Interkom: Kdo chce kam...

Chtěls mít polemiku v Hromadě. Dobře, máš ji mít. Stejně tě podezřívám, žes ten článek o Sapkowském napsal hlavně kvůli tomuhle- abys někoho vyprovokoval. Dobře, povedlo se ti to. Nemám dostatek moudrosti abych držela hubu a tak ti udělám radost a budu se vztekat.

Tak zaprvé: Bytostně nesnáším, když někdo kritizuje věci, kterým nerozumí. Když osoba, proti jejímuž šermířskému stylu je i větrný mlýn mistrem, rejpe do popisu šermířských scén. A když už chceš kritizovat z pozice teoretika, aspoň překonej tu jiným tolik vytýkanou lenost a podívej se, co pojmy, které nesedí tvému „šermířskému pocitu“ doopravdy znamenají (a tím nechci tvrdit, že je někteří autoři nepoužívají čas od času svévolně, jen to, že by ses měl pokusit kritizovat z pevnějších pozic). A to platí o většině tvých názorů. Strkáš nos snad do všeho, ale čemu doopravdy rozumíš? A když ti to lidi nežerou, aspoň jim omlátíš o hlavu gramatiku (což třeba mě vůbec nezajímá, nevím, jak ostatní).

Za druhé: Nemůžu mluvit za Sapkowského ani za Šlechtu, ale já rozhodně nepíšu historické romány. Píšu fantasy. A pokud používám historické reálie, používám je tak, jak se mi to hodí. Pseudohistorický (ne historický!) svět je kulisou, kterou vytvářím, pro příběh, pro pocit, pro život. A myslím, že diskuse o tom, jestli se středověcí lidé chovali jako hrdinové toho či onoho fantasy příběhu, je čirým nepochopením žánru. Jistě, chce-li autor ve svém světě zachovat zákony přírody, měl by je dodržovat. Ale taky může vytvořit jiné zákony. Můžeme se donekonečna hádat, jestli mohli žít draci, jestli jednorožci jsou spíš koně nebo antilopy a jestli může mít Rudá Soňa menstruační bolesti. Ale proč? Můžeš autory fantasy obviňovat z lenosti, když si nevytvoří celý rozsáhlý svět s mapami, náboženskými systémy a dějinami, nejlépe od stvoření po apokalypsu. A můžeš je vinit z komerce, když to udělají. Ale nedostaneš se tím o nic blíž k prožitku, k příběhu, k životu ani k autorovi. Přestaň si donekonečna hrát na psychologa. Nemáš na to. A tak jenom šlapeš po něčem, co je krásné. Tu krásu tím nezničíš. Prostě mě jenom štveš. Takže jestli ti jde o to, jestli chceš vyvolat rozhořčení a způsobit bolest, tak to se ti daří.