Interkom: Začátek konce neofana

Tak už jsem tu zase. Doufám, že přežíváte období mezi dvěma čísly v pohodě. Zatím to tak napínavé není, ale zato se máte nač těšit. Po povedeném Bohemiaconu jsem se pochopitelně těšil na další noc. Chytří už vědí... Ano, následoval Dracon. Pochopitelně, jako chudý neofan, jsem neměl peníze na ubytování. Naštěstí ale pocházím kousek od Brna, tak jsem spoléhal na dojíždění. Hahá. Pochopitelně jsem spal na zemi u některého jiného, ale trochu bohatšího neofana. Ten byl z Prahy, tak si ten pokoj raději zaplatil. Také to byl jeho první Dracon. Měl ze mě radost. A nakonec i ano. Ale k tomu se ještě vrátím.

Jsa zcela slušným a poslušným, vrhnul jsem se okamžitě po vystání té úžasné fronty do přednáškových sálů. Navštěvoval jsem přednášky jako zběsilý, kupoval jsem si knihy u stánků a hledal, kde že se to dnes v noci bude hrát mafie. Ta mi učarovala již na Bohemiaconu, kde jsem se díky ní vůbec nevyspal. Inu, každému, co jeho jest. Jestli správně tuším, na tomto conu se také začaly objevovat různobarevné pentličky. Každý si mohl ustřihnout barvu, kterou chtěl. Prý podle druhu alkoholu. Ano ano. Slavná to kauza. Možná vás bude zajímat pohled neofana, účastníka druhého conu. Tak za prvé: Ani jsem pořádně netušil, co je to ten zatracenej fandom a bylo mi to putna. Za druhé: Ptal jsem se asi pěti lidí, co to jako má znamenat. Odpověděli mi zcela jasně a zřetelně: „To je přece podle druhu alkoholu, co piješ.“ Bylo mi to zcela jasné. Jsou to další uchyláci, který už přestaly bavit kartičky a jim podobný sajrajt a přeorientovali se na textil. Bylo to zjevné. Mladí se prali s Magicem, ti starší, jak jsem je potkával, měli na hrudníku kus tkaniny. Moje reakce? Jakmile jsem některého potkal, už z dálky a širokým obloukem jsem se mu vyhnul. Co kdyby po mně chtěl, abych taky pil alkohol??? A co je to ten dinosaurus???

To byl jen takový postřeh pro pobavení. Jen jsem nevěděl, co tím chce kdo říct a obávám se, že to netušili ani kolem stojící a chodící a conící fanové. Tušili vůbec, že jsou fanové? Já se třeba docela skoro urazil, když mi kdosi poslal dopis (ano, to byla ještě éra papíru), na kterém bylo oslovení fan. Znělo to skoro jako fuj!

Mno. Takže asi o půl desáté jsem už byl docela unavený posloucháním různých tlachů v sálech a vyhýbání se omašličkovaným. Co teď? Ukryji se pod svícnem. Tudíž jsem zamířil do baru. Zde již seděl můj velký Velký hrdina Honza Profesůrek i s Havelokem a dalšími. Takže jsem seděl a s otevřenými ústy jsem poslouchal cvrkot. Támhle dokonce, necelé 2 metry ode mne, sedí O. Neff! (Už jsem ho předtím viděl na fotce, tak jsem ho poznal.) Ve 12 hodin jsem se způsobně rozloučil a odebral se, jako jeden z prvních, na kutě. Ono se řekne na kutě. Jenže to znamená najít dobrodince svého a nechat se vpustit do pokoje. Našel jsem ho. Oddechl jsem si. Málem jsem omdlel. S vyvalenýma očima (skoro jako bájný BEM) jsem se dozvěděl, že na tom pokoji je teď náš další spolubydlící a má na něm, pro všechny bohy, ženskou!!!! To se s ní seznámil teprve dneska večer! Kam jsem se to dostal! Kdyby tohle viděla maminka! Tyhle myšlenky se postupně měnily na: Sakra, to nejni zas tak blbej nápad. Ale jak proboha? Příští rok si pořídím pokoj. Abych se mohl v klidu vyspat a nikdo mi na něm nesouložil. Po třech hodinách jsem se konečně dostal ke svému lůžku na zemi.

Druhý den jsem byl vážně mile překvapen. Na všech dveřích se objevily zajímavé a vtipné cedulky. Například já na nich měl: „Jožin z bažin“. Alespoň mě uklidnilo, že jsem tam nebydlel oficiálně, a tudíž se mě to zas až tak netýkalo. To třeba pan Profesůrek měl na dveřích napsáno: „Zde se nepije rum“. Divné. Havelok měl na dveřích přilíplý „Restaurant na konci vesmíru“, čehož jsme využili a uspořádali na inkriminovaném pokoji menší večírek. Ten se mi velice líbil, jen mi moc vadilo, že jsem ten večer propásl mnoho zajímavých přednášek a měl jsem kvůli tomu špatné svědomí. Dokonce jsem pil i alkohol.

Ale tombolu, která byla časně večer, jsem stihnul. Naštěstí jsem nevyhrál. Už jen sledovat, jak kdosi získal značku „zákazu odbočení vlevo“ mě značně vyvedlo z míry. Vedl to jakýsi pan Marfin. Dost podivná postavička a ti jeho přisluhovači byli stejně podivní. Třeba ten nosatý dlouhovlasý Amil. Divní lidé, divné ceny.