Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

       

Ano, přesně v duchu starých tradic koleda vzniklá destilací fanovské moudrosti a (smutné) zkušenosti předjala a dost přesně i popsala průběh i té letošní Draconské prezence.

       Ale to snad byla jediná nepříjemnost takřka osmačtyřicetihodinového svátku nazvaného šestnáctý Dracon.

       (Jindra Smékal, kdyby se na nás díval z nějakého obláčku, by se jistě radoval s námi: No, vše nasvědčuje tomu, že se nedívá, a tato vzpomínka je tak jediné, co můžeme v souvislosti s jeho osobou dělat, s námi to za pár let bude podobné, ale zatím...)

       Pagiho přibližovadlo nás hodilo do Santonu před třetí hodinou, kdy v materiálech ještě nebyl RAMAX (o to bylo později větší mé překvapení, když jsem viděl, že to Libor Marchlík dokázal).

       Vyvlekl jsem tašku s balíkem Kdo je kdo a s Interkomy do našeho pokoje a do slavnostního zahájení se věnoval presidentování.

       Přivítal jsem se s Mirem Páričkou a dalšími slovenskými borci. Lulu letos nedorazila, asi se věnuje chystanému mateřství, všichni doufáme, že jí prospěje alespoň jako Vilmě. Místo Lulu ale přijela spousta náhradnic z nové generace slovenského fandomu.

       Jako první bod programu byl uveden film Stopařův průvodce. Proběhla místo něho produkce Draconských koled, z nichž jsem si jednu dovolil použít jako motto. Mnoho z přítomných během produkce prchlo, zvláště při rappovém Piterovu sólu byl u dveří docela nával, ale mám za to, že šlo hlavně o fany, kteří až v tu chvíli pochopili, že film opravdu nebude.

       Organizátoři pak tvrdil, že čekali, až zbyde pouze jeden, a toho pak chtěli odměnit jedním ze tří CDček s nahranými koledami. Protože nás vydrželo cca šest, muselo se losovat. CDčko získal Pavel Weigel a okamžitě jej věnoval SF muzeu. Můžete jej tedy slyšet např. při práci na Interkomu. Jen ještě nevím, zda to bude za odměnu či za trest při pomalém skládání.

        

       Zahájení bylo neformální jako v jiných letech, pochválil jsem personál Santonu, který se za poslední rok značně změnil (k lepšímu). Mirek Dvořák mi líčil, jak když dorazili, aby si přebrali prostory a on z brašny začal vytahovat pájku, šroubováky a kabely, že uvedou do chodu mikrofony, kde se vzal, tu se vzal hotelový technik a vše zařídil. V restauraci si nás nejen všímali, ale i nosili jídlo a dokonce si došli i pro peníze. (Signifikantní drobnost: na jídelním lístku bylo logo Draconu.)

       Vedle RAMAXu bylo hlavní kulturní událostí Draconu vydání Gulistánského Samizdatu s doprovodným CDčkem conanovských písní Nalima Lidochadzeho. Díky Egone.

        

       Nějak se mi pak podařilo vnutit Marvinovi věci do tomboly a hned nám bylo v pokoji méně těsno.

        

       Oslava narozenin Richarda Klíčníka byla famózní, muškátové víno výborné a ještě teplé uzené naprosto boží. A nechyběl myslím nikdo, koho tam chtěl Richard mít, a určitě několik desítek dalších fanů ani neznal.

        

       Pak jsem musel vyrazit na Výroční zasedání Akademie SF, F&Hororu. Z programu jsem věděl, že následujeme po Workshopu Honzy Macháčka. Ruče jsem jej tedy s jeho skupinou začal vyhánět z průchozí ratejny, kde sněmovali. Až později mi došlo, že Honza (WS) se konal zcela jinde, než bylo uvedeno v programu, ale jeho bušido kodex mu nedovolil upozornit prezidenta na omyl. Bohužel několik Akademiků nás hledalo tam, kde jsme měli být, a protože to bylo velmi blízko baru, nechali se poměrně snadno odradit prvním neúspěchem. Zasedání bylo dost krátké, neb většina přítomných toužila shlédnout film od půl dvanácté. Protože Richard Podaný přijel až v sobotu, podal jsem jen krátkou zprávu o činnosti a financování Akademie, zrekapituloval jsem podněty přišlé z Fandomu i od členů a pak se rozproudila obvyklá debata o počtu kategorií.

       Vykrystalizovaly v podstatě dva názory:

       Egon Čierny: Cen je moc a novináři v tom mají hojej a tak se tam ani neodvažují.

       Ivan Aľakša (novinář): Novináři přijdou jen když dostanou chlebíčky a whisky, na počtu cen nezáleží, když dostanou zprávu, z které jednoduše vyrobí článek.

        

       Pak jsme zavítali na představení fandomového velkofilmu Fandom Wars a řeknu vám, že když jsem se odpoledne přeřekl a nazval Skrblíka Zvrhlíkem, vůbec nešlo o přeřeknutí, ale jasnou aplikaci věšteckých schopností.

       Ráno jsem narazil na Richarda, který věděl, že prožil nejkrásnější narozeniny svého dvacetiletého života, ale skoro na nic si nepamatoval. Naštěstí se mu během dne většina vzpomínek nějak vrátila. Když jsme např. potkali Apokalypsu, vzpomněl si, jak ho během večera zuřivě líbala. Přesto, že je na přízeň a iniciativu dívek celkem zvyklý, pro jistotu se zeptal, co se děje. „Máš přece narozeniny“, dověděl se.

        

Pak jsem odkvačil na přednášku Alexandry Pavelkové „Aj terminátor má právo na hormóny“. Láska, sex, úchylky všeho druhu doložené v SF knihách a filmu (překvapil mě citát z O. S. Carda, nejde mi na rozum, jak ve svém názoru na svět dokáže kombinovat mormonství s názory jako vystřiženými z Dawkinsova Sobeckého genu či Původu ctnosti Matta Ridleye).

       Bohužel jsem o většinu ukázek přišel při svém marném hledání stolku na podporu opravdu, ale opravdu stydlivých neofanů. Nějak jsem podvědomě očekával Gudrun, která se v tu dobu snažila alespoň o dvouhodinový spánek před směnou, a tak jsem zcela přehlédl Vaška Pravdu, který, jak se mi pak zdálo, obstaral během dne většinu práce okolo stánku. Předal jsem mu Kdo je kdo a pár balíčků Interkomu a odkvačil na další přednášku o Viktoru Pelevinovi s četbou obšírných ukázek z Omon Ra a Generace P. Škoda, že většina posluchačů byla z okruhu čtenářů Interkomu. Mnoho fanů, kteří se v ten čas někde poflakovali, se tak ochudilo o jedinečný zážitek. (Omluveni jsou jen ti, kteří se v ten čas mačkali na přednášce Franty Novotného tuším o válkách ve 21. století).

        

       Odpoledne jsem se nemohl rozhodnou mezi přednáškou Františky Vrbenské a povídkou Ondřeje Neffa a tak jsem se plně oddával sociální komunikaci v baru a jídelně. Po několika letech se na Draconu objevil Miloš Albert Podpěra s chotí, druhý předseda matfyzáckého SF klubu a můj nástupce. Chvíli trvalo, než jsem mu vysvětlil, co kdo s kým proti komu a za kolik od doby, kdy nás autobus jeho cestovky vezl na Parcon do Košic.

       Následoval křest a představení Netopejrových knih z poslední doby, hlavně Pána všech krůpějí Vilmy Kadlečkové, Trůnu pro mrtvého, nové vampírárny Jenny Nowak, a posledních dílů trilogií Františky Vrbenské a Jarka Mosteckého. Než se odkudsi vynořil Netopejr, vedl pořad Jarek Mostecký a šlo mu to opravdu dobře. Na dotaz z publika, jaký má Vilma vztah k Dračímu doupěti, jehož první epizody pomáhala psát, odpověděla s odzbrojující upřímností, že ji přestalo bavit ve chvíli, kdy splnilo svůj účel, totiž pomohlo jí získat Martina.

       Vilma teď s Martinem žijí v Brně, a protože nemá komu svěřit své ratolesti, musela vystupovat s nimi. Obě holky nelibě nesly, že se mamka nestará jen o ně, Alžběta se dožadovala pozornosti, dokud ji Vilma nevysadila do dvou metrů na parapet, pak už byla spokojená (je vidět, že jsme se všichni učili zacházet s dětmi u Evy Hauserové). Vilma však vše zvládala s grácií a klidem.

        

       Víc už si nepamatuju, jen že pak o komiksu hovořila veliká a mocná veverka, dokud jsme ho nevystrnadili, aby Martin Klíma a Vláďa Chvátil mohli předvést svou novou superhru (trochu na motivy Jeschkeho Osmého dne stvoření).

       Potom jsem zašel na přednášku Richarda Klíčníka o SF slangu. Bohužel kolidovala s prezentací RAMAXu (která se pak ale pravděpodobně nekonala, program v hlavním sále začal až vyhlášením ceny Ikaros), a tak jsem musel v polovině odejít. (Litoval bych toho více, kdyby přednášku nekazila trekistická a babylonská svoloč svou snahou vnutit do SF slangu své krátkodeché neologismy :-)

        

       Pak jsem byl konzultován vyslankyní SF klubu fanynek Jarka Mosteckého, zda by mohly vstoupit do Čs. fandomu. Než jsme vše projednali, bylo na čase navštívit altunk Conan Society. Nejprve byli do společnosti přijímáni noví členové, pak přišlo na řadu cca 30 l červeného conanovského.

       A nastala půlnoc, nejlepší čas k návštěvě Melkorovy čajovny. Ochutnal jsem šálek od každé speciality a bylo to docela dobré, až do Melkorova osvětového čajování jsem si myslel, že skutečně vzácný čaj pro labužníky musí chutnat jako mýdlo, vonět jako petrolej a vypadat jako hrachová polévka.

       V půl třetí jsme zašli do vestibulu, kde recepční váhala mezi decentní sebevraždou nebo genocidou hlučných hostů, a pak jsme šli spát.

       Nečekal jsem nic dobrého, ale ráno jsem po pěti hodinách spánku vstal bez obvyklých bolestí, kterým už jsem přivykl jako životní samozřejmosti.

        

       Když teď nahlížím do programu, trochu mě mrzí, že jsem vynechal alternativní dějiny 2. Světové války Egona Čierného, Cyberpunk Ondreje Herce, Destruktivní kulty Wiliama Búra a ještě asi dvacet položek programu, o kterých se snad dovíte od ostatních referentů.

       Ale to už bylo nedělní ráno a návrat do reality. Scifistický rok 2000 právě skončil.

        

       Orion 29 (Nové Zámky)

       Zbraně Avalonu 29, 30

       OPPO 12/2000

       The Nemedian News 12/2000

       Ve stopách Conana - sborník povídek z prvního ročníku soutěže vyhlášené Conan Society pro rok 2000.

       Nalim Lidochaz: Conan - Gulistánský samizdat

       Monolith ()

       Miroslav Sedláček: Levitace v chrámu svaté Magdaleny (Knihovnička Vakukoku 84)

       Podivné pohádky (Kája Saudek, Ondřej Neff), (Knihovnička Vakukoku 83)

       Neldelas 1/2000 (Fanzin SFK Jetel)

       Neldelas 2/2000