Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Z recenze Míly Lince (Interkom 8/2000) jsem se dozvěděl, že Dune: House Atreides (Předehra k Duně: Atreidové) už vyšla v češtině. To je rychlost! Se zpožděním nabízím svoje hodnocení. Protože mám k dispozici pouze americké vydání, nechám stranou grafickou úpravu a budu jen doufat, že české vydání nepřetisklo neuměle malované a nic neříkající mapky Duny na vnitřní straně desek. Každý si umíme představit pískoviště po dešti.

       Brian Herbert léta pročítal otcovy poznámky a těšil se, že do toho jednou praští a napíše sedmé pokračování ságy. Protože to bylo velké sousto, hledal schopného partnera. Našel ho v osobě spisovatele Kevina Andersona. Místo sedmého pokračování si však pro začátek dali malou rozcvičku v podobě trilogie a vrátili se v čase nazpět do doby před Dunou. Úlohu měli usnadněnou tím, že Frank Herbert rozpracoval v originálním díle ekologii Duny, její náboženství a ve zkratce načrtl osudy planetologa Kynese (viz Duna, přílohy). Dokud čerpali inspiraci od Franka, bylo všechno v pořádku. Herbert syn i Kevin Anderson psát umí a využili nápovědy beze zbytku. Duch původního příběhu je podporovaný i podobným stylem, střídáním dějových linií i takovými detaily jako jsou citáty z dobových pramenů v záhlaví kapitol. Kromě příběhu Kynese, jeho příjezdu na Dunu a pronikání mezi Fremeny mě zaujal i osud Duncana Idaho a intriky Bene Geseritu kolem barona Harkonena.

       Problémy začaly, když autoři uvedli na scénu nové postavy nebo se soustředili na ty, které jsou v původním příběhu zmíněny jen okrajově. S čestnou výjimkou Hasimira Fenringa, který spřádá vražedné úklady ve službách korunního prince Shaddama, jsou postavy podivně neživotné. To platí i pro některé dějové línie. Ani šest set stran mi nepomohlo pochopit smysl intermezza vévody Leta na technologické planetě Ixu. Nedokončené linie čouhají z knihy jako nitě z prošívané deky a čtenář může jen doufat, že dostanou smysl v dalších dvou plánovaných dílech overtury. Dune: House Harkonen právě vyšla, ale dosud váhám, jestli stojí za koupi. První díl stačil k pochopení, že autoři zápolí s neřešitelným problémem. Svázáni známou historií ságy, nemohou experimentovat a dopředu je jasné, k jakému konci to konverguje. Kaleidoskop příběhů se bezchybně vřazuje do vesmíru Duny, někdy až strojově přesně. Zatímco každý z následujících dílů ságy je o něčem jiném - vyvíjí se a stále překvapuje - předehra je spoutána pravidly, které nemůže překročit, aniž by porušila časoprostorové kontinuum.

       Duch Duny ožívá v několika nejlepších pasážích, ale koření invence a překvapení schází. Naznačená geneze lodivodů kosmické Gildy by mohl být zajímavý příběh z hlediska psychologie osobnosti, ale jak řekl jistý český klasik, prvek očekávání se střídá s prvkem zklamání. Řekl bych, že podoba lodivodů je inspirovaná víc filmem než knižní verzí. Čekal jsem alespoň náznak vysvětlení radikální přeměny fyziognomie lodivodů pod vlivem koření, ale marně. Mutace je hezká jako kulisa, ale jakou roli to hraje ve vlastním příběhu? Až na nějaké úlety v logice, například vynález a zneužití neviditelné lodi Harkoneny (Proč tak mocnou zbraň nevyužili i později? No jasně, odpravili přece vynálezce a nikdo už nevěděl jak loď znovu postavit!), se příběh sune zdárně kupředu a občas je to dokonce i napínavé.

       Největší výhrady mám k pojetí mladého vévody Leta. Dospělý Leto v prvním díle Duny je schopný vůdce v beznadějné situaci. Přestože je dopředu avízováno, že padne, čtenář nevěří, že tak silná osobnost může skutečně sejít ze scény. Vzpomínám si, že jsem byl až do poslední chvíle přesvědčený, že Leto má (vlastním přispěním) šanci zvítězit. Naproti tomu v Předehře zápasí mladý a nedozrálý Leto kromě podobně zoufalé situace i sám se sebou a svými pochybnostmi. To, že přežije, není dáno jeho schopnostmi, ale souhrou náhod a politických zvratů. Nezbývá než si přiznat, že hlavní hrdina je slabý, a to vrhá pochybnosti i na vévodovy činy o třicet let později. To je mé největší zklamání v jinak profesionálně vykalkulovaném příběhu. Přes výše zmíněné si kniha rozhodně zaslouží tři hvězdičky z pěti, a to nejen za snahu oživit můj oblíbený pouštní svět.

       Mimochodem: Třetího prosince uvede Sci-fi kanál americké televize premieru prvního dílu seriálu Duna. Podle ukázek to nevypadá špatně. Obří červi se s vervou plazí pouští, Fremeni jsou neholení, vypadají smrdutě a mají modrá bělma. Snad se to tentokrát povede.