Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Nejvýznamnější z početných brněnských conů mají v názvu nějaké zvíře, stačí vzpomenout Vorvaňcon nebo Dracon. Ve dnech 31.5.-3.6. se uskutečnila další z těchto akcí - Vevercon 2001. I když oficiální slavnostní zahájení bylo až v pátek, úvodní doprovodný program se uskutečnil už ve čtvrtek. Celý con byl zahájen za účasti primátora města Brna sportovním kláním, spojeným s otvíráním nového hřiště pro petanque. Takto toto utkání věrně vylíčil náš nestranný reportér: „31.5.2001 se sportovně zdatní zástupci Pochmurné neděle a její příznivci zúčastnili turnaje v petanque. Na počátku brněnský primátor otevřel nové hřiště pro tento sport, zasadil strom a pronesl řeč. V následném turnaji se špičkovými hráči petanque nebylo družstvo Pochmurné neděle ani jednou poraženo a patrně jen déšť zachránil profesionály od potupné porážky.“ (Piter)

       Sportovní výkony pak zjevně vyčerpaní sportovci zhodnotili v nedalekém podniku „U pantera“. Díky tradičnímu australskému zaříkávadlu proti dešti se posléze podařilo zkrotit běsnící živly a poklidnému zakončení večera slavnostním ohňostrojem již nic nestálo v cestě. Ohnivé varhany zahrály opravdu pekelně.

       V pátek mohli účastnící nejprve shlédnout plánovaný požár lodě, aby k večeru došlo na slavnostní zahájení na břehu přehradního jezera. Nejprve Státní filharmonie Brno zahrála Händelovu Vodní hudbu a Hudbu k ohňostroji, pak následoval velkolepý ohňostroj na vodní hladině. Je nutno tímto pochválit MHD za posílení spojů, díky němuž se povedlo zvládnout mimořádný zájem široké veřejnosti o naši skromnou akci. Většina účastníků pozorovala ohňostroj z pláží, ovšem máme zde i drby od V.I.P.: „Pouze Miles sledoval ohňostroj z jiného místa - ze soukromé chaty nad Přehradou, kde trávil příjemné chvíle ve společnosti zakládající členky Společenství J.R.R.Tolkiena, která si nepřeje být jmenována.“ (Miles)

       Hlavni sobotní program začínal již v deset ráno odjezdem parníku Dallas z přístavu na hrad Veveří. Na místo srazu se díky PeSovu podrobnému grafikonu dostavili, až na jeho tvůrce, všichni včas - tedy, skoro všichni: „Pouze Klikin, ač dorazil stejnou šalinou jako PeS, přišel volným krokem asi 30 vteřin po odjezdu, takže nás dohonil až na hradě. Měl sice snahu nalodit se na loď Veveří, ale svatebčané ho vyhnali, vrhaje po něm svatební koláče.“ (Miles) Cesta lodí se, až na incident s piráty a dramatickou jízdu kolem obávané nudistické pláže, obešla bez větších potíží. Jiné líčení plavby popisuje tuto událost podrobněji:

       „Při cestě se udál jen jeden pokus o vzpouru. Kapitán lodě nechtěl uposlechnout našich rozkazů ohledně útoku a zahákování lodě „Veveří“, která nám uprostřed přehrady křižovala dráhu a na jejíž palubě se odehrávala svatba. A tak jsme se museli obejít bez bohaté kořisti.“ (Jolinar)

       Hrad samotný je běžně nepřístupný a byl pro účely naší akce mimořádně otevřen. Celý areál patří mezi největší u nás (srovnatelný např. s krumlovským komplexem) a je díky „péči“ minulého režimu v katastrofálním stavu. Průvodce shrnul současný mobiliář hradu stručným „žádný“ a pak nás vedl pečlivě zvolenou trasou, kde nehrozilo zřícení stropu či propadení podlahou. Jak praví prameny:

       „První pravá zmínka vůbec o Veveří je na listině Vladislava Jindřicha pro johanity, kterážto je se stejným datem, 31. prosince 1213, vydána i Přemyslem Otakarem I. Zde je mezi svědky ve svědečné formuli uváděn Stephanus de Weweriu, Stephanus de Veueri.

       Následující písemná zmínka pochází z roku 1222, kterou najdeme na darovací listině markraběte Jindřicha Vladislava pro svého komořího, kde mezi svědky je i Vocho burgravius de Weweri.

       Na další písemnou zmínku musíme počkat až do roku 1234,kde na listině markraběte moravského Přemysla pro loucký klášter je uváděn Stiborius burgravius de Weuere. Tentýž se objevuje ještě téhož roku opět na listině markraběte Přemysla pro špitál sv. Františka v Praze, tentokrát však jako Stiborius prefectus de Weueri. Najít jej můžeme ještě v r. 1236, zde je Stiborio burgravio de Aychorns, listina patří však k tzv. Rudíkovským falzům, která byla pořízena v oslavanském skriptoriu mezi léty 1266 až 1275. Ovšem tento časový odstup není natolik velký, pročež není tak zcela důležité, opsal-li písař toto jméno z jiné listiny, anebo vycházel onen falzifikátor z listiny pravé a ztracené.“ (Michal Potužník) A tak dále.

       SFK Pochmurná neděle opět projevil svou již příslovečnou dobročinnost a přispěl na opravy hradu, takže již stačí sehnat necelé dvě miliardy (z původních dvou). Také Česká pošta nám vyšla vstříc a opatřila visačky všech účastníků conu příležitostným razítkem. Následoval přesun autobusem do Bystrce na oběd (místní restaurace jsou známy většině účastníků Draconů). Po něm jízdní policie bezmála roznesla na kopytech skupinu historického šermu s jejich nevydařeným představením (i když rozdání sečných zbraní do rukou okolních dětí bylo hodnoceno jako zajímavý, leč nevyužitý prvek). Čirou náhodou byla otevřena nedaleká přehradní hráz i s elektrárnou, čehož bylo využito k prohlídce. Až do večera byl volný program, čehož někteří využili k návštěvě koncertu: „V sobotu večer se v přístavišti konal koncert na uctění účastníků conu. Z dalekých Jižních Čech dorazila folková skupina Nezmaři z Českých Budějovic (pravděpodobně to byli agenti českobudějovických scifi-klubů, kteří měli za úkol vyzvědět, jak se mají organizovat megacony).“ (Pet)

        Hlavní den conu byl nakonec zakončen ohňostrojem s hradu Špilberk, k jehož pozorování si účastníci conu zvolili unikátní místo (jen by příště bylo vhodné si uvědomit, že Denisovy sady, jak už název napovídá, netrpí nedostatkem mohutných stromů, poněkud stínících výhled na hrad). Pro nejčilejší byl vypraven speciální vlak s parní lokomotivou 498.106 ALBATROS, jedoucí do Kuřimi a zpět. Díky značné rychlosti tohoto úctyhodného stroje skončil večerní program krátce před jednou hodinou.

       Jak už bývá na conech zvykem, nedělní program již není poctěn mnoha diváky a to i přesto, že pořadatelé přichystali rytířské klání na koních. Díky naší všetečné reportérce máme záznam i tohoto dramatického finále: „Poslední den conu jsme zahájili setkáním v základním táboře, který jsme založili na České pod hodinami. Tam jsme se začali soustředit na náročný výstup, který byl před námi.

       Po půlhodině jsme se rozhodli v základním táboře nechat šerpy, protože jsme se obávali (kvůli jejich barvě pleti) o jejich bezpečnost v divočině pod Špilberkem.

       Na horu, na jejímž vrcholku hrad leží, jsme se rozhodli zaútočit ze severní strany. Výstup byl o to složitější že jsme se ho rozhodli uskutečnit jen s minimálním vybavením a bez potravinových zásob. Na začátek jsme zvolili ostřejší tempo. Tlačil nás čas a laviček v první řadě je málo. Asi po padesáti metrech jsme narazili na první domorodce. No, bylo to spíš jejich volně pobíhající potomstvo. Když jsme si všimli barvy jejich pleti, naše jediné zbraně (nože) nám automaticky skočily do rukou a rozevřely se v očekávání útoku. Ale naštěstí vše dopadlo dobře. Domorodci kolem nás jen bez zájmu proběhli. Od té době jsme byli ostražitější. Do kopce jsme se pohybovali v zástupu za sebou. Obzvláště nebezpečnou část výstupu kolem staré hlásky jsme raději proběhli. Konečně jsme dorazili do prvního výškového tábora.. Tolik očekávané hradby. Zde jsme jen nabrali čerstvého, a v těchto výškách velmi řídkého vzduchu a vydali se ještě do větších výšin. Teď byly před námi dvě možné cesty. Kterou z nich se dát? Obejít celý hrad kolem nebezpečných keřů, polorozpadlých altánků a přes stavbu.? Nebo to vzít krátkou, ale temnou spojovací chodbou ústící téměř na nádvoří. Zvolili jsme chodbu. Ze začátku se to jevilo jako jednoduchá věc. Avšak po pár schodech došlo k prvnímu incidentu. Důchodci, nebo jak jim také někteří říkají „hokejisti“. Zcela zablokovali průchod a zbytek cesty jsme byli drženi za nimi. Tato etapa byla velmi pomalá a všichni jsme si oddechli po stanutí na konci tunelu. Hrad byl dobyt.

       Za zvuků zvonů, které zněly jen a jen na naši oslavu, jsme se usadili do pro prominenty určené první řady. V celou hodinu nás přijel přivítat samotný král Jan Lucemburský s celým svým doprovodem. Pronesl slavnostní uvítací řeč. Po ní následovala přehlídka tanců. Nutno podotknout, že podle řeči jsem zaslechla i maďarskou delegaci, která seděla poblíž.

       V jedenáct hodin nastala slavnostní chvíle. Turnaj rytířů uspořádaný na naši počest. Dva vybraní, urození rytíři se utkali v mnoha disciplínách. Před našimi zraky chytali kruhy na meče, lovili kance, sekali hlavy a v neposlední řadě pili víno. Naše expedice na začátku vsadila na rytíře Růžka z Čertova hrádku neb v jeho znaku byl drak. Jak se ukázalo na konci, naše volba byla dobrá. Náš favorit vyhrál. Nemusím snad připomínat, že jako Pochmurná neděle jsme věřili černému rytíři.

       Závěrečný sestup byl velmi rychlý. Zvolili jsme nejkratší, ale nejzajímavější cestu. Schody. Běh po sto metrů dlouhých schodech nás zcela vyčerpal a po poledni jsme se rozešli. Expedice splnila stanovený úkol a celý con byl řádně a slavnostně zakončen.“ (Jolinar)

       Každopádně lze hodnotit celý con jako velmi zdařilý, s mimořádnou účastí veřejnosti a i když kvůli sponzorům musely mnohé akce nést označení „Brno - město uprostřed Evropy“, díky této reportáži byly i tyto záležitosti uvedeny na pravou míru. Ocenit lze i pohotové umístění fotografií z conu na Internetu (www.bmue.cz) a krátký dokument uvedený již následující sobotu Českou televizí.