Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Úterý 11. září se odehrálo v režii teroristů. Sebevražedné útoky, při nichž celkem osmnáct lidí vzalo s sebou dalších šest tisíc, několik zničených budov, které pokryly své okolí desetitisíci tunami trosek a zbytků konstrukcí, lidé, hledající své blízké, pytle na ostatky, objednané newyorským starostou, pasažéři letu smrti bojující se svými únosci, aby zachránili alespoň ty, kteří nejsou na palubě...

       Spisovatelé a filmoví tvůrci si z katastrofických motivů udělali zlatý důl. Živelní katastrofy byly ale tou méně vydatnou inspirací, autoři se spíše věnovali terorizmu v jeho různých podobách. Každý z nás je schopen vyjmenovat pěknou řádku knih a filmů, které jsou na těchto tématech postaveny. Připomněl bych ale dvě velmi specifická díla – Sternovu Věž a Skleněné peklo pánů Scortii a Robinsona. Obě tyto knihy (a film, natočený podle nich) se zabývají tím, co jsme v úterý viděli v přímém přenosu – jevištěm i tady byly výškové budovy.

       Teroristé svojí důkladností, přípravou a nelítostným způsobem provedení zdaleka předčili fantazii autorů. Ochromeni jsme pozorovali tragédie desítek či stovek bezejmenných lidí, kteří byli do té chvíle živými bytostmi a ne autorskou fikcí. Obě Dvojčata nakonec útok nepřežila a zkáza se rozšířila i do jejich nejbližšího okolí. Hasiči a záchranáři se od počátku pustili do předem prohraného souboje bez ohledu na ohrožení vlastních životů. Mnozí z těch, kteří byli oběťmi tohoto hrozného útoku, dokázali v posledních chvílích svého života nemyslet jenom na sebe. Žádní papíroví hrdinové, ale obyčejní lidé, v mnohém se nelišící od nás, našich sousedů či kolegů z práce.

       Fantazie tvůrců se dokáže pohybovat v tak pozoruhodných oblastech, jako Alfa Centauri nebo pozitronické mozky. Ale jak už mnohokrát dříve, i nyní jim život udělil tvrdou lekci ohledně blízké budoucnosti a ukázal jim, jak konzervativní jsou. Vlastně tu lekci jsme dostali my všichni, zabývající se SF, autoři svoji fantazii pouštěli na vodítko právě tak dlouhé, aby upoutali pozornost nás, čtenářů a diváků.

       Teroristé zavraždili i kus žánru. To, co do minulého úterý bylo jen hrou na co by, kdyby, náhle zatlouklo na naše dveře a vešlo do našich životů. My, kteří jsme viděli tragédii WTC na vlastní oči, se na podobná díla budeme dívat průhledem mezi hořícími a hroutícími se Dvojčaty a na pozadí půl desítky tisíc obětí. Umělecká fikce se přenesla do našeho života, a přenesla se tím nejtragičtějším možným způsobem. Beletristické knihy a filmy s tématikou terorizmu náhle dostaly hořkou pachuť a úsloví o tom, že život zabil naše sny, získalo krutý podtext.