxů, baseballu, odvážných mužů i bezcharakterních padouchů, otců milujících svá dítka, jakož i dítek zbožňujících své otce. Pokud byste na něj chtěli jít do kina, můžete vzít bez nebezpečí i své ratolesti, ale nesmíte se zamýšlet nad jeho logikou, což se ostatně nedoporučuje u žádného amerického filmu.

       Tak to by bylo vše. Příště vám o tom psát nebudu, přijďte si sami. Nebo ne - raději nechoďte. Protože jestli přijde jen o něco málo víc lidí než letos, nebudu si mít já, která chodím všude a vždy pozdě, kam sednout.