Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Za půl roku jsem se už ale skoro vzpamatoval, a tak jsem se vypravil do Chotěboře. Prý je tam jakýsi Avalcon a Parcon dohromady. To by tam mělo být dvakrát tolik lidí a dvakrát více zábavy. A podivností. No, snad to přežiju. Tenkrát, vzpomínám si, začalo všechno brzy. Vstal jsem již v půl páté a v 6:20 jsem již jel autobusem z Brna do Chotěboře. Tehdy ráno mě městečko zaujalo podivnou strukturou obchodů: textil, banka, textil, hospoda, textil. Časem ubylo textilu, hospody, naštěstí, zůstaly stát.

       Netrvalo to ani moc dlouho a našel jsem místo conání. Po mém šťastném výkřiku: „Hurá, našel jsem to!“, který byl směřovaný individuím s visačkou Pořadatel, následovala chladná, trochu vyčítavá odpověď: „Jo, ale moc brzo...“ Ve své mladické nadšenosti jsem křičel: „To nevadí! Hlavně, že jsem tady!“ Což si vysloužilo reakci v tomto znění: „I při dvouhodinovém bloudění by to pořád bylo moc brzy...“ Uznávám, to mě trochu zchladilo. Pravda, bylo asi osm hodin. Takže jsem si vynašel náhradní program. Tak schválně, dinosauři, kdo z vás byl v Chotěbořském zámku, he? A kdo z vás spal v zámeckém parku střízlivý na lavičce? Tak vidíte.

       Když jsem se vrátil, mohl jsem se alespoň ubytovat. Na měkké žíněnce, kterou nám připravil snad sám pan Správně. Taky jsem netušil, co si o něm mám myslet. Modrá košile, červený šátek, řve na pořadatele, má pěknou slečnu... Ta slečna má moc pěknou kamarádku. No, uvidíme.

       Nejlepším nápadem pořadatelů se ukázal Alkoholikův průvodce po Chotěboři, kde byl podán výčet místních podniků se stručnými charakteristikami. To nebylo špatný a musím říct, že jeho služeb využil kdekdo. Tenkrát měli pana Správně všichni rádi. Až na ty plastikový modely. Do dneška je mi ho líto.

       Večer se konala párty. Šlo prakticky jen o to, že se dinosauři přesunuli z tamního baru do velkého sálu, kde se zadarmo jedlo a pilo. Byli tam i neofani. Ale ve stravitelném množství, takže nás nechali... :o)

       Honza Profesůrek, posilněn rumem, vtrhnul na taneční parket a za bouřlivého potlesku předváděl zuřivé taneční kreace. Tehdy se zjistilo, že on je Knihovník neviditelné univerzity a jsou mezi námi lidé, kteří si to pamatovali a po letech toho náležitě využili...

       A já jsem konečně tancoval s tou pěknou kamarádkou. Bylo to děsně fajn až do té doby, kdy ke mně přišel Havelok a další zajímavá figurka našeho mezinárodního židovstva. Mluvím o ženě. Johana Červáková a Havlík byli vražednou kombinací. Přitočili se ke mně, rozněžněle tančícímu a začali... „Radime, kolik že je ti to let? Ahá... Takhle. No, my to jen chtěli vědět...“ Po jejich odchodu odešla i kamarádka. Tenkrát jsem ještě nenosil nůž. O to víc jsem je přímo neměl rád, když ta slečna skoro vyhrála miss Avalcon. Ale musím říct, že to stejně byla nejhezčí barmanka na Avalconech a dodnes vzpomínám na bar obložený fany starými i mladými, kteří, vidouce její překrásně krátkou sukénku, chtějí věci z těch nejvyšších poliček, aby se ta kouzelná bytost musela pořádně natáhnout a...

       Taky jsem už nebyl na tolika přednáškách. Seděl jsem v baru a začal se zapojovat. I do hovoru. Dobře, v baru jsem byl kvůli té slečně, ale byl jsem tam a sledoval stížnosti E. Bieleho, že nemají gin s tonicem. Tam mi poprvé utkvělo více těch profláknutějších ksichtů. Třeba pan Balíček se svým fotoaparátem. Trochu jsem se ho bál, ale Johana (té jsem se ale bál ještě víc) říkala, že je to jen Balíček a že je neškodný. Pak jí oslnil bleskem svého stroje a mluvila o něm úplně jinak.

       Moc pěkná byla také tehdejší fantasy show, kde plivali oheň a kde nás rozehnal déšť. Jako dnes slyším ty rozjařené scifisty, kteří běží k Panskému domu za pokřiku: „Znásilněte hospodu a vypleňte číšnici! Hur hur!“ Pokud se nemýlím, křičel to Martin Korň. Od té doby si na něj dávám pozor... V té hospodě mi Honza Profesůrek nabídl tykání a já byl nejšťastnější člověk na conu. Teda byl bych, kdyby mi to ti šmejdi nezkazili s tou slečnou.

       Po návratu do baru následovala Kačenka. Bylo to to slavné promítání, kdy se Kačenka protáhla asi na hodinu a půl díky zpřetrhanému filmu. Úžasný zážitek.

       A ještě větší zážitek byl pod okny řvoucí Hobit. Schválně jsem ho nechal jak je, aby věděl, že lidé mají dlouhou paměť. Teď jsem si tedy stoprocentně jistý, že už si tento Avalcon vybavíte. A vlastně i Parcon. Byla to povedená akce a poznal jsem tam další podivné lidi. Vás další poznám třeba v příštím díle...

       Příště: Kterak se neofan zapojuje do veřejného dění, aneb sehrajte si divadlo na malém městě a prodejte ho do světa...