Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Jedním z titulů, které vyšly 2. ledna 2001, aby se mohly stát prvními knihami nového milénia, je Celtika, nejnovější román britského spisovatele Roberta Holdstocka, známého především řadou nenapodobitelných, nezapomenutelných knih z Ryhopského lesa (lesa mytág, chcete-li), lesa, který je jedním z posledních pozůstatků prapůvodního hvozdu, jenž pokrýval Britské ostrovy v dobách, kdy příslušníci druhu Homo sapiens sapiens teprve sbírali sílu a odvahu, aby si tento temný, tajemný svět začali podmaňovat.

       Celtika je první knihou Merlinova kodexu, autorem zamýšleného jako dvoudílný epos z dob, kdy se rodily mýty, které jsou v dnešní západoevropské civilizaci dodnes živé. Je to kniha o Merlinovi, čímž by mohlo být čtenáři obeznámenému s tradicí artušovské legendy v angloamerické literatuře a fantastice řečeno vše, ale v případě Holdstocka tím není řečeno vůbec nic. Samozřejmě i proto, že děj se odehrává dlouho předtím, než mohl Artuš spatřit světlo světa (údajně kolem roku 279 před Kr.), ale především proto, že Holdstockův Merlin je dostatečně jiný, aby se odlišil od Merlina v té podobě, v níž je spisovateli, básníky (a filmaři) tradičně vykreslován, a k níž snad téměř není co dodat.

       Je to ten Merlin, kterého autor načrtl již v první polovině 90. let v románu Merlinův les (Merlin's Wood, česky 1999), poutník, starý jako svět a přitom stále mladý, jehož vnitřní popud nutí obcházet v širokém kruhu Evropou a sledovat její postupnou proměnu, člověk nadaný jistými magickými schopnostmi (jichž nerad využívá, aby nezestárl) a hlubokou moudrostí, ale také mnoha pochybnostmi.

       Holdstockův Merlin používal na své pouti Evropou a životem mnoho různých jmen, a mimo jiné se jako čaroděj Antiokus účastnil slavné výpravy Argonautů za zlatým rounem do Kolchidy, při níž navázal hluboké přátelství s jejím vůdcem, nešťastným hrdinou Iásonem. Proto když se po mnoha staletích náhodou dozvídá, že Iásonovi dva synové, které přímo před jeho očima zabila zhrzená kolchidská čarodějka Médea, jsou možná naživu, ukryti svou matkou v čase, uspíší svou cestu na sever, kde v jednom ze zamrzlých jezer Pohjoly odpočívá stará loď Argó i s Iásonem, jehož tam po smrti odvezla, aby konečně našel klid. Merlin Iásona vysvobodí z ledového hrobu a řekne mu o svém objevu. Tvrdohlavý Iásón samozřejmě nemůže jinak, než opravit svou Argó, najít pro ni novou posádku, která si svou výjimečností v ničem nezadá s původními Argonauty, a vypravit se hledat své ztracené syny, nejdřív do země Duchů (Británie) a potom evropskými říčními cestami po stopách největšího tažení všech dob, jehož cílem je ukořistit bájné poklady nashromážděné v dobách největší slávy v antickém Řecku.

       Kromě Merlina, jenž je vypravěčem, a Iásona, který je jakousi hybnou silou dění, si v příběhu postupně získávají čím dál víc místa právě jednotliví Argonauté, z nichž především keltský náčelník Urtha (předek Artuše?) a mladá severská čarodějka Niiv (předobraz Vivian?) patří k nejpozoruhodnějším postavám, jaká kdy autorova fantazie stvořila. Holdstock si tak vytváří prostor pro působivé srovnání kultur obývajících evropský prostor před zrozením nového, křesťanského věku, z něhož vystupuje do popředí především konfrontace představ o pojmech, které byly v tehdejším světě důležité - hrdost, čest, pomsta.

       To vše se odehrává v kulisách ledových jezer, nevyzpytatelných řek, tajemných, duchy prostoupených lesů, vykreslených tak, jak to umí právě jen Holdstock. Autor opět uplatňuje jednu ze svých největších předností a nejsilnějších zbraní - schopnost vykreslit mýtické, smyšlené prostředí velice věrohodně a přesvědčivě, a přitom úsporně, bez zbytečných příkras. Tak jako je snadné uvěřit, že Ryhopský les někde v Anglii skutečně existuje, dá se uvěřit i Evropě objevované těmito novými Argonauty, přičemž některé momenty (příjezd do Alby, překonávání rýnsko-dunajského rozvodí, přechod Termopylským průsmykem) zůstanou vnímavějšímu čtenáři ještě dlouho v paměti.

       Čtenář Celtiky nemusí znát autorovy předchozí knihy, ať už romány z Ryhopského lesa nebo Merlinův les, ale toho, kdo je četl,v knize samozřejmě čekají setkání s motivy, s nimiž se již setkal. Je to logické - archetypy, s nimiž Holdstock pracuje, jsou stále tytéž. Merlinův kodex vypráví zcela svébytný příběh, který však vyvěrá ze stejného pramene. Již z volby námětu vyplývá, že Merlinův kodex stojí o něco blíž tradiční fantasy než autorovy ostatní práce, ale ani ti, kteří si ho oblíbili proto, že píše fantasy o něčem jiném, by neměli být zklamání. Celtika stojí za přečtení - a stejně jako Les mytág či Lavondyss více než jednou.

       Vím, jak těžko tato kniha vznikala, kolikrát v posledních letech Holdstock pochyboval, jestli cesta, kterou se vydal, je správná. Můj osobní pocit z knihy nemusí mít žádnou váhu, ale recenze, jichž se knize zatím dostalo, a fakt, že první várka vázaného vydání byla rozebrána během několika málo týdnů, naznačují, že Holdstock nad svými pochybnostmi zvítězil. Kéž mu to pomůže, aby se jeho další knihy rodily snadněji - a rychleji.

       Český překlad Celtiky by mohl vyjít koncem léta 2001 a ve stejné době by měla být dopsána druhá část Merlinova kodexu, pravděpodobně nesoucí titul Železný grál.