Interkom: Pohled trochu zvenku: Je dobré bít živé

Minulou sobotu odpoledne jsem si šel již tradičně obhlédnout Pražský knižní veletrh Svět knihy. Těšil jsem se, že v Průmyslovém paláci na Juldě Fuldě bude poloprázdno - náš hokejový tým hrál se Švédy o postup do finále mistrovství světa. Davy knihuchtivých čtenářů mě překvapily. Moc nepřekvapila akce, která byla mým hlavním cílem: vyhlášení vítězů Akademie SF, fantasy a hororu za rok 2000.

Opět proběhla v sobotu odpoledne, opět za nezájmu médií, opětně moderovaná Romanem Lipčíkem. Nevím, jestli je to tradice nebo novum: Její konání nebylo zahrnuto v žádném přehledu výstavních akcí. Oproti loňsku však vyhlášení vítězů letošního ročníku doznalo jednu změnu: Místo dvou hodin zůstala Akademii k dispozici teoreticky hodina, po přetažení předskokanů dokonce pouze pouhá třičtvrtěhodinka.

Drcen časem, přistoupil moderátor Roman Lipčík k drsnému zkracování předávacího ceremoniálu (takže vlastně akcelerátor). Dokonce někdy nedal možnost laureátům, aby řekli krátké „děkuji“ spolupracovníkům, mamince a vydavateli. To se tedy týkalo „dalších“ kategorií. Jak neustále R.L. zdůrazňoval, jedná se o „vedlejší“, „marginální“, „podřadné“ - vlastně téměř zbytečné kategorie.

Hned prvním laureátem v rámci zanedbatelných kategorií byl Mrož, neboli neviditelně psí kolega František Novotný za „Nejlepší původní povídku“ Knihovna a chrám, což jsou ve skutečnosti dvě kapitoly ze stále rozepsaného cyklu Valhaly... No vedlejší kategorie - myslím si, že povídka je základem psaní, stejně jako kresba je základem malování.

Z toho zběsilého závodu s časem mi utkvělo v paměti jen pár věcí: Vtip a šarm Romana Lipčíka, který by náhodný návštěvník obřadu mohl považovat za urážlivý, ale fandové žánru ho zřejmě považují za adekvátní. Jeden vtip se mu ale nepovedl - odmítl vyhlásit jako nominovaného Pagiho, ačkoliv byl prý o to žádán - ohlásil jakéhosi Petra Holana. Jenže jméno vítěze vytáhl a přečetl Mrož - a ten jednoznačně prohlásil, že Pagi získává cenu jako nejlepší editor/redaktor za vedení SF psí rubriky Sarden.

Jako milá návštěva ze světa normálních vydavatelů zapůsobila paní z Albatrosu, jenž byl oceněn za Nejlepší knižní cyklus. A cenu získal - tramtarará - Harry Potter J.K. Rowlingové. Albatros byl nominován i v kategorii Nejlepší neangloamerický překlad (za „Edenii Januzse Zajdela“ - uvozovky i vítěze viz níže).

Cenu za dlouholetou práci pro SF získal Zdeněk Rampas (hlášky „samozvaný prezident fandomu“ i „konečně si vzpomněli“). Celkový přehled vítězů i s jinou reportáží z předávání cen je možno shlédnout tady na Sardenu

Kategorií bylo až až - až mi napadlo, jestli by se některé zanedbatelné kategorie neměly raději zanedbat. Jak se nakonec stalo u Nejlepší slovenské knihy. Vítěz této kategorie nebyl vyhlášen a chybí i ve výsledkové listině. Z dalších dojmů: Konkurence na galerii Průmyslového paláce měla razantnějšího zvukaře. Mezi klady akce patřil stánek s ochutnávkou produktů vizovické firmy Jelínek. Možná proto mi tak nevadilo to, co by jinak mohlo - pocit zoufalého nedostatku koncepce.

Chtěl jsem napsat „amatérismus“, ale to není ono. Vždyť právě ochotnictví kostýmovaných čarodějnic a svalnatých zbrojnošů předávajících ceny oživovalo předcházející ročníky. Já vím, nebyl čas. Ale zdá se mi, že nebyl čas především na přípravu celé akce. Lipčíkova žoviálnost často zakrývala zjevné lapsy. Chudák akcelerátor občas netušil, koho vlastně vyhlašuje za vítěze té které kategorie - autora, titul či vydavatele? Já vím, že na takovéhle akce chodí fanové, kteří vědí, kdo je překladatelem toho kterého díla, ale sám tápu - kdo je vítězem kategorie Nejlepší neangloamerický překlad: Sapkowski? Leonardo?? Paní jezera??? Překladatel prostě není uveden!!! Proto ty uvozovky nahoře.

Roman Lipčík několikrát opakoval, že pro přítomné novináře, „kteří se vždy rvete o chlebíčky“, je připravena jiná kořist - několik kusů různých nominovaných titulů. „Ale jen pro novináře.“ Použil jsem své novinářské legitimace a vnikl do fronty hyen. Podařilo se mi ukořistit nejlepší českou povídkovou sbírku (mé soukromé hodnocení), která má ale na obálce správně uvedeno „Je dobré být mrtvý“.

Možná by příště nebylo od věci nalákat na recenzentské výtisky nějaké literární kritiky předem, pak by možná o Akademii vyšlo i pár vět v nějakých novinách, ne jen ve Psu. Ať už jsou oceňované žánry jakkoli menšinové, vždy jde o literaturu. A dá se na ní i vydělat. Viz Rowlingová a Albatros. Dá se i prodělat.

Animace letošního slavnostního (???) předávání cen Akademie SF, fantasy a hororu kouzelnicemi v kouzelných hávech mi opravdu scházely. Nemohla je nahradit půvabná dvojka předávaček diplomů a sošek Mloků. Laureáti, kteří neodolali možnosti líbnout si, možná od jedné z nich dostali další bonus - chřipku. Ale nakonec přece jen přišel kouzelník - ke stánku Albatrosu.

Velmi pozitivně jsem přijal zpravodajství o aktuálním stavu zápasu Česko - Švédsko. A zase jsme se uviděli - všechny tváře, známé ze čtvrtečních sedánek v Krakatitu.