Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Když jsem si v jednom z předešlých Interkomů přečetl velice poučnou stať Příběh opravdového fana, tak jsem pochopil, že v těchto vodách se zatím ještě moc nelovilo a že představy o tom, jak to doopravdy chodí, jsou značně zkreslené a velice přibarvené, protože si to nikdo nikdy radši nepamatuje. Já ano. To je důvod, proč jsem se rozhodl podělit se s vámi o svůj celý život ve fandomu. Myslím, že spousta z vás ztratí iluze, ale ještě větší spousta (a nemyslím Roberta) mi bude muset dát za Pravdu a upřímně se nad mým vyprávěním pobaví. Bude to první přímý pohled přímo do střev našeho drahocenného fandomu a vy, kteří se v mých epistulách poznáte, mi za to budete vděčni do té míry, že se mnou třeba ani nepromluvíte... Ale nebojte se, podobnost bude čistě náhodná a vy třeba vůbec nebudete vy.

       Tak jak bych začal. Asi jako Opravdový fan. Jmenuji se Radim Kastelán a jsem z malého městečka na jižní Moravě. Cesta k SF nebyla jednoduchá a nehodlám vás zatěžovat nudnými popisy, co všechno jsem s těmi řetězy musel dělat. Znáte to. Klasická nuda, nuda, šeď, šeď. Snad jen tolik, že se mi podařilo vstoupit do klubu. A nebyl to klub jen tak ledajaký, byl to klub jednoho slavného spisovatele, který píše romány z podivné planety.

       První, s kým jsem se vlastně z fandomu seznámil, byl ten bodrý člověk, jenž ten slovutný klub vede a nechá si říkat Havelok. V té době mi bylo čtrnáct a půl! Mladý, nezkušený... Očekával jsem kohosi velkého, důstojného... A otevřel mi Havlík. Tak, jak ho známe dnes, však tenkrát nevypadal. Tedy. Hm. Vysoký byl stejně. Ale ještě neposiloval. Nebo s tím zrovna začínal. No. Byl hubený jako já. A přišel mi otevřít nahoře bez! A na levém ňadru má vytetovanou tlapku! Schválně, kdo z vás to věděl? Tak vidíte. A to byl můj první fandomový zážitek. Kdybych věděl, jak to bude pokračovat, možná bych se otočil a utekl. Ale já to nevěděl a vstoupil. A tak to tedy začalo.

       Přemýšlím, co mám popsat a co ne. Je toho tolik. Možná vás pobaví moje seznámení s další pražskou fandomovou figurkou. Jmenuje se nějak jako Gottfield a tenkrát ještě cosi studoval. Raději se nebudu pídit co...

       Pamatujete si, aspoň vy starší a pragocentričtí, to pidiknihkupectvíčko Comics na Příkopech? Byla to úplně první speciálka s tím „naším zbožím“ a scifisti se tam srocovali. Já tam trávil své návštěvy Prahy. Jednou, když jsem opět přibyl do velkoměsta za účelem autogramiády onoho slavného autora, v jehož jsem klubu, navštívil jsem ten obchůdek. Bylo tam fajn, jen jsem občas musel ven, aby se dovnitř vešli i nějací zákazníci (pamatujete, jak to bylo mrňavý?), a pak tam přišel Zrzavý hubeňour. On ten popis sedí i dnes, ale dnes už je přímo oplácán tukem proti tehdejším časům. Dali jsme se do řeči a vyrazili společně na autogramiádu. Tak jsme se seznámili poprvé. Oba jsme byli svátečními scifisty, kteří nikoho neznají a nikam nejezdí. Jaký tedy div, že jsme se neviděli do další autogramiády tohoto autora. Tam jsme se pochopitelně nepoznali. To už je seznámení druhé. On mezitím dostudoval a prodával knihy na Tempu, kam jsem se za ním několik let chystal. Dokonce jsme si i psali. Nadšení mládí... Pochopitelně jsem tam nikdy nedorazil. A na něj jsem taky zapomněl.

       Následovala chudá dvě léta, kdy jsem žil pouze s fanzinem Celestín a zúčastňoval se nadšeně klubových soutěží. Inu, neofan. Nesmím také opomenout, že to byla zlatá léta drakobití. Naše skupinka zažívala ta úžasná dobrodružství, která nám připravil Altar. To mi připomíná, že jsem Klímům ještě nevynadal za ty tuny zabitého času...:o) Ale aspoň jsem nebyl v městečku sám scifistou. Byli jsme téměř divocí, ale byli jsme!

       Ale potom přišel rok 1997 a já se rozhodl, že je na čase začít se sebou něco dělat. Vyrazím na con a poznám spoustu skvělých lidí, kteří mají stejné zájmy jako já! Všichni poznají mě, bude to naprosto úžasné! Tohle jsem si řekl v lednu, a proto jsem se už v srpnu vypravoval na dalekou cestu do UnL, kde se conal Bohemiacon. Měl přijet i slavný A. Sapkowski a já ho spatřím na vlastní oči a budu všem drakobijcům ze třídy vyprávět, jak mi podepisoval knihu! Takže hurá do Ústí! Vzal jsem s sebou kamarádku. Už vás vidím, jak chápavě kývete hlavou. Radim – „kamarádku“, to známe. Ale já pravdu dím! Byla to pouhá spolužačka, která, stejně jako já, „zblbla“ do „úpadkové“ literatury. Tak jsme vyrazili...

       Příště: Bohemiacon 97 – křest ohněm. Přežije mladý scifista nástrahy Ústí?