Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Koncem července bývají ulice Brna z mnoha důvodů neobyvatelnými. Těch důvodů je spousta, ale někdy nastanou i ty nejhorší podmínky. Je sice brzké odpoledne, ale lampa pouličního osvětlení by si stejně vydělala na živobytí. Provazy vody se proplétají nesmělé ručičky reflektorů všech možných dopravních prostředků a za temného vrčení dvou malých koleček se na nejpodivnějším přibližovadle, zcela nevhodném do tohoto ďábelského prostředí, blíží tajemná postava, která díky objemné krosně nabývá značně monstrózních tvarů.

       Kolečka koloběžky kloužou jak pominutá a já se snažím nerozbít svou tvář. Už jen posledních pár metrů zbývá k vytouženým dveřím do jiné dimenze. Do dimenze slunce a tepla, krásných panen a požitků nadpozemské rozkoše. Dveře do autobusu. Ó, já bláhový! Měl jsem tušiti, že jako v každém temném fantasy musím projít nesčetnými útrapami. Posadili mě za lednici a nohy mi doporučovali uříznout a přišít až na místě. Přesto jsem nezoufal. Jakmile to bylo jen trochu možné, natáhl jsem své ztrápené tělo do uličky. Co dím, do prostoru, který jediný skýtal poutníkovi bezpečnou cestu. Do míst, mimo která čeká každého hrdinu jistá smrt. Byla to dozajista pravda. Při kradmých pohledech stranou jsem popatřil množství nestvůr. Měly různé barvy a ohavně, až pekelně zaváněly. Pod každým sedadlem byly právě čtyři. Každou chvílí se hrozivě zazmítaly a ve chvílích, kdy jsem já zastavil (autobus dal pauzu), musel jsem být velice rychlý, jelikož se stvůry uvolnily ze svých pout a jaly se mne pronásledovati s jasným úmyslem mne rozdrtit...

       To trvalo dlouhé a dlouhé hodiny. Ze všeho nejhorší byly ty malé stvůry, ti malí raraši, kteří se občas vymanili i za mé cesty a bolestivě mne koply. Blesky šlehaly celou cestu a já nevěděl, zda jedu do ráje, nebo jsem zbloudil a jsem odvážen do horoucích pekel. Jaká byla má úleva, když jsem spatřil velkou vodní plochu, která zklidnila i příšery podél uličky. Vše kolem mě se zdálo fascinováno tou masou, ve které žijí tvorové, před kterými místní příšery stahují ocasy a tašky s řízky mezi nohy. Moře.

       A tak jsem se octnul na molu. Sám, pouze se svým věrným hliníkovým ořem, vydaný v čelisti krutého kapitalistického světa. Jal jsem se tedy hledati nocleh. Ze zápraží domů na mě pokřikovali podivní skřetové: „Dobré jutro“ a já se snažil tvářit velice přátelsky, dobře pamětliv příběhů o čertových babičkách, kterým se zdejší mory podobaly. Peníz, který po mě žádali, musel také vnuknout do jejich hlav samotný Satan. Po marném smlouvání jsem se nakonec rozhodl použíti svého magického zavazadla a z něj vyloviti svůj přenosný domov. Nebyl jsem sám na tom místě, dokonce několik krajánků jsem v okolí své provizorní bašty nalezl. A k tomu všemu se do mých zad opíralo pekelné, jak dříve doufal jsem rajské, vedro. Dokonce i za svou střechu musel jsem zaplatiti nikolivěk mrzký prníz, který při mém odjezdu záhadným způsobem stoupnul na téměř trojnásobek své původní výše, což zcela zruinovalo mé tajné fondy, které jsem měl schované na pomoc nebohým stařenkám, které takto přišly zkrátka. To jsem však v této chvíli nevěděl, a proto jsem se, zcela zbaven světských starostí, vydal přivítat s modrým živlem, který na mě mával bělostnými krajkami svých vlnek. Na jeho břehu popatřil jsem roztodivnou společnost. Nejspanilejší panny ležely vedle odporných mořských ochechulí a tritoni se slunili společně se starými mroži. A dokonce jsem zaslechl pověsti, že kdesi na severu je prý kraj, kde všichni spolu žijí úplně nazí.

       To mi nedalo, a proto jsem se vydal ten kraj hledat. S sebou jsem si vzal pouze příručku s podivným názvem: Čítanka pro urozené slečny. Byl jsem připraven prakticky na cokoli, což mě uchránilo šoku, neboť pobřeží nebylo lemováno krásnými mořskými pannami, ale z převážné části jej okupovaly mořské ochechule. Přemýšlel jsem o tom, proč se na tomto místě srocují. Můj závěr byl zcela jednoznačný. Hledají na břehu ještě ošklivější exemplář, než jsou ony samy. Musím podotknouti, že není nikterak nesnadné toto učinit. Zajímaví byli též strážcové této země. Stále vykřikovali: „Gatě dole“ a nedali pokoje, dokud jsem sám nebyl nahý. Podivný zážitek. Musím však podotknouti, že kvalita zdejší pláže byla nesrovnatelně lepší než kdekoli jinde a pár těch překrásných stvoření z mořské pěny se zde také nalézalo (podivuhodné je pouze to, že většina z nich mluvila česky), proto jsem neváhal, a svůj předsunutý tábor založil zde. Též mořské dno kypělo životem a potápění s pannami mělo svůj nepochybný půvab.

       Také Čítanka prospívala mé dobré náladě. Pan tlumač odvedl dobrou práci a dráb za něj zodpovědný i pár převeselých špumprnáglů v knize ponechal, čímž mě, coby lačného čtenáře, převelice potěšil.

       Tak trávil jsem své dny. Noci však vypadaly jinak. Já rozhodnut poznati mravy cizokrajné, vydal jsem se na svém milovaném vehiklu do víru přístaviště. Krčmy rozličné zářily do tmy a místní přisluhovači pekla se přemile šklebili na možného zákazníka. Jaké štěstí jsem měl, že seznámen jsem byl s andělem strážným, z neznámé sféry Hustopeče pocházejícím. Byl převelice ochotný a s velkou láskou se o mě a mé krajany staral. Andrea, jak se to krásné stvoření jmenovalo, nás seznámila s místními poměry a našim měšcům množství mincí ušetřila. Vždyť považte! Ti zloduši tamější za jedno pivo 50 našich peněz požadují! Přesto ale naše kráska vymyslela překrásnou kratochvíli pro nás, zdatné potulné rytíře. Výprava celá měla podivný cizokrajný krycí název Fish Piknic, ale my věděli, že se jedná o dobrodružnou výpravu, na které je místa jen pro celých mužů. Cena byla též jen pro celé muže, ale vyhlídka daleké plavby s andělem na palubě... Nebyl jsem sám, kdo se nechal zlákati. A to i přes nekřesťanskou hodinu odjezdu. O tom, že takový čas vůbec existuje jsem neměl do té doby nejmenší tušení!

       Den před tím se stalo, že jsem Čítanku pro urozené slečny dočetl, a proto jsem se se stejnou vervou vrhl na kosmická dobrodružství jinocha zvaného Ender. Ta kniha mne uchvátila a tak není divu, že jsem se od ní nemohl odtrhnouti. Tak přivodil jsem si jeden z nejsilnějších zážitků své pouti, kdy sedě na nejvyšším místě naší lodě, četl jsem si a mořská bríza pohrávala si s mými vlasy...

       Tu však již kapitán vyhazuje kotvu a nechává suchozemské krysy sestoupit do vln. Já se jako první hrdinně vrhnul do vody přímo z přídě a na dně mořském, které bylo od hladiny vzdáleno asi šest metrů, sbíral jsem schránky rozličných živočichů, kterými jsem zásobil celou osádku lodi. Lodníci se jen usmívali a všem přítomným rozlévali vína. Zde musím okomentovat další ze svých postřehů: je zvláštní, že ty modré vlny spláchnou během několika málo minut pocit opilosti, a tudíž se můžeme dále, nebo spíše od začátku, věnovat popíjení. Zanedlouho byla kotva vytažena a loď poskočila po hladině.

       Za zmínku stojí krajina, kterou jsme během plavby míjeli. Tajuplný ostrov Pagus sluje svou měsíční krajinou. Holé skály se pnou k nebi jen proto, aby byly zastíněny nedalekým pevninským pohořím. Skály mají barvu písku, zatímco v pohoří se mísí bílá s černou. Celá scenerie působí velice silně. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem si povšimnul, že na zdánlivě pustých srázech poskakuje několik ovcí! Čím se ta nebohá zvířata živila si nehodlám ani domýšlet.

       Na další zastávce se nás bodrý kapitán rozhodl nasytit, tudíž jsem uspořádali božskou žranici, kdy jsem za přítomnosti našeho anděla pozřel tři mořské ryby. Nebyly vůbec špatné, musím přiznat.

       Poslední a snad i nejzajímavější zastávkou byla mořská jeskyně, kde se, dle mého zasvěceného názoru, dal očekávat i mořský drak. Měli jsme však štěstí, nebo snad smůlu, a doupě bylo, až na několik neškodných mořský ježků a usedlých sasanek, prázdné. Pozoruhodná hloubka osmnácti metrů přímo lákala k uskutečnění několika seskoků z vysoké, leč převelice špičaté skály. Dokonce i náš anděl se rozhodl seskočit, a tak přibyly další zážitky. Pak následovala už jen cesta domů. Cesta z výpravy, i cesta z ostrova. Vše bylo stejně strašné jako cesta předchozí a domov mne přivítal sluncem, které prý zemi opustilo společně se mnou. Za svůj pobyt jsem se stal velice hnědým a všichni na první pohled poznali, že jsem se vrátil z dalekých zemí a zažil mnohá dobrodružství...